Proč si přestat vyčítat knížky, které nikdy nepřečtete?

Jsem nadšená čtenářka a přečtu zhruba jednu knížku týdně. Toto číslo si držím i poté, co jsem porodila Benjamína. 

Každopádně, i když jsem hektický knihomol, co po nocích hltá knihu za knihou, prakticky každý týden, kdy nějakou dočtu, si zároveň pořídím minimálně dvě nové. Buď si je koupím rovnou do Kindlu nebo do své knihovničky, často to ale dělám i tak, že si ji napíšu na svůj "TO READ" list. Neboli seznam knih, které jednou plánuju přečíst. Knihy do něj přidávám pořád, stejně jako se neustále pídím po nových tipech. A to přesto, že už teď jich mám kolem sebe tolik, že bych musela žít minimálně do sto padesáti let, abych je měla šanci vůbec otevřít. 

Někdy z toho mám radost, že mám své oblíbence hezky pohromadě, můžu si je prohlížet a snít o tom, jak se jednou objeví nedefinovatelné množství volného času, kdy je všechny přečtu. Jindy mě pohled na knihovničku, kam ukládám další dílo, naplní lehkou nervozitou a výčitkou: jak jsem rozmařilá, když utrácím za výtisky, na které nikdy nedojde, nezodpovědná a taky jak si zcela dobrovolně připomínám, na co všechno nemám a nikdy nebudu mít čas.  

Proto mi udělalo radost, když jsem nedávno narazila na článek amerického akademika Nicholase Taleba. Taleb v něm píše o tom, že výčitky ohledně nepřečtených knih vůbec nejsou na místě. Ostatně, spisovatel Umberto Eco měl prý výtisků ve své knihovně 30 000. Myslíte, že je opravdu všechny zhltal? 

Pochopitelně ne.  

Ale podle Taleba to nevadí. "Nepřečtené knihy udržovaly Eca intelektuálně hladového a zvědavého," říká a pokračuje: "Ani já je neberu jako zprávu o vlastní neschopnosti nebo ignoranci, ale jako důkaz nekonečné zvědavosti."

Taleb taky říká, že čím starší budeme, tím bude naše takzvaná antiknihovna nepřečtených děl větší. "Berte si jako cenou připomínku lidských limitů, která vás udržuje pokorné vůči tématům, o nichž víte málo, a hladové se neustále učit a něco dozvídat." 

Zase jsem si uvědomila, jak někdy stačí se na některé věci podívat nebo je pojmenovat jinak. A rázem je k sobě člověk hned shovívanější. Dokonce jsem teď na sebe za ty nepřečtené knížky možná i trochu pyšná? :)