Jak doma bojujeme s "Tak se zeptej ChatuGPT, ne?"
"Proč máš v batůžku ceduli s jelenem?" zeptala jsem se syna, který mi s pohledem ztrápeného kolouška vysvětlil, že na zítřek o něm mají zjistit nějaké informace. Než jsem já začala zjišťovat, kde je po osmé večer, když už je v pyžamu a má jít do postele, bude hledat, rozsvítil se jako vánoční stromeček: "Zeptám se ChatuGPT. To máme hned."
Stejný nápad často vytáhne i starší Benjamín, kdy něco neví a chce rychlou nápovědu.
Taky umělou inteligenci používám. Je skvělá, rychlá. Jenže čím dál víc mi taky přijde, že nám bere radost ze samotného dělání, skládání myšlenek schopnosti "na něco přijít" sám. Nechci o to děti úplně ochudit. A hlavně nechci, aby jejich první reflex ještě před desátým rokem byl, že každá odpověď je vždycky někde na jedno kliknutí. A tak teď doma zkouším různé malé pokusy, jak se tomu vyhnout a zachovat všem aspoň trochu radosti. Tři z nich bych s vámi ráda sdílela. Třeba se tady konečně rozjede nějaká diskuze, jak na to jdete vy.
Ale jako u všeho, co souvisí s AI a tak nějak obecně s rodičovstvím netuším, jestli to k něčemu vede (jinému než ke vztekání se "proč to musíme dělat, když to máš v telefonu?") nebo si zbytečně komplikuju život. Ale nějak mi to teď dává smysl a chvilkově možná jakýsi vágní pocit, že aspoň chvilku ještě občas držím velení. Ale stojí to teda úsilí. A toho času!
Vy to nějak řešíte?
Mila Jani, dekuju za clanek, i u nas je to dost aktualni tema (deti 8 a 10 let), jsem rada za sdileni zkusenosti… Pokud mame doma knihu, kde by informace (nebo jeji cast) mohla byt, saham po ni. Ale casto prichazi na radu internet. Kdyz psala dcera referat na nejake tema, snazila jsem se ji navest, kde informace hledat jako za starych casu (wikipedie, weby venujici se tematu) a nejak poskladat s tim, ze si pak overime, co by k tomu rekla AI. Ale myslim, ze mi tahle strategie asi dlouho tolerovana nebude… Snazim se deti upozornovat na to, ze informace predlozene AI nemusi byt vzdy spravne (mam zkusenost, ze mnohdy nejsou)… P.
OdpovědětVymazatAhoj Jani,
OdpovědětVymazatObklopit se encyklopediemi a sáhnout po nich nejdřív. Mám dojem, že čím starší, tím lepší. Smířit se s nedokonalostí starých encyklopedií. Hezky to navíc vede k debatě o tom, že svět i poznatky o něm se vyvíjí.
Spíš než časový limit bych dala limit v tom, že se můžeme podívat, až napíšeš nějaké množství (stránku, dvě věty) sám, sama.
Mít zásobu ukázek o tom, že LLM se může mýlit. Např jsem viděla na LinkedIn, jak na jednu pozici pošleš dvě totožná CV, ale v jednom je žadatel muž, ve druhém žena a ženě LLM doporučilo mnohem nižší plat. Nedávno zase kolovala úloha: mám umýt auto, myčku mám 50 metrů od domu, mám jít nebo jet autem? Někdy tyhle ukázky časem přestávají fungovat, ale pro děti je to dobrá ilustrace.
Ještě jsme to úplně nedělali, jen jsme si o tom povídali, ale chci jim ukázat, že Wikipedia je společný projekt lidí, a že je težké napsat ozdrojovanou pravdu. Např tím, že budou editovat místo, čtvrť, ve které žijí nebo nějaký jiný malý úsek reality, o kterém ony samy vědí, že mu rozumí.
Smířit se s tím, že budu někdy vnímaná jako zpátečnická a přísná.
Zvýšit bariéru pro kladení otázek LLM - radějí psát než mluvit, PC lepší než mobil.
Taky si to ještě skládám, jsem zvědavá na tipy ostatních...
Eva