Okamžik radosti: Návrat do knihovny a knihy online

Před pár dny jsem v Praze potřebovala vytisknout jeden důležitý dokument. Po několika letech jsem se tak znovu ocitla v Městské knihovně na Mariánském náměstí. 
Je to jedno z mých zamilovaných míst v Praze, kde jsem trávívala hodiny a odkud jsem si odnášela domů tašky knih. Když jsem procházela podél regálů, nikdy jsem nebyla schopná vzít si jednom jednu nebo dvě. Plus vždycky jsem tam měla odložených spoustu publikací, na které jsem si udělala rezervaci – očekávala jsem je stejně dychtivě jako Vánoce. To, kým jsem, do značné míry ovlivnila tato budova v centru Prahy.

A teď jsem se tam po několika letech vrátila. Chvíli mi připadalo jako bych cestovala v čase. Ta známá pyramida z knihu u vchodu! Ta stejná známá vůně! Oddělení s novinami, časopisy a kopírkou, kde jsem vášnivě kopírovala všechno, co mě zaujalo. A hlavně ty nekonečné regály plné knih, kterých tam vždycky bude víc, než budu schopná přečíst. 

Knihovna plná knížek v češtině je jedna z věcí, které mi v zahraničí chybí ze všeho nejvíc. Proto mě dostalo, když jsem zjistila, že řada publikací už dneska existuje on-line a dají se půjčovat do čtečky. Ano, projíždět myší po obrazovce není zdaleka tak vzrušující jako brouzdat mezi regály a hladit hřbety, ale už jen to, že je něco takového možné, mi udělalo radost.

Další útěchu mému sentimentu pak přineslo obnovené členství. I kdybych si žádnou e-knihu nakonec nepůjčila, říkala jsem paní knihovnici, chci prostě přispět instituci, která mi předala tolik! A navíc – osmdesát korun za rok?  

Mimochodem, průkazku jsem si nakonec pořídila i v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, která mě podobně formovala před Prahou. Členství bylo dražší – 200 Kč, ale na výběr je z většího množství e-knih, protože KJM spolupracuje s portálem eReading.cz. 
Letos si tak z Česka nevezu žádné "věci", ale průkazky z knihoven.