15.05.14

Okamžik radosti: Najít auto na parkovišti na první pokus

Většinou je to totiž přesně naopak. Vycházím ze dveří supermarketu a mířím tam, kde podle všeho MUSÍ stát (protože tam jsem přece před chvílí parkovala), jenže ono tam z jakýchsi záhadných důvodů není? A není ani u střechy s nákupními košíky, kde parkuju nejčastěji, abych si ZAPAMATOVALA, kde stojím?
Protože vím, že mám tento problém, projdu uličku vpravo od té, kde si myslím, že stojím, vlevo od ní, poté ještě jednou vpravo a znovu doleva, kdybych ho náhodou PŘEHLÉDLA. To už ale zároveň šátrám po klíčích, které tady v Americe mají takové skvělé tlačítko na vyhledávání. Jenomže – nevyhledává! Což může znamenat dvě věci: že buď stojím úplně na druhé straně (určitě nestojím!), nebo mi auto někdo ukradl.

Abyste rozuměli, tohle není problém velikosti amerických parkovišť. Kdysi jsem takto bojovala i v Praze, kde ulice u nákupního centra nejblíž mému domu - řeklo by se prozíravě - pojmenovali po světových metropolích. Bohužel ani tady jsem nevěděla, kde stojím, dokonce bych řekla, že zmatené hledání bývalo ještě horší. Mám totiž ráda Londýn i Paříž i Milán i New York i v Lisabonu jsem byla a taky se mi líbil… Tady za mořem stávám buď naproti Starbucks, Subways, Safeway, McDonald´s, Taco Bell, čínskému bistru 1, čínskému bistru 2, čistírně oděvů nebo express nehtovému studiu.

Neumím si vysvětlit, co se včera stalo, že jsem rovnou od pokladny i s nákupními taškami zamířila přesně k místu, kde na mě čekalo moje auto. Každopádně, chtěla jsem vám říct, udělalo mi to radost. Hlavně že jsem to zvládla, aniž bych si při parkování několikrát zopakovala „parkuju ve třetí řadě, Baja Fresh naproti“, což je podle vědců jediný účinný způsob, jak si kromě parkování zapamatovat třeba takové věci jako že ráno zamykáte byt.

Žádné komentáře:

Okomentovat