Jak jsem u zubařky dostala radu pro život

11.07.25

Tento týden mám pocit, že se mi nic nevede. Objektivně to samozřejmě není pravda, ale jak už to tak většinou bývá, když se zamýšlím nad uplynulým dnem, vybaví se mi většinou věci, co nevyšly.

Nestihla jsem, co jsem (si) slíbila.
Nevyšel mi umělecký grant na knížku, kterou píšu.
V důsledku toho jsem o ní začala pochybovat.
A ve slabších chvílích o celém svém psaní.
Pekla jsem Koka sušenky podle receptu, který se mi vždycky povede, ale použila jsem jiné máslo než obvykle. Výsledek je takový 'na snědení pro nás', jak říká moje maminka – ale ne na darování. A přitom právě kvůli tomu jsem pekla.

A tak dále a tak dále.

A to jsem se přitom tak snažila!

K tomu jsem ještě dneska odpoledne byla u zubaře.

Nic mi nevrtali, netrhali, byla to jen preventivní prohlídka, která navzdory tomu, že stále nepoužívám mezizubní kartáčky, vlastně dopadla dobře. (Včetně toho, že se lékařka neptala na jejich používání a já jsem nemusela přiznat tu nepříjemnou pravdu, že v jedenáct večer se mi je prostě používat nechce.) Nemám žádné kazy, jen "na dost místech příliš obnažené krčky".

"Myslím, že jste na sebe moc drsná," řekla mi zubařka. "Netlačte na ten kartáček tolik. A možná ani sama na sebe?" přidala drobnou psychoterapeutickou poznámku.

Nejen pro dobrý pocit z pečlivě vyčištěných zubů, ale i pro zdravé zuby vůbec a pro většinu věcí v životě stačí tlačit míň.

Slyším to opakovaně, už jsem to tady myslím i psala, a přesto stále nejsem schopná se tím řídit. V případě zubů a ani jinde v životě.