Jak vypadá štěstí? Takhle:

Benjamínova paní učitelka mi nabídla, že se v jeho narozeninový den můžu přijít podívat do vyučování. Pro všechny děti a rodiče platí stejné podmínky: spolužáci zazpívají oslavenci "Happy Birthday", pak rodič totéž v dalším jazyce, pokud jich dítě má víc, paní učitelka mu přečte jeho oblíbenou pohádku a děti jdou na svačinu, kam máme povoleno přinést něco malého sladkého. Já jsem měla dortíky na špejli.

Když jsme dozpívali a dočetli, což bylo hrozně dojemné, Benjamín je v krabici hrdě donesl do jídelny. Každé dítě si snědlo svoji svačinu, už ale bylo vidět, jak jsou nedočkavé a natěšené. "What is inside?", "Is it all chocolate - Wohooo! All chocolate!", "Can we it all at once?", překřikovaly se, zatímco jsme s Benjamínem dortíky rozdávali a já jsem sledovala, jak se jim postupně dělají boule ve tvářích. Když se děti vrátily do třídy, měla jsem chvilku času, než jsem šla řešit další věci, a tak jsem šla na kávu do kavárny v kampusu. Objednala jsem si, sedla si do polstrované židle a tam mi to došlo: TO JE VONO!

Ta kratičká chvíle, kdy jste prostě absolutně šťastní.

Než otevřete počítač, než vytáhnete telefon z kapsy, protože si chcete poznamenat tohle, než vám začne kručet v břiše, než si vzpomene, že na odpoledne nemáte ještě tamto a začnete vymýšlet, kde se pro to po cestě stavit, než hodiny strašně rychle poskočí a je čas jít do školy pro Olivera.

Je to ten okamžik, kdy máte v hlavě nic a přitom úplně všechno. 

Je to ten okamžik, který trvá hodiny, dny, někdy týdny připravit, aby se pak odbyl za pár vteřin nebo minut. 

Je to ten okamžik, který často připravujete a on nevyjde. Anebo ho nepřipravujete a on se dostaví. 

Je to TO VONO - hele, štěstí!