Okamžik radosti: Tajný Santa

V Americe existuje jedna milá vánoční tradice. V zaměstnáních a na soukromých vánočních večírcích naděluje tzv. Secret Santa. Funguje to tak, že každý člověk přinese dárek v předem domluvené hodnotě, dá ho pod stromeček a na oplátku si může vybrat ze všech ostatních dárků. Protože celá akce je často pojatá jako žert, domů odejdete většinou s něčím, co byste si nikdy nekoupili.


Protože pracuju z domova a netýkají se mě ani žádné vánoční večírky, jsem o tuhle tradici ochuzená. Před dvěma lety, když jsem slavila americké Vánoce poprvé, mi to bylo docela líto. A letos vlastně zase. Pak jsem ale narazila na Facebooku na akci holek ze skupiny Češky a Slovenky v USA, kde kdosi navrhnul udělat si Tajného Santu pro nás, co žijeme mimo domov. Neznáme se jinak než přes sociální síť. Většina z nás jsme se nikdy neviděly, nemluvily spolu po telefonu, neposílaly si žádné zprávy. Jediné, co nás spojuje, je cizí země, ve které žijeme. Jedna z těch žen sesbírala adresy všech, co jsme se chtěly zúčastnit, a každé z nás rozeslala adresu jiné ženy, které jsme měly poštou poslat dárek. Já jsem dostala adresu Moniky, o které jsem věděla jen to, že je z New Jersey. Podmínka byla jediná: vejít se při koupi dárku do deseti dolarů, tedy do nějakých 250 Kč. Dárek jsem vybrala, koupila, zabalila a poslala do New Jersey.

Minulý týden mi pak dorazil můj Tajný Santa. Zase o něm nevím skoro nic. Jenom že se jmenuje Zuzka, je z Kalifornie a poslal obrovskou, ale poměrně lehkou krabici, kolem které už týden zvědavě chodím a přemýšlím, co v ní může být. Teď ji mám pod stromečkem a otevření jsem si naplánovala až na zítra.

Vtip je v tom, že ať je v krabici cokoliv, o dárek vůbec nejde. To už je vlastně jenom taková dohra. Potěšila mě ta zvláštní virtuální soudržnost úplně cizích žen a navíc, pointa byla jiná: udělat radost druhému, a tím i sobě. A já ji mám.

Všem přeju krásné svátky plné radosti. :)

Jana