Přestaňte multitaskovat. Radost je dělat věcí méně

Tohle, co vidíte na obrázku, je teď velký americký hit. Aspoň tak soudím z toho, že ačkoliv jsem kvůli počasí skoro celý víkend nevytáhla paty z domu, už jsem o "trekdesku" stihla vyslechnout tři konverzace. V té včerejší se jedna žena svěřovala druhé, že takovou radost jako z tohoto valentýnského dárku už dlouho z žádného neměla, neboť teď zvládne věcí víc. 

Já osobně jsem poslední dobou dost nedůvěřivá vůči všemu, co zavání multitaskingem neboli děláním dvou a víc věcí najednou. A že toho v Americe je! Moc totiž nevěřím tomu, že se dá napsat kvalitní článek při chození na páse nebo chodit a spalovat tuky při psaní nebo čtení. Ale i kdyby se to zvládnout dalo, proč prosím vás? Kvůli radosti to určitě nebude. Nemůžu si pomoct, ale já jsem z takového slučování úkolů zatím nikdy žádnou neměla. Jednak mi přijde, že čím víc se jich snažím zvládnout, tím víc narůstá seznam těch, které bych ještě měla udělat. Ano, nakonec je vždycky všechny stihnu. Ale většinou za cenu, že je spíš tak nějak zpatlám. Píšu e-mail a telefonuju, a když domluvím, zjistím, že jsem ho odeslala s hrubkou a ještě mám špatný pocit, že jsem člověka na druhé straně vlastně pořádně neposlouchala. Nebo vařím a u toho čtu zprávy, takže jednak nevím, jestli už jsem to osolila, a kdybyste mě dvě minuty poté požádali převyprávět, o čem jsem četla, nevěděla bych. Vlastně jsem z multitaskingu spíš unavená, zklamaná sama ze sebe, o radosti nemůže být ani řeč.

Můj kamarád psycholog Michal Mynář říká svým klientům, kteří hledají životní štěstí, aby si nepořizovali věcí více, ale méně. Aby nedělali věcí více, ale méně. A tím pádem lépe. Protože jedině tak si je mohou opravdu vychutnat a tím pádem z nich mít radost. Paradoxně rozhodnout se chtít a dělat méně je dnes daleko těžší předsevzetí než opak – chtít toho stihnout víc.

Taky proto mě americká móda "trekdesku" určitě mine. Už teď díky tomu sčítám radosti: ušetřené místo v pracovně, ušetřených pět set dolarů nebo fakt, že jsem při psaní tohoto postu mohla sedět. Přesně tak, jak to mám ráda.