Co mi dělá radost: Sněhová kalamita


Když jsem se dneska ráno probudila a roztáhla závěsy v ložnici, naše město bylo kompletně pod sněhem. Než jsem se došourala do kuchyně, abych udělala něco k snídani, začalo svítit sluníčko a vánoční zimní obrázek dostal ještě romantičtější rozměr. Podívejte se na fotku. 


Měla jsem z toho až dětinskou radost. A to z několika důvodů. Za prvé, sníh v Turecku jsem považovala za něco velmi výjimečného, co se mi za dva roky vůbec nepodaří zažít. Za druhé, Ankara není nijak pohledné město. Dokonce už jsem slyšela, že "nejkrásnější na Ankaře je večerní letadlo do Istanbulu". Pod sněhem je ale mnohem hezčí, dokonce i nedostavěné budovy, hodně omšelé domy a zrezivělá fontána v parku u našeho domu. Líbí se mi, jak sníh zakryje díry v silnicích a chodnících, špínu, bláto, temnotu města a dá na ně zapomenout. Minimálně do doby, než v ulicích začne dopravní špička a auta z bílé pokrývky začnou dělat břečku.  

A třetí důvod, proč mi dnešní sněhové ráno udělalo radost, je ten, že nám prodloužil Vánoce. Ve Spojených státech se slaví jeden den (25.12.), a tak pro B. měl být dnešek obyčejný pracovní den. Sníh ale zařídil, že americká ambasáda zůstala dnes zavřená. Je to hezký důkaz, jak má příroda na námi navrch, když kupka vloček dokáže i v 21. století lidstvu měnit plány a zařídit taková překvapení.