13 důvodů, proč miluju svého muže

V úterý jsme měli s B. výročí svatby. Dva roky. Když jsem se ráno vzbudila a on vstával s takovým dlouhým zívnutím, legračním rozcuchem na hlavě a u toho si mnul oči, aby viděl na mobil, hrozně moc mě to rozesmálo a uvědomila jsem si díky tomu jednu věc.

Nikdy v životě jsem si nepsala takové ty seznamy vlastnostní a věcí, jaké by měl mít můj ideální partner. Ale i kdybych si je psala, všechny ty pojmy jako opora, inteligentní, vtipný, osobnost, gentleman jsou podle mě hrozně fádní ve srovnání s denními drobnostmi, které si nikdo na žádný seznam většinou nepíše, a přesto jsou možná mnohem důležitější, než jestli je muž dost citlivý nebo jak moc je inspirativní. Což upřímně nikdy ani nevím, co si pod tím mám představit, když mi kamarádky říkají, že by chtěly inspirativního partnera. Já neříkám, že být vtipný nebo citlivý není důležité, jen že v denodenním životě vidím mnohem konkrétnější věci, které mě dělají šťastnou a kvůli kterým B. miluju.

Tohle jsou některé z nich:

  • Jeho šedé vlasy. Nemá je úplné šedé, ale takové, v angličtině se tomu říká "salt and pepper" (sůl a pepř), což zní přesně tak elegantně a sexy, jak to vypadá.

  • Miluju, jak pořád hřeje. Takže když na něj položím svoje studené ruce nebo nohy, za chvilku je mám krásně teplé.

  • Líbí se mi, že když ho chci políbit, musím si stoupnout opravdu hodně na špičky, až skoro ztrácím balanc.

  • Taky že když on chce políbit mně, musí se ke mně sklonit.

  • Jeho zásobářství. Od té doby, co jsme spolu, nám doma nikdy nedošly kuchyňské utěrky, toaletní papír, pasta na zuby, úklidové prostředky, v autě benzín uprostřed silnice, chleba, nedošlo vlastně vůbec nic. Nezdá se to, ale ušetřil mi tím spoustu cest do obchodu a ještě víc peněz.

  • Jeho styl řízení auta, když sedím na sedadle spolujezdce. Žádné brzda-plyn, předjíždění a přejíždění z pruhu do pruhu. Řídí klidně a plynule, a i když u toho někdy kleje, můžu si na dlouhých cestách (což jsou v Americe skoro všechny) číst a nebolí mě z toho hlava.

  • Že se netváří ublíženě, když s ním nejdu na další Hvězdné války nebo jiné sci-fi, a místo toho mě klidně nechá doma číst si.

  • Že se kvůli mně naučil třídit odpad, zhasínat světla v místnostech, kde nejsme (tady to teda ještě občas trochu skřípe, ale dává si na to jakž takž pozor) a pouštět sprchu až ve chvíli, kdy se jde skutečně sprchovat.

  • Že mi dává prostor, abych mohla psát a dělat to, co mě baví, i když peníze za to nestačí ani na půlku našeho amerického nájmu.

  • Že má trpělivost pořád dokola mi vysvětlovat stejná anglická slovíčka, systém voleb amerického prezidenta (i když tady selháváme pořád oba) a jak fungují ovladače k televizi.

  • Že vysává poctivě i pod křeslem nebo všude pod postelí, což já většinou jen objedu nebo lehce přejedu.

  • Že mi nechává poslední sousto dezertu, když ho máme dohromady a okraje svojí pizzy, protože ví, že je mám nejradši.

  • Že se aspoň občas podívá do učebnice češtiny, aby mi pak mohl ze služební cesty poslat třeba toto:

Překlad: Dobrou noc, moje ženo.

Poznámka: Jak jste správně pochopili, je stále u první kapitoly.