Benjamín ve škole a moje velká otázka: je důležitější vzdělání mých dětí, nebo společenská rovnost?

Podobně jako u turecké a malajsijské školky, i tuhle školu jsme vybrali spíš částečně. Dostali jsme možnost vybrat si jakoukoliv mezinárodní školu, kde je vzdělání v angličtině, což je logické, vzhledem k B. práci na americké ambasádě. Tahle ale splňovala rovnou několik požadavků - je v angličtině, je za rohem našeho bydliště a chodí do ní skoro všechny děti, které známe. Nebylo co řešit. 

Je to elitní ústav, který ve mně vzbuzuje naprosté nadšení a zároveň jisté pohnutí. Chtěli jsme ho všichni okusit, což je důvod, proč do něj Benjamín naskočil. A teď vám vysvětlím ty ambivalentní pocity.  

Školní kampus vypadá jako hi-tech univerzitní městečko, kde se – z toho mála, co jsem zatím stihla objevit – klade vysoký důraz na spolupráci škola – rodič, znalosti, ale i to, aby dítě mohlo rozvíjet podle svého tempa a opakovaně prožívalo pocity úspěchu. Součástí kampusu jsou tři knihovny, několik vědeckých laboratoří, několik hřišť, atletický ovál, dvě tělocvičny, dva tenisové kurty, tři bazény, divadlo a mnoho dalšího. Ve třídě je maximálně 17 dětí, jedna paní učitelka a jedna asistentka. Když jsem tam v květnu vkročila poprvé, byla jsem z toho tak v šoku, že jsem se v přijímací kanceláři vzmohla jen na trapný vtip: "Nemohla bych tady studovat se svým synem? Nebo aspoň chodit do knihovny?" – "Můžete sem chodit do kavárny, až na něj budete čekat," zasmála se paní recepční a já jsem věděla, že budu. Ostatně, tahle škola, pokud vím, je jeden z mnoha důvodů, proč si diplomaté a expati z celého světa přejí pracovat v Kuala Lumpur. V řadě míst světa jsou výborné školy, ale v domovině je většinou nemáte jako pracovní benefit za naprosto minimální nebo dokonce nulové školné. 

Benjamín se do "kindergarten" těšil. Je citlivý, ale spíš extrovert, nedělá mu problém včlenit se do nového kolektivu, mluvit s lidmi, být s lidmi, naopak, potřebuje kolem sebe kamarády a společnost. Přesto, když jsem ho včera do školy přivedla, a paní učitelka (Holanďanka, která ovšem vyrostla „na cestě“, částečně v Dubaji, v Singapuru, v Egyptě a tak dál) ho vítala, bylo vidět, jak je naměkko, a já s ním. 

Což mě ovšem vede k další věci. Naše diplomatická mise v Kuala Lumpur potrvá už pouze rok. Pro Benjamína to znamená, že po tomto školním roce bude muset z této školy odejít – a kam, to nevíme. Pokud nepojedeme nikam dál, což je vzhledem k pobytu v Turecku a teď v Malajsii nepravděpodobné, vrátíme se do USA nebo do České republiky. V obou zemích také existují skvělé školy, ale samozřejmě stojí majlant, speciálně ty anglické v Česku, a bude to tedy něco, co si nebudeme moct dovolit. S velkou pravděpodobností tak Benjamín zamíří do klasické státní školy, což vzhledem k předchozímu odstavci vůbec nic proti nim, ale všichni víme, jak se člověku odchází z něčeho perfektního do ... no, obyčejného. Vím už teď, že v Malajsii si po všech stránkách užíváme skoro toho nejlepšího, co můžeme. Stěhování pro nás bude náročné po všech stránkách, a o to náročnější, pokud si Benjamín tuhle školu zamiluje a na konci roku nám řekne, že už nikdy nechce jinam. Speciálně do první třídy nějaké základky, kde se mluví jenom česky, což byla mimochodem jeho největší obava při nástupu do této školy. Budou mu tam učitelé a kamarádi rozumět, když mluví hlavně anglicky? :) 

Mám z toho vítr už teď, když to píšu, možná víc kvůli sobě, než kvůli mimořádně adaptabilnímu synovi, a to nám předškolní rok teprve začal. Každý den si slibuju, že si ho maximálně vychutnáme, protože nejspíš bude první a poslední v takovém prostředí, já že začnu se španělštinou, kterou má Benjamín povinně každý druhý den, abych ho podpořila, užijeme si všechny vedlejší aktivity, které škola nabízí a já si odnesu maximum ze zákulisí, co mi může dál rozšířit obzory, mysl a přemýšlení a případném dalším vzdělávání dětí. Zajímá mě to velmi, protože i když to není moje profese, je to něco, co jsem vystudovala, a zároveň jsem přesvědčená, že jestli existuje nějaký funkční recept na po všech stránkách lepší svět, jmenuje se vzdělání.