23.12.14

Radostné Vánoce

Bylo pondělí, deset minut po půlnoci, když jsem se snažila "dohnat" Vánoce. V tu chvíli u mě doma "běžely" snad všechny přístroje: 

počítač (rozesílala jsem vánoční přání), myčka (pomáhala s úklidem po večeři), pračka (abychom na Vánoce na Moravu nejeli špinaví), žehlička (abych si aspoň před koncem roku konečně mohla obléknout tu džínovou košili, kterou jsem si přivezla z Ameriky a která od konce listopadu leží ve skříni přesně tak zmuchlaná, jak jsem ji vytáhla z kufru), trouba (poslední kousky cukroví) a taky televize, kde mi Pyšná princezna a jiné vánoční filmy připomínaly, že je … už po dvanácté. :)

A pak se to stalo. Když jsem zmáčkla tlačítko na digestoři, abych rozehnala pachy, všechny přístroje přestaly fungovat a byt se potopil do tmy. Svítila jen obrazovka počítače, který přepnul na baterie, a svíčka na stole. A nastal absolutní klid, kdy o sobě nedávala vědět ani jinak neutišitelná lednička. Jindy bych letěla k pojistkám v bytě, potom k těm v domě, cvakala, přepínala, zkoušela. Tentokrát ne. Ten moment jako by mi jakási vyšší síla konečně dovolila se zastavit, sednout si, pořádně se nadechnout, zírat bez mrknutí do plamene svíčky … a uvědomit si, že Vánoce zase přišly i bez odškrtaného to-do listu. Každý rok na to zapomínám.

A tak mi udělalo radost, že mi to osud připomenul.

Nebýt lednice plné dobrot, měla jsem chuť ty pojistky nahodit až ráno.

Tuším, že víte, kam tím mířím.

Jana a blog "Co mi udělalo radost" vám děkují za to, že nás čtete a přejí vám – jak jinak než – radostné svátky.

Žádné komentáře:

Okomentovat