06.10.14

Okamžik radosti: Pověsit si oblečení na ramínko

Je to jedna z těch věcí, které trvají asi tak deset vteřin a když je udělám hned, mám ze sebe dobrý pocit a navíc je doma jakž takž pořád uklizeno.
Přesto se mi několikrát týdně stane, že sto prostě neudělám. A oblečení zůstane v pracovně přehozené přes židli, válející se obrácené a zmuchlané na posteli nebo ještě hůř, přihodím ho na narůstající hromadu v šatně k tomu, co se mi nechtělo věšet včera, především, v neděli …

Přitom dobře vím, že máloco je tak depresivní jako přehrabovat se ráno ještě za tmy v šuplících nacpaných k prasknutí, kde nikdy nic není tam, kde si myslím, že je, a u toho poslouchat brblání, jestli jsem se nemohla připravit už večer a v šest ráno nechat druhé spát. Do šatny mě to taky nijak netáhne: dobře vím o existenci hromady, na které tam někde leží tričko. Zmuchlané tričko. A pokud jsem si včera nepověsila sako, které leží v pracovně na židli a stojí na něm moje těžká kabela, znamená to minimálně puk na rukávu. Takže pokud nechci vypadat jako zmuchlaná šmudla, nutnost vytáhnout žehličku a přejet aspoň ten rukáv, ideálně rovnou celé sako. Tím pádem se ale nejspíš nestihnu nasnídat. Tím pádem budu mít hlad, budu naštvaná a celý den bude takový … horší a neuspořádaný.

Pokud se mi ale jako včera podaří oblečení pověsit na ramínko, mám od rána dobrý pocit nejen sama ze sebe, ale také že vstávám do zorganizovaného a pohodového dne, v němž navíc existuje dost velká pravděpodobnost, že budu věci stíhat.

A taky to tak většinou je. A kromě toho, když věším, většinou si u snídaně stihnu přečíst ještě článek v časopise nebo stránku z knížky, což je další věc, která dělá můj den radostnější.

Žádné komentáře:

Okomentovat