Kouzlo starého telefonu

05.05.14

Po několika letech jsem vytáhla z krabice starou Nokii, nabila a vložila do ní SIM kartu. Aniž by mi ta myšlenka předem prolétla hlavou, objevila jsem díky fotkám a smskám v ní uložených věci dávno zapomenuté, které jsem vlastně vůbec zapomenout nechtěla – proto jsem si ty zprávy schovala.

Bylo to jako otevřít po letech starý diář nebo nahlédnout do deníku se všemi emocemi, které ke čtení takových věcí patří a které fakt, že nejsou na papíře, nijak nezmenšil. Technologie mému mozku evidentně nijak nepřekážela vybavit si situace, lidi v ní, vůně, chutě a moje tehdejší rozpoložení, smích i slzy.

Tak zatraceně, pořád nenadávejme na ty technologie. Je mi naprosto jasné, že kdybych si tyhle věci měla zapsat do sešitu, nikdy bych to neudělala. Ale i kdyby ano, vybavil by se mi při čtení MÉHO deníku nejspíš úplně jiný pocit než při čtení smsky, kterou mi poslal NĚKDO JINÝ.

Mimo jiné jsem na staré SIM kartě taky našla:

zprávu ze 27. června 2007, že náš pes musí pryč z pronajatého bytu, načež jsme se rozhodli koupit vlastní

že moje maminka si 22. dubna 2008 koupila naběračku a pytlík máku, ze kterého mi v pátek hodlá uvařit moje nejoblíbenější nudle s mákem (pamatuješ, mami?)

varování mojí druhé maminky, že se máme ve Vegas pořádně mazat. :)

poděkování od Anny Polívkové, že rozhovor je fajn, můžu ho publikovat a že mi přeje krásný léto 2009

"Je to tam! Obíhám trafiky a zkupuju všechny!" psal mi Zdeněk, známý, s nímž jsme s bratrem prožili tři týdny na Islandu a já o tom následně publikovala článek

že 8.10.2009 mi přišel objednaný spacák

tuto otázku: "Máš niekoho?" (2012)

A další: "Nejdeš si zaplavat? Dneska je oceán boží!"

Radostné vzpomínky, ať už je objevíte kdekoliv.

Což neznamená, že vám při jejich čtení nesmí ukápnout slza.