GUEST POST: Nejčastější otázky o životě v Malajsii odpovídá Češka v Malajsii Lenka Gazdová


Kdysi hodně dávno jsem přemýšlela, že tento blog postupně transformuju na online magazín. Plánovala jsem, že si budu vyhledávat různé zajímavé lidi, kteří mi sem občas budou přispívat, aby byl obsah zajímavější a pestřejší. Jelikož ale trpím nedostatkem byznysového myšlení a nenapadlo mě, jak jim za práci zaplatiti, nikdy jsem tu myšlenku nezrealizovala. Až teď se ke mně nápad vrátil. A říkám si: co to aspoň zkusit? Tak vznikl tento speciál, který napsala moje kamarádka Lenka Gazdová, žijící na ostrově Langkawi v Malajsii. Lenka má svůj blog Češka v Malajsii a byznys, díky kterému si můžete procestovat Malajsii na vlastní pěst, přesto s podporou, radami a tipy od místní ženy, pokud budete chtít. Vezme vás na zajímavé výlety, naučí vás vařit nebo si od ní můžete koupit kuchařku asijských receptů. Tohle je její příspěvek o nejčastější otázkách, které dostává od klientů na život v Malajsii. 

V Malajsii je jídlo na každém kroku. Znamená to, že tady nemusí lidé vařit? 
Na Malajsii je úžasné to, že levné jídlo je dostupné kdekoli a kdykoli. Nemáte čas připravovat ráno snídani? Cestou do práce se zastavíte na roti canai (placky s curry omáčkou), které se v základní verzi dají stále ještě koupit za 1 ringgit (RM - 5 Kč). Nechce se vám vařit oběd? Zajedete do nasi campur a najíte se také za 5 ringgitů, ale bez masa. Nestíháte vařit večeři nebo dostanete hlad o půlnoci? Zajedete si na nasi goreng chicken chop (smažená rýže s kuřecím řízkem) za 7 RM (35 Kč). Takže ano, pokud se vám v Malajsii nechce vařit, opravdu to dělat nemusíte, ale... Restaurace samozřejmě musejí vydělávat, takže pokud si uvaříte doma, budete to mít vždy levnější. Pro příklad: za 14 RM (70 Kč) koupím kuřecí maso a zeleninu, z nichž připravím 6 porcí jídla, za 20 RM (100 Kč) koupím rybu a zeleninu, z nichž připravím 4 porce jídla. Budete-li si dávat rybu v restauraci, zaplatíte za ni podle druhu od 7 RM (35 Kč) za 100 gramů. Matematika je to tedy velice jednoduchá - stravování venku stojí rozhodně víc, než když si uvaříte doma. Další věcí je kvalita stravování venku. Ano, i v Malajsii jsou restaurace, kde najdete chuťově vynikající jídla z kvalitních surovin, cena za ně ale opravdu nebude 5 RM. Malajská kuchyně je také hodně o smažených jídlech, spoustě oleje a cukru, glutamátech a různých umělých dochucovadlech. Vůbec se nedivím tomu, že spousta místních má problémy se žaludkem, cukrovkou a další. Sama se necítím dobře, když se během sezóny stravuji převážně venku.



Je v Asii opravdu tak levno, jak se říká? 
V Česku se nám ceny za jídlo nebo služby zdají nízké, nezapomeňte vzít ale v úvahu také příjmy. A ty jsou v Malajsii výrazně nižší než v Česku. Minimální mzda je 1 500 RM (7 500 Kč), průměrná 6 610 RM (33 050 Kč), medián 5 810 RM (23 240 Kč) - tolik oficiální údaje, vždy ale záleží na lokalitě a pozici. Reálně má většina lidí, které znám na ostrově Langkawi, kde žiju, měsíčně 1,5 – 5 tisíc ringgitů, přičemž vyšší částka už se týká manažerských pozic. 40 % domácností v Malajsii spadá do tzv. skupiny B40, tzn. měsíční příjem domácnosti je nižší než 4 850 RM (24 250 Kč) měsíčně, 40 % do skupiny M40, kde je měsíční příjem domácnosti mezi 4 850 až 10 960 RM (24 250 až 54 800 Kč) měsíčně a 20 % do skupiny T20, tzn. měsíční příjem domácnosti nad 10 960 RM (54 800 Kč) měsíčně. 

Jak je to v Malajsii s rodičovskou a mateřskou? 
Pojem rodičovská a mateřská se v Malajsii nerozlišuje, je zde pouze jedna "maternity leave". Ta je aktuálně 98 dní (původně bylo 60 dní) a ženy ji mohou začít čerpat nejdříve 30 dní před porodem. Ženy nemusejí mateřskou dovolenou vyčerpat celou a do práce mohou nastoupit dříve – poté, co si nechají svoje rozhodnutí schválit lékařem. Finanční příspěvek po dobu mateřské vyplácí buď zaměstnavatel nebo SOSCO (organizace pro sociální zabezpečení) a jeho výše je buď ve výši předchozího platu nebo stanovena státem, to podle toho, která částka je vyšší. Placenou mateřskou dovolenou je možné čerpat na maximálně 5 dětí. Od roku 2022 existuje také placená otcovská dovolená, která trvá až 7 dní. Honí se vám teď hlavou otázka, jak to ty ženské, potažmo rodiny zvládají, když musí po třech měsících do práce? No různě…někde pomůžou s péčí o miminka rodiče či jiní příbuzní, jinde se najmou chůvy, někde manžel vydělává dost na to, aby žena dala výpověď v práci a zůstala doma a některé ženy s sebou berou děti do práce. 

Jak je to v Malajsii s důchody? 
Momentálně mají důchod v Malajsii jen státní zaměstnanci. Nicméně se mluví o tom, že i státní zaměstnanci vzhledem ke stárnutí populace brzy přejdou do systému EPF, který existuje pro soukromý sektor. EPF je forma penzijního spoření, která je povinná pro všechny Malajsijce zaměstnané v soukromém sektoru. Zaměstnanci do 60 let odvádí do systému 11 %, zaměstnavatelé 12 nebo 13 % dle výše platu zaměstnance. Kdo by si chtěl spořit více, může si dobrovolně přidávat. Stanovený věk odchodu do důchodu je 60 let. V době odchodu do důchodu může zaměstnanec svůj EPF fond plně nebo částečně vybrat. Kámen úrazu tohoto systému je bohužel právě ve výběrech, protože výběry jsou povolené i při mimořádných okolnostech - v předchozích letech to bylo zejména kvůli covidu. Lidé možnosti samozřejmě využili, ze svých fondů vybrali peníze a nyní, pokud nevloží zpět mimořádné příspěvky, jsou jejich úspory příliš nízké na to, aby z nich v důchodu vyžili. 

Jak je to v Malajsii se zdravotnictvím?
Malajsijci neplatí zdravotní pojištění jako my v Česku. Zdravotní péče ve státních zařízeních je dotovaná a její kvalita tomu odpovídá. Víc jsem se o tom rozepsala ve svém seriálu o Malajsii na Facebooku, který můžete sledovat tady. Pokud nechcete do státní péče, můžete využít služby soukromých klinik a nemocnic. Na Langkawi máme třeba soukromé praktické doktory a zubaře. U obou je úroveň naopak taková, že si o tom v Česku můžeme nechat jen zdát. Pokud chtějí být Malajsijci krytí pro případy závažných nehod nebo onemocnění, mohou si uzavřít soukromé zdravotní pojištění od některé z komerčních pojišťoven. Produktů jsou v nabídce tisíce a dají se i kombinovat. Podle statistik má ale soukromé zdravotní pojištění pouze 33 % obyvatel, což tak nějak dokládá moje pozorování – spousta lidí tady bude raději v bolestech trpět doma, protože do státního zařízení nechtějí. Soukromé pojištění si ovšem taky platit nechtějí, a platit za soukromé doktory už vůbec ne. Já sama nejsem princezna, za pět let v Malajsii už jsem si zvykla na jednodušší život a určitou míru diskomfortu, ale ze státních zdravotnických zařízení se mi ježí chlupy hrůzou, takže si poctivě platím soukromé pojištění. Základní vychází v přepočtu na 300 Kč (60 RM), což nezruinuje ani lidi s nižším příjmem. Tím spíš nechápu, že někdo bude raději dobrovolně trpět, než aby se pojistil.

👉 Lenka žije na ostrově Langkawi pět let. Příspěvky, které napsala do tohoto speciálu, jsou součástí seriálu, který publikuje každé pondělí na svém Facebooku.
 
👉 Lenčinu nabídku služeb pro cestovatele najdete zde