Rozhovor s Evou Le Peutrec v OnaDnes
Netuším, kde se to ve mně vzalo, ale časopisy jsem měla ráda odmalička. Papír, barevné fotky, inkoust, písmena. Nepamatuju si den, kdy bych se nezastavila v trafice a aspoň chvilku jimi nelistovala. Moc jsem si přála najít v jednom z nich svoje jméno a pak ta radostná dychtivost, když vyšel první – jmenoval se Juicy, na obálce byla Angelina Jolie, dodnes si to pamatuju – a tam bylo!
Myslela jsem si, že už mě to přešlo, když už své jméno tu a tam vídám skoro patnáct let a taky s tím, jak jsem se změnila já, že jsem teď máma a mám jiné priority. Ale víte co? Sice brblám, jak se časopisy zhoršily, ale tahle radost mě nepřešla. Uvědomila jsem si to včera, kdy mi v časopise OnaDnes vyšel rozhovor s architektkou Evou Le Peutrec (k přečtení tady) a moje maminka mi poslala fotku k snídani. Svým způsobem mě to vlastně fascinuje ještě víc než kdysi, teď, když sedím tolik kilometrů od domova, kde sama cosi ťukám do počítače a ono to pak někde existuje, vytištěné, sešité, papíry s mými slovy a s mým jménem.
Vždycky mě zaplaví takový hezký pocit a pořád tomu svým způsobem nemůžu uvěřit: to jsem fakt já, kdo to napsal?
Zajimavy rozhovor.Jano, moc Vam ten uspech preji, uz zacinate byt v Cesku docela znama a objevuje se vsude porad vic Vasich rozhovoru. Kniha, deniky, blog... to verim, ze je maminka na Vas pysna a take i ji moc preji tu radost a hlavne uzdraveni!!!
OdpovědětVymazatPani LePeutrec a zeny jejiho razu obdivuji. Takovou vytrvalost bych take rada mela :-). Neuveritelne, kolik toho nektere zeny i pri starosti o rodinu dovedou zvladnout. Vlastne vsechny zeny, ktere pracuji a maji rodinu, nebo jenom podporuji manzela v jeho kariere a samy se zreknou svoji, ve prospech deti. Nastesti se to v dnesni dobe hodne meni a tatove take doma hodne pomahaji a dokonce se ty "zastarale" role nekdy uplne vymeni.
Opravdu moc pekne pocteni. Tesim se na dalsi :-)
Dagmar