Kolikrát denně se omlouváte, i když k tomu není žádný důvod?

Kolikrát denně se omlouváte, i když k tomu není žádný důvod?

Tohle video už jste možná viděli. V posledních pár dnech ke mně doputovalo hned od tří kamarádek, facebookové skupiny "Holky Z Marketingu" a na sociálních sítích ho shlédli už statisíce lidí. A já se k nim přidávám v jeho šíření, protože se v něm také poznávám. Taky se totiž mnohokrát denně omlouvám, ačkoliv vůbec není za co.

Stejně jako o tom mluví Barbie, taky říkám "promiňte", když do mě někdo narazí, když potřebuju pomoct od prodavačky v obchodě, přihřát jídlo v restauraci, když začínám konverzaci s B. o tom, co mě trápí, když píšu e-mail a mám pocit, že ho píšu pozdě nebo někoho svou žádostí příliš obtěžuju … 

Říkám to v češtině i v angličtině, i když k tomu není vůbec žádný důvod. Neudělala jsem totiž nic špatného, jenom existuju, žiju a - občas zkrátka něco potřebuju. Proč to tedy dělám? Vlastně ani nevím. Nejspíš asi proto, že mi formulace obsahující spojení "omlouvám se" přijde zdvořilá a tak jsem si na ni zvykla, že se z ní stal skoro reflex. Přesně jak o tom mluví Barbie. 

Jenže, kde je hranice mezi zdvořilostí a zbytečným shazováním se a pošlapáváním si sebevědomí? 

A tak mám chuť vyzkoušet to, co zmiňuje ve videu: Den bez omluv. (Pokud k nim samozřejmě není důvod.) Kde se mi bude zdát, že bych zněla až příliš nezdvořile, mám dovoleno říkat místo "promiň" slovo "děkuji". Samotnou mě zajímá, jak mi to půjde. Dokážu to vůbec? A změní se něco, když se byť jen na jediný den přestanu za všechno omlouvat?

Až to zkusím, dám vědět, jak jsem dopadla.