CO MI UDĚLALO RADOST

Nocovali tam, rozumějte mimo domov - Oliver jednu noc, Benjamín dokonce 4 noci po sobě - a zvládli jsme to všichni. Toto léto jsme prolomili bariéru spaní mimo domov. Vím, že pro vás, co jste měli děti na třítýdenním skautském táboře tohle není žádný velký výkon, pro mě vzhledem ke zkušenosti z ciziny, kde jsem skoro nezažila, že by malé děti spaly mimo domov, velký milník. Psala jsem o něm i v srpnovém fejetonu pro časopis Glanc. 

Bydlíme v sedmipatrovém bytovém domě. Když u nás ve vchodu ale přiložíte ruku k tlačítkům u výtahu, není tam žádná čtyřka. Nad třetím poschodím je patro 3A a pak až páté. V prosincovém fejetonu pro Glanc jsem psala o tom, proč to tak je a taky jak se v Malajsii obchoduje s dobrými poznávacími značkami. Děkuju za svolení redakce a zpřístupňuju tímto fejeton i vám, kdo jste si časopis nekoupili nebo ho nestihli na stánku. 

Když jsem na začátku září psala tento sloupek pro časopis Glanc, ani ve snu by mě nenapadlo, že ze všeho nejvíc mi šest týdnů po přestěhování do Turecka bude chybět moje zdraví. Speciálně posledních čtrnáct dnů bylo hodně dramatických. Teď jsem doma v Česku, vypadá to na mimořádně ošklivě vyhřezlou plotýnku v krční páteři a čekám, jaký bude plán. Pravděpodobně operace. Než budu schopná napsat něco víc, přidávám alespoň tuto malou vzpomínku na poslední dny v USA.

Zhruba před dvěma týdny mě kontaktovala jedna z vás, zda-li bych nemohla uveřejnit poslední fejeton z časopisu Glanc, kde píšu o kině pro maminky a miminka. Začala si ho číst u kadeřnice, ale dostala se na řadu tak rychle, že dočíst ho nestihla.