"Černej a ještě s jebákama - bílejma!" - Vítejte v Česku!

Trávím teď hodně času v Brně a stihla jsem i rychlou otočku do Prahy, kterou stále víc cítím jako město, kam patřím. Možná tím, že je vídám tak sporadicky, zdá se mi, že když pominu autobusová a vlaková nádraží, obě města prošla výraznou proměnou k lepšímu a hezčímu.

Mám je obě prostě čím dál radši. Což ale nic nemění na tom, že pořád je v nich spousta prostoru pro zlepšení, přičemž těmi nádražími by se po mnoha desetiletích mohlo začít. 

Začala jsem na to téma psát blog. O tom, jak by mohly zmizet obrovské a laciné reklamní billboardy, které hyzdí historické i moderní domy od nábřeží po předměstí, o naprosto zdrcující úrovni debility sprejerů, kteří nastříkají dva klikáhy na zbrusu nové fasády, o tom, že řada ulic obou českých měst jsou jeden velký popelník, který je navíc potřeba probaletit po špičkách, abych kromě stovky vajglů a flusanců nešlápla taky do některého z desítky psích hovínek, o nakvašenosti, "pičování" coby součásti běžné konverzace žen!!!, rasismu a donebevolajícímu sprosťáctví, se kterým zaměstnankyně Českých drah v pondělí prodávala lístek Indovi stojícímu ve frontě přede mnou. Když poodešel od okýnka, obrátila se na kolegyni a říká: „Černej a ještě s jebákama! Bílejma!“ Byla jsem tak strašně šokovaná a bylo mi tak stydno, že jsem se v tu chvíli bohužel nezmohla na nic víc než zalapat po dechu a říct jenom: "Brno."

Asi to tak mělo být, ale než jsem ten článek dopsala, dostal se ke mně rozhovor s Jankem Rubešem. Neznala jsem ho, ale zaujal mě, a tak jsem si řekla, že si pustím nějaké z jeho videí, ve kterých upozorňuje na nešvary hlavně v hlavním městě. Za poslední dva dny už jsem jich shlédla asi dvacet. Článek jsem samozřejmě stále nedopsala a už ani nedopíšu, protože Janek už to všechno natočil, řekl a já, momentálně lehce frustrovaná vlastní kreativní malostí, už vlastně nemám moc co dodat. 

Ale až se podíváte na jeho videa, nabízím otázku do debaty: co s tím uděláme?