READ MY NOTES: O čem mluvím, když mluvím o běhání

"A teď tedy žiju uprostřed tohoto světa, který jsem si dřív nedokázal ani představit. Když na to pomyslím, zdá se mi to skoro směšné. Ani sám nevím, jestli jsem v tom světě šťastný nebo nešťastný, ale myslím, že si s tím nemusím dělat až tak velké starosti. Stárnout je pro mě - stejně jako asi pro každého - úplně nová zkušenost, a stejně tak jsou úplně nové i pocity, které při tom zakouším. Kdybych to už předtím v životě aspoň jednou zažil, dokázal bych si asi leccos analyzovat o něco jasněji, ale nic neplatné, děje se to poprvé, a proto to není tak jednoduché. A tak mi v tuhle chvíli nezbývá, než nechat případné detailní soudy na později, brát věci, jak přicházejí, a nějak s nimi žít dál. Brát je zrovna tak, jako tu oblohu, mraky a řeky. Nehledě na to, že je v tom všem nepochybně i jakýsi humor, což, když to uvážíme, není vůbec k zahození."

"Už jen proto, že si v jedné a té samé krajině všimnu něčeho jiného než ostatní, že něco jiného cítím, že si dovedu vybrat jiná slova než ostatní, totiž můžu dál psát své vlastní osobité příběhy. A tím se dozajista rodí i ten vzácný stav, že pak nemálo lidí bere ty příběhy do rukou vytištěné a čte si je. To, že jsem zrovna sám sebou a ne někam jiným, je pro mě velice důležitý vklad. A živé rány na duši jsou jen úplně samozřejmá cena, kterou musíme zaplatit světu za podobnou lidskou samostatnost." 

"Fakt, że jsem dokázal běhat po víc než dvacet let přičítám nejspíš tomu, že běh prostě dobře vyhovoval mému založení. Alespoň to tedy opravdu nebylo "zas tak velké utrpení". Lidé už jsou takoví, že u toho, co je baví, vydrží, a toho, co je nebaví, nechávají. Možná, že s tím má něco málo do činění i vůle. Ať má ale člověk jakkoliv silnou vůli, ať je jakkoliv odhodlaný zvítězit, stejně nedokáže dlouhodobě pokračovat v něčem, co ho doopravdy nebaví. A i kdyby dokázal, nakonec se to nutně musí odrazit na jeho zdraví." 

"Psaním textů si tříbím myšlenky. A opětovným přepisováním pak své úvahy dál prohlubuju. Pochopitelně, že se stává i to, že se ničeho nedoberu, ať sepisuju jak sepisuju, že nikam nedojdu, ať přepisuju, jak chci. Například zrovna teď. V podobných chvílích mi nezbývá, než prostě nadhodit pár hypotéz. Nebo jednu za druhou začít parafrázovat samotné své pochyby. Anebo snad nalézt strukturní analogii mezi těmi pochybami a něčím jiným." 

"Samozřejmě, že závod nebyl pořád jen příjemný a duchovně povznášející. Utrpení je ale u podobných sportů svého druhu základní předpoklad. Kdo by se vůbec pouštěl do podobně fyzicky i časově náročných podniků jako je triatlon nebo maraton, kdyby se s nimi nepojilo utrpení a bolest? Právě proto, že je to těžké, právě tím, že si schválně troufneme utrpením projít a překonat je, se totiž v nás alespoň zčásti probudil vědomí, že doopravdy, naplno žijeme. A můžeme se i (při troše štěstí) dopracovat k poznání, že kvalita života netkví v nějakých fixních rekordech, číslech a žebříčcích úspěšnosti, ale je organicky zahrnutá už v samotném našem chování a skutcích."