10 míst v Brně, která nám už rok dělají radost

Nejkrásnější knihkupectví, kde si dávám schůzky hlavně s Pražáky a štvu je tím, že "tohle v Praze nemají". A když jdeme do kina do Velkého Špalíčku, jdeme o dost dřív, abychom měli čas se tady zastavit. Mají boží čtecí domeček pro děti, skvělý výběr knížek v policích, dobré kafe a momentálně i letní drinky – třeba mangovou limonádu se sušenými malinami.   

Nadchlo každou (a nejen dětskou) návštěvu, kterou jsme tady za rok měli. Kavárna v Uměleckoprůmyslovém muzeu vznikla podle Vesmírné odysey od Stanleyho Kubricka. Místo živého baristy tady připravuje kávu robotická ruka – a ta něha, s jakou dává na talíř sušenku Lotus! Kromě toho umí i jednu specialitu – selfieccino. Do pěny cappuccina nebo do horké čokolády pro děti vykreslí fotku a má to přesně takový úspěch, jaký si dokážete představit. Spodní a první patro muzea se dají omrknout zdarma. 

Za celý rok a ani s vašimi dárky jsem v sobě nedokázala zlomit přesvědčení, že flat white za 95 Kč je hřích. Do kavárny chodím psát pořád, ale na rozdíl od Asie, kde stálo půlku, tak jednou, výjimečně dvakrát týdně – pomáhá mi dívat se na to jako na investici, ne jako na výdaj. Tento podnik je kromě výborného kafe skvělý v tom, že je hrozně maličký – v úzkém domě je dole jen bar, lavice a pár stolků venku. Nahoře je udělané cosi jako mezonetové patro, kde je v zadní části pražírna, ale v přední od stěny ke stěně velký pracovní stůl s vyhlídkou do ulice. Často jsem v kavárně sama, je tam klid, hodně mě tam baví dopoledne, kdy prší.   

Velikánská hala plná trampolín, kde jedině se dají unavit moje děti. (Pravda, platí to až po mnohahodinovém skákání a skoro výhradně pro noční přespávačku, ale stejně...) Dá se skákat hodinu nebo víc, bojácní rodiče jako já mohou zarezervovat dětem hodinu s trenérem, kdo chce narozeninovou párty a nechce nechat děti zničit obývák, může ji udělat tady. Nahoře je miniherna pro menší děti, posezení, kafe a od něj vyhlídka na všechny, co dole dělají salta. 

Nenašla jsem lepší chleba (s výjimkou toho v Dražovicích :)), croissanty a ten kroláč povidla + mák! Vrchní patro na Josefské má malou zašívárnu uprostřed města, pobočka na Šilingrově náměstí je odměna s milou obsluhou zejména po návštěvě magistrátu.  

Moje nejnavštěvovanější místo v Brně. Ústředí na Kobližné má skvělou polohu v centru, a přitom úžasný klid. Najdu tady skoro všechny knížky, které si vyhlédnu a kdybych měla čas, chodím si sem denně číst všechny krásné časopisy. Když jsem před pár týdny platila 300 Kč za roční registraci a paní za přepážkou se mi div neomlouvala, že bohužel nemám nárok na žádnou slevu, měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.  

"Dneska už poběžím někam jinam," řeknu si dvakrát do týdne, abych pak dala dvě kola v parku, jedny schody a doběhla domů s tím, že poznávání něčeho dalšího z Brna odkládám na příště. Do parku chodíme taky na tenis, na skate, na zmrzlinu z Božské továrny, sem tam na piknik - když se odhodlám, že najdu místo, kde aspoň pár hodin předtím nikdo nečural. Park má i pár dalších mínus, ale pozitiva včetně toho, že ho máme u domu, prostě převažují.   

Pizza v suterénním podniku nedaleko našeho domu je nejpodobnější té správné neapolské, a pro nás je nejlepší v Brně. Podnik vede Bára a její partner, kteří se vrátili do Brna z Německa dělat právě tuhle pochoutku. Všechny jsou skvělé - včetně nutellové.

Zahrady jsou volně přístupné. Dá se tady relaxovat, uspořádat piknik, dát si kafe (Arnoldova vila) nebo vzít děti na malé hřiště s houpačkami a skluzavkou (vila Löw – Beer). Ani v jedné si nepřipadáte jako v Brně, ale spíš jako někde v Rakousku nebo Švýcarsku. 

Mysteriózní podzemní katedrály vypadají jako z filmu nebo počítačové hry. V roce 2014 se měly zlikvidovat, ale naštěstí se je před zničením podařilo zachránit, postupně zrekonstruovat a od roku 2020 do nich mohou návštěvníci. Je to fantastický zážitek, který se líbil nám i několika návštěvám, které jsme sem vzali.