26.07.14

Radostná vzpomínka z dětství: Písmenková polévka

Každá polévka dostala v dětství svoje kouzlo, když do ní maminka přihodila písmenka. Ačkoliv jindy jsme byli s bratrem s jídlem celkem rychle hotoví, hlavně abychom si už zase mohli jít hrát, s "písmenkama" v talířích jsme si dokázali hrát celé hodiny. 

Pokoušeli jsme se vylovit z talíře celá slova a ze lžíce vysrknout tekutinu, aby zůstaly jen těstoviny a my je mohly pyšně ukazovat. "Mám E! E! Chceš E?" pokoušela jsem o tři roky mladšího bratra kvůli písmenu, které, snad protože je nejčastější v české abecedě, nikdy ho v našich polévkách nebylo dost.

Když jsem včera projížděla v supermarketu ve Spojených státech kolem regálu s těstovinami, nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem spatřila – písmenka! Udělaly mi takovou infantilní radost, že jsem je samozřejmě okamžitě koupila, přestože poslední polévku jsem uvařila snad před rokem.

Hned jsem si přitom vzpomněla na další jídelní radosti z dětství:

  • Klasické rohlíky, do kterých jsme dolovali díry a vyráběli domácí párky v rohlíku.

  • Klasické rohlíky, do kterých jsme, když nebyl párek, dávali čokoládu Milena.

  • Klasické rohlíky, které jsme sušili, a když z nich pak maminka mlela strouhanku, snažili jsme se ukousnout ztvrdlé špičky.

  • Sušenky Disco, které jsme rozlepovali a vyměňovali suché a mokré půlky s náplní. Ačkoliv mě vždycky chutnala sušší strana, bez odlepení by byl zážitek z nich poloviční.

  • Beleše s velkou vrstvou povidel a máku, které jsem olizovala, než jsem se poprvé zakousla.

  • Lipo, kterého jsme rozdělali několik balíčků a skládali k sobě barevné bonbony.

  • Žvýkačky Pedro s tetováním, které jsme si navzájem obtiskli na ramena a pak jsme večer nechtěli do vany, aby se nám nesmylo.
:)

Žádné komentáře:

Okomentovat