CO MI UDĚLALO RADOST

Mým knižním přáním tohoto roku bylo najít aspoň jednu knížku, která mě vezme za srdce tolik jako se to loni povedlo Malému životu. 

Vždycky mě dost znepokojovalo, jak málo si pamatuju ze své minulosti. Byl to ostatně jeden z důvodů, proč jsem začala psát tento blog. Abych si vybavila nejen co jsem dělala, když bylo Nagano, padaly Dvojčata a vzpomněla si na víc než na první pusu. Chtěla jsem si uchovat, o čem jsem přemýšlela, když jsem se přestěhovala do USA, co jsem jedla v březnu roku 2015, jaké to bylo, když se mi narodil Benjamín a teď před pár týdny Oliver.

Objevila se úplně nečekaně. Od páté, dobře, možná desáté stránky vím, že to bude jedna z mých "životních knih". Čtu kdykoliv můžu a ptám se sama sebe, proč to dělám, protože tohle není knížka na konec těhotenství a už vůbec ne na šestinedělí. Ona to možná není knížka ani na žádné jiné období, protože vás rozloží na milion bolavých částic a udělá z člověka plačku. Je to rána za ránou a mezitím trocha životních krás a radostí, každopádně než se nadechnete, že teď, teď už se to určitě zlepší, protože život se musí přece vyrovnávat, zase přijde bolest. "Malý život" je jedna z nejintenzivnějších knížek, které jsem četla a kterou nikdy nezapomenu. Mám z ní v Kindlu dobré tři stránky výpisků, ke kterým se s velkou pravděpodobností nevrátím. Ale k těmto perlám bych chtěla, a tak si je ukládám sem. 

Jak se blíží konec roku, mám zase tendenci udělat si aspoň trochu pořádek v počítači, mailech, přebrat fotky, knížky, projít výpisky a doplnit si sem na blog, co mám kde po souborech nebo po papírech. Moc mě baví, že výpisková kategorie má zvyšující se návštěvnost, člověk má pak mnohem větší chuť ty poznámky dávat dohromady. Takže dnes další kousek! Našla jsem ho v knize "Možnosti milostného románu" (vydalo nakladatelství Host a k dispozici už je i e-kniha), kterou právě čtu. Recenzi připravím brzy, zatím tedy alespoň pasáž, kterou si zakládám jako jednu z oblíbených.

Já bych se málem zapomněla pochlubit! :) Minulý týden vyšel časopis Květy a v něm článek o mém životě v Americe, knize a taky o tom, jak mě změnil život v cizině. Děkuji Liboru Budinskému, že si mě vybral a Jaroslavu Jiřičkovi, který mě fotil. Zase jsem díky nim na chvilku okusila, jaké to je “na druhé straně” nahrávacího zařízení a foťáku. DOBRÉ! A děkuju vám všem, co jste rozhovor četli a napsali mi po přečtení pár řádek. Pro ty z vás, kterým unikl, třeba proto, že žijete v zahraničí, ho dávám k přečtení na tento link. No a teď zpátky do legín a trika!