09.02.16

Love you, nebo miluji tě: co je víc?

Vyrostla jsem poučená, že se slovy "miluji tě" by se mělo šetřit. Aby nezevšedněla. Nedokážu spočítat, kolikrát za život jsem je pronesla, ale nijak nadbytečně to nebylo. Šetřím si je i v manželství, kde jsem se navíc přistihla, že ve speciálních, hodně emotivních chvílích je navzdory tomu, že můj muž je Američan, říkám česky. 
Jako bych tím chtěla zdůraznit důležitost toho momentu a to, že tím opravdu myslím hluboký cit, který pro mě reprezentují. Protože to o anglickém "love you" říct nemůžu.

"Love you" je v Americe všude plno. Američané včetně mého manžela to bez zábran říkají rodičům, sourozencům, dětem, psům, kočkám, kamarádům a někdy dokonce kolegům v práci. Říkají to v kavárně, když se loučí po rychlém kafe, takovým tím familiárním tónem, že to zní podobně samozřejmě jako "ahoj" nebo "uvidíme se za týden". Říkají to do telefonu při řízení poté, co si navzájem dohodnou, kdo vyzvedne čistírnu. Píší to do e-mailů a smsek. Do teď, když mi to řekne naše známá nebo švagrová, vůbec nevím, jak zareagovat. Mám taky říct nebo odepsat love you? Čekají to? Co když neřeknu nic? Budou si myslet, že já je "nelavju"? Budou se zlobit? Co pro ně tahle slova vlastně znamenají? Já je mám ráda, a co se rodiny týká, mám tady tu nejlepší, jakou jsem si mohla přát. Jsem za ni vděčná každý den. Ale miluju svoji švagrovou stejně hluboce jako jejího bratra? To ne.

Já samozřejmě vím, že láska má mnoho podob a co anglické love you doopravdy vystihuje, záleží hlavně na momentální situaci a kontextu. Ale stejně. Nějak se na ten americký - pro mě jednoznačně plýtvavý - nemůžu naladit. Možná proto, že mám v hlavě stále zafixovaný český překlad, kulturu, v níž jsemprožila většinu života a s tím související pocit, že člověk takovým konstatováním dává víc než slova. Snad jakýsi závazek, dárek, kousek sebe, protože tak jsem tohle spojení vždycky brala. A to je něco, co prostě nechci rozdávat mezi řečí o počasí nebo o tom, kam plánujeme jít v neděli na brunch. A už vůbec to nechci dávat každému. Ani každému druhému. Nehledě na to, že když pak totéž love you, třeba pětadvacáté pro dnešek, řeknu člověku, kterého skutečně miluju, jak opravdově mu zní? Zní v záplavě těch všech ostatních opravdu tak důležitě, jak bych si přála, aby znělo?

Mně osobně třeba ne. Nechci říct, že mi od mého muže tahle slova nelichotí, ani že je neberu vážně. To beru. Ale když slyším něco jako "jsem tak rád, že jsem tě potkal", čtu z toho daleko hlubší cit, silnější emoci a mám z toho mnohem větší radost.

Mimochodem. Včera jsem narazila na toto video k Valentýnu, které je o tom, jak říct "miluji tě" v různých světových jazycích. Vím, že je vás tady už docela hodně, kdo máte za partnera cizince nebo v cizině žijete. Zajímalo by mě, jak je to s "miluji tě" tam. Jak hluboké je tohle slovní spojení v němčině? Jak ho vnímají v Norsku? Jak ho používají ve Finsku? Co anglicky mluvící země, hlavně Velká Británie. Liší se Britové od Američanů, nebo také "lavjúují", kam přijdou?

Děkuju za komentáře a postřehy.

6 komentářů:

  1. Mila Jano,
    zase moc pekne napsane, citim uplne stejne a to ceske a i nemecke miluji te, ich liebe dich, take moc casto nerikam. Je to jiste nasi vychovou, doma jsem to take nikdy neslychala. Vlastne, uprimne receno, nikdy. Jiz slysim moji maminku, ktera by na to urcite rekla: „na takove blbosti nemame cas, musi se delat a ne kecat“. Zni to trochu drsne, ale v te generaci to asi tak bylo.
    Tady v Nemecku s tim, ich liebe dich, ale taky moc neplytvaji. Spis to tak trochu opisuji. Mam te rad, nebo, jses moje zlato, s tebou je to nejkrasnejsi....to je v rodinach slyset casto. Take je tu zvykem mezi nekterymi parecky, nebo manzeli, se oslovovat „zviratky“ mysko, zajici, veverko, plysaku, medo..., je to nekdy opravdu dojemne, kdyz vidite starsi parecek (starsim myslim tak 80 let) a volaji na sebe veverkami nebo knufi, snufi..) Ale mezi prateli, kolegy, nebo cizimi lidmi vubec. Tam si spis lichoti, i kdyz se to stava take velmi zridka, jsi dobry, rad te zase uvidim, slusi ti to, ale po pravde receno, nemci moc srdecni nejsou. Je to takovy disciplinovany narod a emoce zvlast nic moc navenek neukazuji. Nevim co je lepsi, to prehnane lovelovani nebo nic.
    Ja mam s prateli a rodinou velmi hezky vztah a koplimenty si take delame, ale ne tak prehnane. Zrovna nedavno me dojalo, kdyz jsem sve nemecke kamaradce rekla, ze jsem moc rada ze ji mam a ze je moc hodna, byla z toho tak vyvedena z miry, ze mela slzy v ocich. To ji pry jeste nikdy nikdo nerekl. Zrovna si v duchu predstavuji, co by asi rekla, kdybych ji ilovevovala. :-))
    Manzelovi rikam miluji te opravdu zridka, a kdyz, tak si to take setrim na pravy okamzik. A take cesky. Je to nase materstina a myslim, tedy u me je to tak, ze pravy cit umim vyjadrit jen v ni.
    Moc me tohle tema zaujalo a zkusim „udelat pruzkum“ :-) jak to vidi kamaradi v Nemecku.
    Hezky den Jano a vsem … :-)) hodne radosti
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
  2. Ja si taky nepamatuju, ze by rodice trikrat denne chodili a rikali, jak me miluji. U nas to snad nerekli nikdy (ale jinak vse vpoho, byli jsme normalne funkcni rodina).

    S miluji te taky setrim, spis si pisem sem tam MTR, to mi prijde vic od srdce.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Jano,

    jak víte, jsem v manželství s Amíkem 12 let, teď skoro rok žiju v Chicagu. S manželem se rozvádím, přesto nemám problém dále ho oslovovat Honey a upřímně mu říkat I love you....I když, česky ho už nemiluji...zmatek jazyků ;-) Prostě, já vždy říkám, je to tu jiné. Ne horší, lepší...jiné. I love my tchýně, I love my pes...pod vlivem respektující, nic moc neřešící, pozitivní společnosti věčně happy Amíků rozdávám I love you poznámky na všechny strany....protože to tak v daný moment cítím a nepřemýšlím nad tím, prostě jsem tu jejich společnost tak pobrala. České miluji tě si šetřím....ale mám tě ráda říkám doma v Praze na potkání, kamarádům, rodině, zvířatům....myslím, že je to lepší ekvivalent k americkému I love you ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. květa krejčířova15. února 2016 7:36

    Milá Jani, jednou větou , je to krásné když se lidé mají rádi at se to řekne v jakémkoliv jazyce. V jedné písni od Leoše Janáčka se však také zpívá. Znáš že pravá láska v ústech nepřebyvá v tichém srdci bydlí láska opravdivá.. Zdraví a měj se pěkně ..Květa Krejčířova

    OdpovědětVymazat
  5. Mila Kveto,
    mate pravdu, ale "prava" laska to jiste u cizich lidi neni. Chapu dobre, co chcete rici, ale myslim, ze v tom Janinem prispevku slo spis i o cizi lidi, ne nam tak blizke, kteri vlastne tuhle opravdu "pravou lasku" pro nas tak nejak zevsednuji.
    Mejte se hezky
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
  6. Zdenka Asimakopoulos4. března 2016 5:42

    S Američanem žiju pět let, z toho dva roky jsme manželé, žijeme momentálně v ČR, ale komunikujeme spolu v angličtině (manželova česká slovní zásoba je pořád naprosto minimální). I love you rozhodně neplýtváme, on to sice samozřejmě píše třeba své mamince nebo tetě, ale mezi sebou ta slova užíváme stejně, jako se používá české "miluji tě", tedy jen výjimečně, když to tak opravdu cítíme.

    Jinak manžel má řecké kořeny, spolu jsme tam žili čtyři roky (on celkem osm) a řecké "s agapo" se také nepoužívá tak často, rozhodně ne mezi kamarády nebo příbuznými, i když se třeba vyskytuje v každé druhé písničce (ale řekové mají v hudbě vůbec sklon k balkánské dramatičnosti). I tam jsme si říkali I love you, tak nevím...:)

    OdpovědětVymazat