CO MI UDĚLALO RADOST

Janu Poncarovou jsem poprvé zaregistrovala letos na začátku roku, kdy jsem dočetla její knihu Podbrské ženy. Nadchla mě. Knížka a o pár dní později i její autorka, když v podcastu O kousek blíž mluvila o psaní. Kreativita, speciálně ta spisovatelská, je téma, které mě velmi zajímá. A zajímá mě i úspěch, který se Janě povedl. Proto jsem se rozhodla požádat ji o rozhovor a napsat další povídání – nikoliv pro nějakou redakci, ale se vší úctou a láskou k vám, mým čtenářům, hlavně pro sebe. Naše povídání pro mě bylo zábavné, přínosné a motivační, protože podobně jako Jana, při psaní si taky připadám často nejistá a ptám se sama sebe, jak přetvořit kupu různých poznámek v nějaké smysluplné dílo. Pokud vám tento rozhovor přinese chuť být kreativní, nebo vaši kreativitu odblokuje, budu nadšená. Stejně jako pokud ve vás probudí odvahu přemýšlet jinak o rodině, mateřství a výchově dětí, ať je vám pětadvacet nebo pětašedesát. Tak pojďme na to.

Sedím v Ra-Ftu, což je kavárna na americké ambasádě, protože všude jinde je – už zase – zavřeno. Další lockdown – tentokrát prý do 20. května. 

Po měsíci zase klikací klasika - tento rok už čtvrtá! Klišé "ten čas tak letí" používám tento rok víc, než je mi milé. Nevím, jestli to je dvěma dětmi, že mám za sebou další narozeniny anebo těmi kvanty výborných materiálů, ze kterých netuším, co číst nebo poslouchat dřív. Deset nejlepší je v textu níže, další odkazy jsem pak přidala na Herohero. Děkuju všem, co mě tam podporujete.