CO ČTU

KNIHY, KTERÉ JSEM PŘEČETLA ANEB NEPOVINNÝ ČTENÁŘSKÝ DENÍK

2017

Liane Moriarty, Na co Alice zapomněla, Nakladatelství Ikar
Nikdy bych neřekla, že budu tak ponořená do ženských románů. Nemyslím, že za to může mateřství, spíš Liane Moriarty: čtivá, vtipná, laskavá, návyková v každé knize. I když musím říct, že zrovna Alice mi přišla jako její nejslabší dílo a nebyla to knížka, co bych přečetla za den. Na druhou stranu, konec jsem dočítala v metru a měla jsem co dělat, abych zamrkala dojetí. Jak lidské! 

Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, Nakladatelství Atlantis
Po klasické literatuře jsem sáhla možná po patnácti letech. A nebyla jsem zklamaná ani vteřinu! Tohle dílo je nabité takovou spoustou filozofie a inspirativních myšlenek, že můj výtisk jsou teď samé barevné papírky, kolik je jich tam pozakládaných. Určitě to pro mě není "čtení do metra", které bych si vzala kamkoliv. Potřebovala jsem číst v klidu a k některým myšlenkám se vrátit - jak při čtení, tak v myšlenkách, když jsem knihu odložila, takže mi nakonec trvalo skoro tři týdny, než jsem dočetla. Nakonec jsem dočítala smutná, zatížená přemýšlením o lásce, složitosti života a lidské konečkosti. Každopádně rozhodně tenhle Kundera nebyl můj první a poslední. 

Paula Hawkins, Do vody, Nakladatelství Ikar
Skvělá myšlenka a námět. Příběh mě tak vyděsil, až jsem se bála jít v noci na záchod, což už se mi dlouho nestalo. Na začátku jsem měla dost velký zmatek v místech, postavách a vztazích mezi nimi, možná proto mi trvalo se začíst a knihu jsem střídala s jinými. Zhruba od půlky už to ale "jelo", i když za touhu být vzhůru třeba do tří do rána, abych zjistila, jak to dopadne, mi nestála. 

Liane Moriarty, Poslední výročí, Nakladatelství Ikar 
Od Liane Moriarty mě baví všechno, takže mě bavilo i Poslední výročí. Ale pravda, trochu méně než třeba Sedmilhářky. Knihu jsem četla asi týden, což je na tuhle autorku v mém případě nezvykle dlouho. :) Na začátku mě trochu mátlo množství postav. Než jsem si udělala jasno, kdo je kdo a kdo má s kým jaký příbuzenský vztah, musela jsem párkrát obracet stránky zpátky. Ale Moriarty je ve všem ostatním tak dobrá, že tuhle maličkost jí klidně odpustím. P.S. Chci na Ostrov Počmáraných Blahovičníků. 

Pamela Druckerman, A Dost!, Nakladatelství Lucka Bohemia
Pamela je americká novinářka a matka tří dětí, která od narození prvního potomka žije v Paříži. V knížce popisuje francouzský způsob výchovy, který jako Američanka velice obdivuje. Výchova i kulturní odlišnosti zaznamenává tak vtipně, že jsem se kolikrát smála nahlas. Zase jsem díky ní o kousíček lépe pochopila Ameriku a přistihla se, že mi chybí Česko. Hlavně proto, že spousta toho, co Druckerman obdivuje na Francii, mi v Česku přijde úplně normální. Jsem šťastná, že ve výchově Bena zatím postupuju spíš českým způsobem než americkým, kdy děti rodičům hodně často (vidím to kolem sebe denně) přerůstají přes hlavu. Knížku jsem koupila i v angličtině a položila ji na noční stolek B. Tak se těším, co na ni řekne a v čem ho inspiruje. :) (Jestli ji teda přečte.)

Gretchen Rubin, Projekt Štěstí, Nakldatelství Ikar
U téhle knihy jsem už při prvním přečtení cítila, že mi změní život. (Já vím, jak pateticky to zní!) Tentokrát jsem ji měla v ruce už potřetí, ale v češtině úplně poprvé. Vždycky v ní najdu něco nového, takže ke spoustě barevných papírků, kterými mám pozakládané stránky, jsem přidala kupu dalších. Zase mě u ní kolikrát napadlo to, co už před čtyřmi lety: jak mě nějaká Američanka může tak dobře znát? :) Gretchen uchopila téma štěstí tak lidsky, že se vůbec nedivím, že svou knihu prodala do celého světa. Je mi denodenní inspirací: v tom, jak žít, jaké důležité otázky o životě si pokládat a jak na ně hledat odpovědi, jak psát. 

Radka Třeštíková: Osm, Nakladatelství Motto
Dočetla jsem v půl třetí ráno se smíšenými pocity. Příběh na mě působil až příliš vykonstruovaně a neuvěřitelně, konec byl přímo zklamání, ale psaný projev, ten volný tok myšlenek, mě prostě baví. Kniha se velmi dobře čte - v autobuse, v kavárně, u kojení, v noci pod peřinou, dva dny jsem žila jen Míšou, Alicí, Honzou. Byla by takový bestseller, kdyby ji napsal někdo, kdo se nejmenuje Třeštíková? Hm, to by mě opravdu zajímalo. 

Barbora Šťastná: Dobrá tak akorát, Nakladatelství Motto
Můj dárek sama sobě z letošního Světa knihy. Bára je moje šéfredaktorka, její psaní miluju (tak nějak bych si to přála umět) a její blog znám zpaměti. Kniha je stejně tak příjemná jako její psaní všude jinde. Ale užila jsem si ji o trochu méně, než jsem čekala. Asi proto, že většinu textů jsem už dobře znala z jejího blogu a nových postřehů bylo méně, než v kolik jsem doufala. Každopádně nelituju, příjemné čtení, které mám v knihovničce a ke kterému se budu ráda vracet - hlavně až někdo zavře Internet. :)

Michal Viewegh: Bůh v Renaultu, Nakladatelství Druhé město
Viewegha mám ráda, ale jeho knížky bohužel rok od roku čím dál méně. Ani k téhle jsem se nevracela s chutí. Spíš s jakýmsi "doufám, že už třeba u příští povídky to bude ono". Nebylo. Dočetla jsem s pocitem, že bych o nic nepřišla, kdybych knihu odložila (což nedělám) a že vůbec nechápu pozitivní hodnocení dvou recenzí, které jsem si přečetla před tím, než jsem se začetla do první kapitoly.

Han Kang: Vegetariánka, Nakladatelství Odeon
Kniha klame názvem. Protože mám po porodu problém jíst maso, sáhla jsem po ní, že mi pomůže ujasnit si pár věcí. Ale to jsem se spletla. Vegetariánka je mnohem víc než příběh ženy, co přestane jíst maso, sonda do srdcí a potlačených emocí korejských žen, které i v 21. století žijí pod takřka absolutní nadvládou mužů. Rozhodně moje první setkání s kojenskou literaturou, které mě svým tématem i syrovostí dost vyděsilo. Potěšil mě fantastický doslov, díky kterému jsem si uvědomila souvislosti, co mi z příběhu automaticky nedošly. 

Jill Alexander Essbaum: Hausfrau, Nakladatelství Ikar
Uff! Myslela jsem si, že v knize o americké housewife Anně, co žije se svým mužem ve Švýcarsku, bude něco, v čem se poznám. Ale naštěstí jsem tam nic takového neobjevila! Chvilku mi trvalo se začít, ale pak mě popis děsivé kombinace nudy, depresí a velké životní rány uchvátil tak, že jsem četla a četla. Konec mě ale, přiznám se, dost rozhodil. Z Anny mám divný pocit. Nevím, jestli ji mám litovat nebo jí fandit. Asi proto jsem si po Hausfrau musela dát od čtení na dva dny pauzu, než jsem příběh vnitřně zpracovala. 

Liane Moriarty: Tři přání, Nakladatelství Ikar 
Takový román a postavy, až jednou napíšu, tak můžu klidně umřít. S trojčaty Lyn, Can a Gemmou jsem zase chodila i na záchod, protože takhle knížka prostě nejde odložit. Úplně je mi smutno, protože od Liane Moriarty už mi zbývá jen poslední kniha, kterou jsem ještě nečetla. Vlastně si jich tak trochu záměrně odkládám na později. 

Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí, Nakladatelství Ikar
Udělala jsem výjimku a přečetla si první knihu o výchově dětí. S většinou myšlenek jsem se snadno ztotožnila a techniky utěšování u naše miminka fungují přesně tak, jak popisuje tenhle známý americký pediatr. Udělat to dřív, ušetřila bych sobě i Beníkovi spoustu slz. Určitě si koupím i jeho další knihy. 

Ladislav Zibura: Mezi buddhisty a komunisty, Nakladatelství: BizBook
Kdyby byl takhle vtipný každý cestopis, nebudu číst nic jiného! Netušila jsem, co na Ziburovi všichni mají, ale teď je to pro mě objev roku. Bavil mě, i když přiznávám, že posledních pár stránek už ztrácení se, hledání noclehů a čajů bylo trochu hodně. Ale bavila jsem se a trochu víc si teď dokážu představit Nepál a Čínu, kde jsem nikdy nebyla. Jestli vás baví cestování, doporučuju. 

Markéta Zahradníková: Zbigniew Czendlik: Postel, hospoda, kostel, Nakladatelství: Argo
Tahle knížka pro mě bude vždycky speciální, protože je první, kterou jsem přečetla při kojení. Nejdřív jsem trochu pochybovala, jestli mě zdlouhavý rozhovor bude bavit, ale ano! Dobře se to čte a udělala jsem si po dlouhé době rekordní množství výpisků. Lidské uvažování Zbigniewa Czendlika se mi prostě líbí. Akorát otázky bych si dovedla představit nápaditější, když už je z nich složená kniha. Ale celkově: za přečtení stojí. 

Fredrik Backman: Muž jménem Ove, Nakladatelství: Host
Jaké kouzlo může být v úplné obyčejnosti! Příběh mrzouta Oveho nemá žádnou komplikovanou zápletku, ale o to je krásnější. Dočetla jsem ho v den porodu. Nevím, jestli to bylo mým stavem, knihou či kombinací obojího, ale zažila jsem u čtení snad všechny myslitelné emoce: plakala jsem dojetím i štěstím, smála se potichu i nahlas ironickým hláškám i popisům, hlavně těm týkajícím se Oveho kocoura. Jednoduché, bláznivé, vážné, dojemné, nádherné! 

Jay Asher: Thirteen Reasons Why
Vůbec jsem nevěděla, jak s ní budu souznět, když je pro lidi o patnáct let mladší. Každopádně prvních sto stran jsem přečetla, aniž bych se jedinkrát podívala na mobil a drama motající se kolem sebevraždy mladé dívky mě nutilo číst dál. Hlavně proto, že mě fascinovalo propojení dvou vypravěčů - zemřelé, které prostřednictvím nahrávek vypráví svůj příběh jednomu ze svých spolužáků, co její kazety poslouchá na ukradeném walkmanu. Jiné. Překvapivé. Dobré. 

Shonda Rhimes: Year of Yes
Inspiračně - motivační knížky o životních změnách se mi poslední dobou hrozně zajídají. Ale na tuhle jsem čekala v knihovně půl roku, tak jsem ji tam nemohla nechat. Upřímná, odsýpající, ale stejně jsem si pořád říkala, že mám problém autorce její obrovskou změnu uvěřit. A ani nespočítám, kolikrát jsem se ztratila v popisu seriálových postav z její produkce, které neznám. 

Olga Path Štiplová: Zmrzlina s příchutí záměru, Nakladatelství: Motto
Syrové deníkové zápisky ženy, s níž jsem se kdysi potkala na pár tiskových konferencích. Ze začátku mě nadchla její všímavost, sebekritičnost, vtip a jazyk, kterým dokázala popsat obyčejné dny. Nicméně přistihla jsem se, že sto stránek o neustálém střídání prací, podnájmů, o bulváru a o dvou partnerech tyranech by mi asi stačilo. 

Kolektiv autorů: Když ti to udělá radost (povídky), Nakladatelství AlzaMedia
Sbírka povídek, kterou mi nejspíš za hodně utracených peněz poslala zdarma do čtěčky Alza.cz. Na většinu z nich už jsem někde narazila a podruhé bych je číst nemusela. Kromě těch od Petry Soukupové a Roberta Fulghuma. Prosím, vy dva, pište víc! 

Garth Stein: The Art of Racing In The Rain
Našla jsem v naší domácí knihovničce při nedávném velkém úklidu. Příběh automobilového závodníka, kterému manželka zemře na rakovinu a on následně skoro ztratí práva na výchovu své dcery, vypráví jeho milovaný pes. Vlastně úplně obyčejná beletrie s trochu pohádkovým koncem, ale bulela jsem na každé druhé stránce. 

Amy Schumer: The Girl With The Lower Back Tatoo
Amy miluju, a tak jsem čekala, že se budu nahlas smát na každé stránce. Ale nesmála jsem se. Dokonce jsem se přistihla, že dočítám jen kvůli tomu, že jsem prostě "dočítač" a tohle je Amy Schumer. Přišlo mi, jako by knihu psala dost narychlo, dokud je v USA na každé obálce časopisu, a kniha se tak může dobře prodávat. 

Nora Ephron: I Feel Bad About My Neck
Kniha osobních fejetonů scenáristky mého milovaného filmu "Když Harry potkal Sally." Buď mám ženských fejetonů na téma "co mám doopravdy v kabelce" poslední dobou dost, nebo jsem ji nevzala do ruky ve správný čas. Čekala jsem asi trochu víc. Dojala a rozesmutnila mě pasáž o smrti, a o to víc, když jsem se dozvěděla, že autorka v roce 2012 zemřela. 

Dalai Lama, Desmond Tutu, Douglas Abrams: The Book of Joy
Dalajlámu hluboce obdivuju a respektuju. Ale když jsem četla, jsem se vyrovnat se zklamáním, neúspěchem, závistí, krizí, ztrátou milovaných, uvědomila jsem si, že nedokážu být takový zenový mistr, abych jeho myšlenky aplikovala ve všednodenním životě. Mnohem bližší mi byl obyčejně - lidský pohled jihoafrického arcibiskupa. Každopádně kdyby si každý vzal k srdci aspoň pár věcí z téhle knížky, byl by svět hned lepší místo. 

Liane Moriarty: Truly, Madly, Guilty
Drahá Liane, takhle bych chtěla umět jednou psát! Jednoduchý příběh o jednom obyčejně - neobyčejném odpoledni roztažený na tři stran stran, ale tak brilantně napsané postavy, že jsem kolikrát nemohla odejít ani čurat. 

Patrik Hartl: Okamžiky štěstí, Nakladatelství Bourdon
Taková ta kniha, vlastně úplně obyčejná, ale kvůli které nemůžete upéct ani vánoční perníky, ačkoliv už je 20. prosince. Nosili byste si ji i do sprchy, kdyby to šlo. A na konci si říkáte, měla bych si to šetřit, protože už mám jen posledních pár stránek a vlastně to vůbec nechci mít dočtené. 

2016

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

Tomáš Sedláček a hosté: 2036: Jak budeme žít za 20 let?

Robert Fulghum: Poprask v sýrové uličce

Cal Newport: Hluboká práce

Boris Johnson: Faktor Churchill 

J. K. Rowling: Harry Potter and The Sorcerer's Stone

Angela Duckworth: GRIT

Stephen Clarke: Merde po Evropsku

Radka Třeštíková: Bábovky

Patrik Hartl: Malý pražský erotikon

Michaela Klevisová: Štěstí je zadarmo

Robert Galbraith: Ve službách zla

Aňa Geislerová: P.S.

Barbara Leaming: Jackie Bowierová Kennedyová Onassisová

Yuval Noah Harari: Sapiens

Liane Moriarty: Sedmilhářky

Liane Moriarty: Zamilovaná hypnotizérka

David Ebershoff: Dánská dívka

Paula Hawkins: Dívka ve vlaku

Ashlee Vance: Elon Musk

2015

Elizabeth Gilbert: Big Magic

S. Levitt, S. Dubner: Freakonomie: Skrytá ekonomie všeho

Stephen King: O psaní

Jenny Lawson: Fakt se to stalo

Vlastina Svátková: Sama sebou

Barack Obama: Cesta za sny mého otce

Dan Ariely: Irrationally Yours

Joakim Zander: Plavec

E. Lockhartová: Ostrov lhářů

Michael Viewegh: Zpátky ve hře

Petra Soukupová: Pod sněhem

Gretchen Rubin: Better Than Before

Robert Galbraith: Hedvábník

Michael Viewegh: Můj život po životě

Jojo Moyes: One Plus One

Malcolm Gladwell: Co viděl pes

S. Levitt, S. Dubner: Mysli jako freak

Žádné komentáře:

Okomentovat