18.09.18

Dočteno: Veselí Radky Třeštíkové

Novou knížku Radky Třeštíkové jsem měla v plánu poznamenat si pouze do Zápisníku milovnice knih nebo do sekce  "Co čtu" tady na blogu. Když jsem ale zveřejnila na Instagramu, že ji čtu, sesypala se doslova záplava komentářů typu "že napíšeš dojmy na blog"? Tak tedy jak jsem slíbila, tak plním. 

Knížku jsem si koupila den poté, co vyšla. Nadchla mě obálka a nalákaly mě fotky na sociálních sítích, podle kterých bylo už pár hodin po vydání zřejmé, že tato kniha bude bestseller. Protože o trendech v knižním světě mám ráda přehled a baví mě přemýšlet, co a proč se prodává, nemohla jsem odolat. 

Od Radky Třeštíkové jsem zatím četla To prší moře, Bábovky a Osm. Zatímco To prší moře jsem nedočetla (ale chci ještě tento týden dát knize druhou šanci), Bábovky a Osm jsem docela rychle zhltla. Proto mě samotnou překvapilo, jak mi u Veselí dlouho trvalo se začíst. Neměla jsem potřebu s knihou chodit i na záchod, schovávat se s ní do brzkého rána pod peřinou a v pátek večer jsem dokonce dala přednost sledování Netflixu s B. Několikrát mi během četby proletělo hlavou, že některé postavy i situace jsou výrazně přitažené za vlasy a párkrát jsem si říkala, co u psaní Radka popíjela, že napsala takovou bizarnost. Chtě nechtě jsem její dílo taky srovnávala s Dědinou, kterou jsem dočetla nedávno a napadalo mě, proč vlastně knihu psala. Jestli měla být odpovědí na to, jak náročné je vrátit se zpátky ke kořenům, nějak jsem je v textu neviděla. A jestli měla být svědectvím o životě na jižní Moravě, rodině, kultuře, Petra Dvořáková ho – alespoň pro mě - popsala mnohem realističtěji, trefněji, tak jako ho sama znám. I Radka Třeštíková použila ve Veselí moravské nářečí. Ale jejím postavám jako bych ho nevěřila. Nejen nářečí, ale ani chování, naivitu, nic ... Marně jsem v knize hledala děj, odpověď na otázku, o čem vlastně je. 

Moje rozporuplné pocity každopádně nic nemění na tom, že Radku Třeštíkovou respektuju. Daří se jí vydat každý rok knížku (a prodat jí neuvěřitelné množství), píše sáhodlouhá souvětí, ale čtivě. Když v druhé půlce Veselí hlavní hrdince Elišce onemocní tatínek, chování a emoce kolem diagnózy popisuje přesně, lidsky, tak, jak jednáme a věci prožíváme, jenom se o tom nemluví nahlas a nechceme to přiznat, kolikrát ani sami sobě ... Možná proto se mi druhá půlka zdála o malinký kousek lepší, ačkoliv pořád nesmyslně ulítlá a až na pár odstavců neuvěřitelně plytká? V jejích knížkách je přidaný taky smysl pro humor, se kterým se ztotožňuju, pokud ho není příliš. (Což ve Veselí už možná je.) Takže i když je příběh nijaký, trochu ho vyvažují trefná přirovnání a fakt, že u některých pasáží jsem se zasmála. Ale, říkám si vlastně od první stránky, stačí to k tomu, aby její psaní mělo tak ohromný ohlas? Zaslouží si ho Radka doopravdy, nebo je to hlavně známé jméno, dobrá sebepropagace a marketing? 

Upřímně totiž nevím, jak se k Radčiným knížkám postavit. Vždycky, když je dočtu, nejsem nijak výrazně pohnutá. Za pár hodin zapomenu postavy, jejich charakterové rysy, do několika dnů celý příběh. Nemám potřebu si z jejích knížek dělat výpisky, opakovaně se k nim vracet, dělit se o ně s kamarádkami jako o Geniální přítelkyně, Dědinu, Hanu nebo Amerikánu, kde mám pocit, že se mnou autorky a hrdinky jako Elena, Hana nebo Ifemelu pohnuly na věky. Na druhou stranu, i takové knížky, které prostě jen přečtete, kde ubíhají stránky tak nějak samy, nejsou v nich žádné velké myšlenky, které by donutily se zastavit, knížku odložit, vydechnout, jsou na trhu potřebu a čtu je, dočítám je. Obzvlášť ve chvílích, kdy mám takto plný život, jak teď mám, plnou hlavu, a další přemýšlivá literatura by mi tohle víření v hlavě a v emocích ještě víc komplikovala. 

Vy jste četli? A jak se vám Veselí líbilo, potažmo všechny knížky od Radky? 

10 komentářů:

  1. Díky! Aspoň vím, že v tom nejsem sama. Od Radky Třeštíkové jsem přečetla jedinou knihu (Osm), "vystála" jsem na ni několikaměsíční frontu v knihovně, jedním dechem ji plná očekávání přečetla...a nic. Popsala jste to přesně. Rozhodla jsem se, že už od autorky žádnou další knihu číst nebudu, protože ve mně po přečtení zůstalo jen rozčarování nad zbytečností této knihy a ztrátou mého času. Všeobecné nadšení kolem jejích knih nechápu. Ale obálku má Veselí pěknou :-) Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, děkuju za komentář. :) Jinak u tohoto typu literatury je myslím nejlepší počkat si na knížku v knihovně - přesně tak, jak jste to popsala. Já bych to tak taky dělala, kdybych byla v ČR. Takhle kupuju knížky on-line, někdy si je online půjčuju, ale cenově to někdy vychází skoro podobně. Do knihovničky už si dávám jenom ty, ke kterým vím, že se jednou určitě vrátím nebo které mě ovlivnily tak, že mám pocit, že bez nich nemůžu existovat. :)

      Vymazat
  2. Četla jsem jen To prší moře a líbilo se mi, i když bylo dost depresivní. Od ostatních jejích knih mě odradila masová kampaň, člověk má pak přílišná očekávání a ještě si připadá nepatřičně, že se mu nelíbí něco, co všichni ostatní pochvalují. Jo a Děkuju za tip na Dědinu, už ji mám v knihovně rezervovánu. Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paráda, těšte se, Dědina je skvělá. :) A podle mě by si zasloužila takovou pozornost a podporu jako má Radka. Jinak já čtu "masovky" zase docela ráda, protože mě zajímá hledat důvody, proč jsou to takové masovky, čím tak okouzlily atd. :)

      Vymazat
  3. Moc diky za recenzi! Diky tipum z blogu jsem si precetla Neapolskou sagu. A jelikoz mame stejny vkus, protoze jsem z ni taky byla absolutne nadsena, s duverou jsem se vrhla na Amerikanu. Ta byla taky uzasna:)
    A ted aspon vim, ze ackoli ma nova Trestikova obalku uzasnou, o nic neprijdu :)

    Prosim vic kniznich tipu :)

    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee ... tak já snad tenhle blog proměním na čtenářský nebo co. :)) Jsem ráda, že se Geniální přítelkyně i Amerikány líbily. A zkusím dávát víc knížek. Jestli tedy budu stíhat ještě někdy pořádně číst - viz dnešní post. :) Děkuju!

      Vymazat
  4. Moc děkuji za sdělení vašich pocitů z knihy. Plánovala jsem si ji koupit za poukázky do knihkupectví, které jsem dostala k narozeninám nejen proto, že je to Třeštíková (to mě popravdě moc nebere), ale spíš protože do Veselí to mám z domu pár kilometrů a jsem zvědavá na podání našeho regionu v knize. Ale po přečtení Vaší recenze si ji nekoupím. Připomněla jste mi jaký pocit jsem měla po dočtení Bábovek - rychle přečteno a na druhý den jsem pomalu nevěděla o čem to bylo... a tím nářečím... Asi bych to nerozdýchala, protože Jižní Morava je můj domov, miluju ji a vždycky budu a nemám ráda, když ji někdo popisuje takovou jaká není - a pokud postavám nářečí a chování nevěříte Vy, tak pochybuju, že já uvěřím. Počkám si na knihovnu.
    Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie, děkuju. Upřímně by mě docela zajímalo, co na to říkají lidé z Veselí, protože pro mě z toho Morava nevyzněla moc pěkně. A to je další věc, co se mi nelíbila. Zatímco v Dědině od Petry Dvořákové bylo nářečí přirozené, autorka nic a nikoho nezesměšňovala, ani tím, co lidem přisoudila za profese nebo jaký jazyk jim vložila do pusy, u Radky Třeštíkové jsem měla pocit, že je v tom výsměch ... Až si ji půjčíte v knihovně, dejte vědět, jestli se vám líbila. Věřím, že je spousta lidí, které nadchne - a to je na tom fajn, že je tolik názorů. Ten můj je ale takový, jako jsem ho sepsala v blogu.

      Vymazat
  5. Na Trestiky nejsem pozitivne naladena uz diky jejich "za kazdou cenu vtipny" FB posty, ktere jsem mela moznost si precist (alespon takto jsem je vnimala). Diky za recenzi, a jelikoz nejsem vasnivy knihomol, tak jsem rada, ze nemusim ztracet cas a radeji pri te trosce, co stiham precist, muzu vzit do ruky opravdu dobrou knihu. Vim, ze s tvym doporucenim se neseknu. Konecne jsem zacala vyhledavat onu "Amerikanu" cos mi doporucila a kdybys jeste dodala, ze to je od Chimamanda Ngozi Adichie, tak bych knihu brala utokem. Tato dama by si zaslouzila vice pozornosti. Uz pred casem jsem skoukavala jeji videa na youtube a verim, ze jeji podani a popis dnes tak aktualnich temat jako rasismus, feminismus dokazou otevrit oci mnohym. Takovy rozhovor s Chimamanda Ngozi Adichie do Mlade Fronty by bylo uzasny ;) Uz se tesim na jeji knihy. Klara- Barry, libame!

    OdpovědětVymazat
  6. Četla jsem od Třeštíkové To prší moře a po této zkušenosti už nemám chuť od ní číst nic jiného. Neuvěřitelně plytké, zápletka bizardní, styl psaní tristní.
    Baví mě její statusy, ale po tom, co jsem ji začala sledovat i na instagramu, se mi jako člověk neuvěřitelně zprotivila. Její stories vnímám jako takové své guilty pleasure.

    Ale 1000 lidí, 1000 chutí, rozumím, že se můžou najít i lidé, kteří její tvorbu ocení.

    OdpovědětVymazat