CO MI UDĚLALO RADOST

Tušila jsem, že život z kufru nebude jednoduchý, ale že to bude až tak náročné, to jsem si taky nemyslela. Na jednu stranu jsem byla nejvděčnější, že můžu být s rodinou, na druhou jsem měla pocit, že mě většinu dní jen kdosi, cosi a kamsi vleče, nemám žádnou kontrolu nad svým životem, časem, ničím. Proto je pro mě odjezd z Česka sice slzavý, ale zároveň nádechem k restartu - třeba i blogového psaní. Než se srovnám s časovým posunem, životem v hotelu a udělám první hluboký nádech - výdech, chci vám dát ještě přečíst, co jsem o svém životě v Česku napsala pro aktuální vydání časopisu Glanc. Tady to je. 

Můj srpen byl šíleně nekoordinovaný. Zažila jsem toho kilometry od stěhování z rozpálené Ankary přes vzpomínky na dětství v bazénu v Dražovicích po procházky prázdnou Prahou a šlapání na kole na Lipně, kde jsem akutně prahla po čaji a po tlustých ponožkách. O co víc jsem aktivně žila, o to méně jsem četla, sbírala a posílala odkazy. Na pár ale přece jen došlo a tohle je to nejlepší z chudší, ale snad pořád kvalitní sbírky.