Radostná vzpomínka z dětství: Písmenková polévka
Pokoušeli jsme se vylovit z talíře celá slova a ze lžíce vysrknout tekutinu, aby zůstaly jen těstoviny a my je mohly pyšně ukazovat. "Mám E! E! Chceš E?" pokoušela jsem o tři roky mladšího bratra kvůli písmenu, které, snad protože je nejčastější v české abecedě, nikdy ho v našich polévkách nebylo dost.
Když jsem včera projížděla v supermarketu ve Spojených státech kolem regálu s těstovinami, nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem spatřila – písmenka! Udělaly mi takovou infantilní radost, že jsem je samozřejmě okamžitě koupila, přestože poslední polévku jsem uvařila snad před rokem.
Hned jsem si přitom vzpomněla na další jídelní radosti z dětství:
- Klasické rohlíky, do kterých jsme dolovali díry a vyráběli domácí párky v rohlíku.
- Klasické rohlíky, do kterých jsme, když nebyl párek, dávali čokoládu Milena.
- Klasické rohlíky, které jsme sušili, a když z nich pak maminka mlela strouhanku, snažili jsme se ukousnout ztvrdlé špičky.
- Sušenky Disco, které jsme rozlepovali a vyměňovali suché a mokré půlky s náplní. Ačkoliv mě vždycky chutnala sušší strana, bez odlepení by byl zážitek z nich poloviční.
- Beleše s velkou vrstvou povidel a máku, které jsem olizovala, než jsem se poprvé zakousla.
- Lipo, kterého jsme rozdělali několik balíčků a skládali k sobě barevné bonbony.
- Žvýkačky Pedro s tetováním, které jsme si navzájem obtiskli na ramena a pak jsme večer nechtěli do vany, aby se nám nesmylo.
Jo to byli zlatý devadesátý :) Ještě jsme hráli céčka, a ujídali těsto když se peklo cukroví a venku hráli na schovku. A teď mám místo Pedro tetovacky opravdové tetování, a zaujala mě ještě tahle odstranění tetování kde se taky vše řeší jinak jsem ráda že jsem tohle všechno taky mohla zažívat.
OdpovědětVymazat