17.06.15

5 rozdílů mezi bydlením v Česku a v Americe

Tento měsíc mi v časopise Marianne Bydlení vyšel článek o tom, jak se bydlí v Americe. Popsala jsem tam spoustu rozdílů od borůvek velikosti třešní po to, jak snadno v Česku propadáme dojmu, že Amerika jsou jenom mrakodrapy, sklo a ocel, přitom většina lidí včetně mě a mého manžela tady žijeme v populárních dřevostavbách. Na článek jsem ...

... bohužel měla limit jenom 5000 znaků a spousta dalších zajímavých věcí se do něj nevešla. A právě proto mám blog, abych se mohla rozepsat trochu víc. V čem dalším se americké bydlení zásadně liší od českého?

V domácím oblečení můžete na kafe

Když jsem byla malá a dělali jsme doma selekci oblečení, které bylo příliš staré, obnošené, malé nebo naopak velké, vždycky se našly kousky, které by, jak říkala maminka, ještě něco snesly. Putovaly na speciální hromadu „nosíme na doma.“ Někdy jsme je nosili, jindy ne, důležité na tom ale je, že kdykoliv jsme chtěli z domova někam vyrazit, vždycky jsme se šli převléknout do něčeho, ehm, lepšího. Nemůžu hodnotit objektivně všechny Američany, ale tohle můj manžel a moje americká rodina nemá. Od momentu, kdy ráno vstanou, se obléknou tak, aby kdykoliv mohli vyjít kamkoliv ven (do obchodu, do restaurace, na kávu)  nebo mohla přijít nečekaná návštěva. Totéž jsem zažila už v roce 1998 na výměnném pobytu v Anglii, kdy se moje rodina dokonce vůbec nepřevlékala z pracovního ani děti ze školní uniformy. Můj muž se sice po práci převléká ze saka a kalhot, vždycky je to ale do zánovních džínů a trička nebo košile. Jakmile se na nich objeví první díra, cucky nebo ztratí barvu, hází je do koše.

Doma se (ne)přezouváme

Že Američané chodí celý den doma ve venkovní obuvi, to je docela známá věc. Ačkoliv skoro všude mají koberce, ne, nemají doma špínu. Přičítám to tomu, že jednak je všude dost rohožek a třeba u nás v domě než vyjdete (nebo vyjedete výtahem) několik pater, boty se otřou o všechny ty koberce, jimiž je potažné schodiště, chodby, výtah. Nevím, jestli je zouvání dobrý nebo špatný zvyk. Od návštěv jsem se tady naučila ho nevyžadovat a nechávám na nich, jak se rozhodnou. Já osobně se zouvám, protože je mi prostě zatraceně nepříjemné sedět doma na gauči v teniskách. Můj manžel v nich na tom gauči dokonce občas lehával, poslední dobou se ale taky zouvá, zvlášť odpoledne nebo navečer. Ne kvůli čistotě, ale protože je to prostě úleva. A nazout si boty plus zavázat tkaničky vážně není taková dřina. Mimochodem, vyzout se z lodiček a došlápnout bosýma nohama na huňatý koberec v obýváku je jeden z nejradostnějších pocitů na světě.

Kuchyňský šroťák

Co jsem se v Americe ani za dva roky nenaučila pořádně používat, je drtič odpadu. Funguje to tak, že kdykoliv mám nějaké zbytky z vaření jako třeba slupky od brambor, ovoce, zeleniny, ale i drobné kosti z ryby nebo kuřete, případně skořápky od vajec, teoreticky je všechny můžu hodit do výlevky ve dřezu. Pak stačí jen zmáčknout tlačítko, ozve se takový chraplavý zvuk, šnek všechno rozdrtí na kal a voda to spláchne do kanalizace. Zatímco všechny mé známé ho úspěšně používají a pochvalují si, jak jim drtič zjednodušil práci a zlepšil život, já mu nějak nemůžu přijít na chuť. Dokonce jsem se přistihla, že když do něj něco takového jako slupky od cibule zapadne, mám tendenci je vytahovat a házet do odpadkového koše. Problém je, že koš hlavně v letních vedrech prakticky okamžitě zasmrádne. Ale stejně ho radši pětkrát vynesu, než bych něco hodila do drtiče. Nemyslím si, že je to jen kvůli životnímu prostředí, ale taky proto, že likvidace odpadu mi způsobuje jakési podivné potěšení, o kterém vám taky někdy napíšu. :)

Chybějící ploty

Přestože Američané dbají o svůj majetek a svoji bezpečnost jako snad žádný jiný národ na světě, málokde u domu vidíte něco jako plot nebo branku. Před domem je většinou perfektně posekaný trávník a domy jeden od druhého dělí maximálně keře či okrasné květiny. Kdykoliv o víkendu projíždím okolí tady ve Virginii, skoro pokaždé vidím u některého z domu sousedské setkání: buď se hraje basketbal, slaví se něčí narozeniny nebo se griluje. Ačkoliv se Američané hodně často stěhují, od spousty lidí už jsem tady zaslechla, že jejich „nejlepší přátelé jsou bývalí sousedé“. Je mi to opravdu sympatické, protože mi trcohu připomíná atmosféru na Moravě, kde jsem vyrostla. V Praze jsem bydlela na různých místech, ale zažila jsem spíš opak: sousedy „oplocující si“ i balkon ve třetím patře, případně potahují plot předzahrádky jakýmsi zeleným hadrem, aby k nim na zahradu nebylo vidět, když jde někdo okolo se psem.

„Kdybyste bydleli tady …“

Dopravní zácpy v Americe jsou podle mě trochu jiné než v Čechách. Ačkoliv „bumper to bumper“ (nárazník na nárazník a moje oblíbená fráze z rádiového dopravního zpravodajství), pořád se hýbou. Sice rychlostí patnáct mil za hodinu, ale pořád jedete. Ráno mám pocit, že všichni sice nadávají, ale ve skutečnosti nikomu tolik nevadí. Člověk se stihne nalíčit, vypít kávu, odpovědět na e-maily (to všechno kolem sebe denně vidím), večer už je to ale o dost nervóznější. Jednak všichni už jsou duchem u večeře a průjezd okolo obrovských reklamních poutačů s nápisy „Kdybyste bydleli tady, už byste byli doma“, nikomu na náladě nepřidá. Tahle cedule je forma reklamy, kterou magnáti přes nemovitosti propagují předražená sídla v menší či větší blízkosti od centra. Poutače jsou tak americky obrovské, že je prostě nejde ignorovat a myslím, že každý řidič (tedy vlastně každý Američan) dřív či později dojde do stadia, kdy začne uvažovat, jestli by vážně nestálo za to se přestěhovat.

Máte nějaké zkušenosti s americkým bydlením?

Dejte mi vědět, těším se na vaše postřehy.

A mimochodem, kupte si tento měsíc Marianne Bydlení. :)

7 komentářů:

  1. Super clanek, tesim se na dalsi postrehy:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Vážená paní Jano, náhodou jse mi dastal do ruky časopis, kde popisujete svůj život v Americe. Žiji v zemi na kterou jsem byla celý život hrdá, ted už méně, ale jako každý, kdo vyrůstal v komunismu, jsem odivovala Ameriku a tak trochu si jí vysnila. Život se mnou taky zatočil a tak, když už jsem si nevěděla rady co si počnu s dvěma dětmi, kterým v noně nabyté svobodě,se moc nedařilo, prodala jsem si střechu nad hlavou a své už dospělé děti poslala za velkou louži. Nebylo to lehké, ani pro ně, ani pro mě. Mají stejné zkušenosti, které jste velice pravdivě popsala. Dnes žijí v San Diegu, mám tři americké vnoučata, ale vypracovali se a mám z nich radost. Děkuji, Vám za Vaše úžasné články a určitě jste získala nadšenou čtenářku. Sama jsem několik let žila v Americe a tak jsem ráda, že někdo má stejné zkušenosti jako já. Ráda bych se tam někdy vrátila, ale am, emigrační je neúprosný a tak kdo ví. Zdena

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, děkuju a přidávám. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Zdeno, moc děkuji za komentář a máte můj veliký obdiv. Hodně se doma v Česku setkávám s názorem, že v Americe je všechno lepší a hlavně - jednoduché. Ó, jaký omyl! Dnes a denně si ověřuju, jak obrovskou musí mít člověk odvahu a jak moc se musí snažit, aby tady měl dobrý život. Budu ráda, když někdy napíšete víc, pokud Vás něco zaujme, moc si toho vážím. Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dobre napsane!Pripomnela jsem si timto ,kdyz jsem byla pred x lety doma v CR -jedna moje byvala blizka kamaradka mi v nasem rozhovoru ( o mem zivote v USA -)odpovida"no to vis nemuzes mit vsechno"zprvu jsem ji vubec nepochopila proc mi tohle rekla ??Az pozdeji jsem si uvedomila ona vubec a asi spousta dalsich nema poneti jak se za velkou louzi opravdu zije...zkreslene predstavy...

    OdpovědětVymazat
  6. tak ten drtic je takova drobna radost. Ne ze bych tam umyslne hazelo vsechno jak pises, ale jsem rada ze tam v pohode splachnu drobky z talire a nemusim to pak nekde lovit :) Naopak to nezouvani me dost stve, zvlast kdyz nekteri jsou schopni napochodovat do pulky obyvaku nez je stihnem zastavit. Holt se nam tu plazi deti po zemi a pojidaji ze zeme vsechno co jim prijde do cesty. Ja si pak vzdycky predstavim jak ti dotycni byli v tech botach na verejnym zachodku nebo na benzince, kde je spousta olejovych skvrn a pak to jak moje dite olizuje v podstate tu podrazku jejich bot. uaaaa...

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Jani, ja v USA ziju skoro 15 let ( nejsem tak stara haha,odjela jsem hned po stredni skole) a musim rict,ze miluju ty americke standarty co se tyka kvality bydleni. Velka kuchyn skoro vzdy spojena s obyvakem, velke koupelny, dve umyvadla, a klosety (nevim, jaky je spravny cesky vyznam). Myslim to, ze se tady nekupuji skrine,ale je specialni mistnost na ukladani obleceni a bot a dalsich veci. Pokud clovek bydli v domku, tak hotove basementy (neee ceske sklepy :-))), kam si manzel pozve kamarady, kdyz se hraje fotbal a ja nemusim resit,ze mi udelaji bordel v obyvaku. Nejsou to jen domy,ale i byty, ktere byvaji velke a krasne. Tohle se mi na Americe strasne libi. Byly jsme pred par lety na dovolene ve Francii a protoze jsme si chteli zkusit sami varit a tak nejak zit, tak jsme si na par tydnu pronajali byt. No hruza :-)), kuchyn velka jako nas hlavni closet, koupelny malicke, to same loznice.

    Jeste se musim zminit o te klimatizaci. Ja myslim,ze je to o zvyku, ze si clovek na to casem zvykne nebo zpohodlni? Ja si zivot bez ni nedovedu predstavit, i kdyz musim uznat, ze se to nekde az zbytecne prehani ( jako na nasi college ), a kolikrat si rikam, kolik penez by college rocne usetrila, kdyby tu klimacku stahla jen o par stupnu.

    OdpovědětVymazat