07.11.16

Jak vypadá IDEÁLNÍ porod?

"Co kdybych vám řekla, že váš porod proběhne přesně tak dokonale, jak se na to neodvažujete ani pomyslet?"

Touhle otázkou začala porodní asistentka Debbie předporodní kurz, na který jsme s B. vyrazili minulý víkend. Celkem nás tam bylo 12 dvojic, přičemž všechny čekají první dítě.

Nejspíš proto jsme tam všichni přišli plní strachu a s těmi nejhoršími možnými scénáři: co když nepoznám, že mi praskla voda, co když přijedu moc pozdě, co když to bude bolet tak ukrutně, že už to prostě nesnesu a umřu (protože na epidural už bude pozdě), co když budu tlačit málo a dítě se zasekne, co když bude ležet obráceně, mít pupeční šňůru obtočenou kolem krku … No prostě, všichni jsme překypovali děsivými vizemi, jak naše děti asi přijdou na svět a prakticky každý měl svoji hororovou představu ještě navíc podpořenou nějakou příšernou historkou své známé, které se přesně tohle stalo. Jako bychom všichni byli smíření s tím, že porod už ze samé podstaty nemůže být příjemný zážitek.

Na kurzu jsem dostali spoustu materiálů. Tohle je jeden ze složky mého muže - tipy na to, jak mě podpořit, než a až to začne. 
Porodní asistentka samozřejmě věděla, co se nám asi honí hlavou, a tak nás vyzvala, abychom o porodu zkusili přemýšlet, jak to nikdy neděláme. Rozdala nám papíry a pera a poprosila nás, abychom si každý sám pro sebe napsali, jak by náš den D vypadal, kdyby se odehrál přesně tak, jak bychom si přáli.

Myslela jsem si, že když je tak jednoduché přijít na to, co všechno se může pokazit, člověk snadno dokáže dát dohromady, jak by měl vypadat pravý opak. Musím ale říct, že nakonec jsem se u sepisování představy ideálního porodu docela zapotila.

Tohle je něco jako klíčová hesla pro porod: relaxace, sprcha, chodit se často vyčurat, dostatečně pít a tak dál. 
Nakonec jsem si poznačila těchto pár bodů coby představu, jak by měl vypadat můj den, kdyby měl proběhnout přesně tak dokonale, jak jsem se o tom do doby kurzu neodvážila vůbec přemýšlet. 
  • Nebudou se mi klepat nohy, ruce a třást hlas.
  • Plodová voda mi nepraskne na důležité diplomatické večeři mého muže, ve škole u zkoušky, v den některé z mých mnoha časopisových uzávěrek ani na sedadle našeho auta, ale doma v koupelně, ideálně ve vaně, takže ještě budu mít aspoň chvilku na to oholit si nohy - nebo aspoň ty jejich partie, kam v tu dobu ještě dosáhnu. 
  • Stane se to buď kolem poledne nebo po osmé večer, kdy budu mít jakous takous aspoň teoretickou záruku, že se na čtyřproudovce vedoucí do nemocnice nezasekneme ve dvouhodinové zácpě.
  • Nestane se to v neděli, kdy se bude hrát finále Super Bowlu a nehrozí tudíž, že na porodním sále budeme já a moje dítě soupeřit o pozornost s americkým fotbalem. Protože to nemáme šanci vyhrát.
  • Ten den nebude sněhová bouře. Ne, nebude VŮBEC sněžit.
  • Budu všemu doopravdy rozumět, ne jen předstírat, že tomu rozumím, jako to občas dělám na prohlídce, protože nechci, aby lékaři prokoukli, jaká je moje znalost angličtiny doopravdy: i po třech letech ve Spojených státech pořád mizerná.  
  • I v té nejhorší chvíli to bude bolet jenom o trochu víc, než před rokem maraton od pětatřicátého kilometru do cíle.
  • Díky tomu nebudu prosit doktory, aby vzali cokoliv, injekce, kleště, nože, a vysvobodili mě, ale zatnu zuby a naše dítě přijde na svět úplně přirozeně, jak bych si to přála. 
  • Nepočurám se u toho. Nebo když náhodou ano, pak tak, že o tom nebudu vědět. (A můj muž bude mít tolik pochopení, že mi to nikdy v životě neřekne.)
  • Za nějaké tři čtyři hodiny bude po všem. Nebude třeba nijak zasahovat, nic urychlovat ani zpomalovat. (Tady trochu doufám, že to máme v rodině.)
  • Miminko bude mít končetiny po dvou, všechny prstíky, roztomile pomačkaný obličejík a chuť na moje mlíko.  
  • Tyhle zápisky nebudou jen hypotetický scénář porodu z předporodního kurzu, ale víceméně reálný scénář mého porodu, který počátkem února pouze zkopíruju coby nový článek, že takto to opravdu proběhlo.
A tohle už je dokument na dobu po porodu. Měli jsme zakroužkovat, co budeme dělat, až s dítětem přijdeme z porodnice domů a naopak přeškrtnout, co rozhodně dělat nebudeme. Trošku naivní, ale chápu, že někdy člověk potřebuje připomenout úplně základní věci. 






9 komentářů:

  1. Ahoj Jani...tak to bol mily clanek...ked si spomeniem na ten moj...termin nedela 13.12...sobota a furt Nic;2xvytriem podlahu;vypijem liter zazvoroveho caju;donutim svojho muza k "tutu mutu"-a Nic...a v utorok v 22.00 ma zacalo boliet brucho;v 23.00 sprcha (co ked to je blby poplach)-moj muz si zehli koselu-at je u porodu fesak!A o polnoci vyrazame smer Praha...o.30 prichod k Apolinari a trada v 4.25 Jakub Na svete...nech vsetko dopadne ako si predstavujes Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ťuťu muťu mě fakt pobavilo, to jsem se zasmála! :) A taky že si muž žehlil košili, aby byl fešák. To mi připomnělo ještě jeden bod, který jsem tam připsala až teď, protože jsem si ho při psaní neuvědomila - já bych potřebovala ještě čas na to, abych si stihla oholit nohy. To je taky můj strach, že přijedu na porodní sál a budu mít nohy plné štiplavých chloupků ... :)) Jinak gratuluju, že to byla taková bleskovka. Opatrujte se oba, snad už jste zdraví.

      Vymazat
    2. Ahoj Janka...este som vynechala pasaz;keď som vyšla zo sprchy;muz lezi na gauci a kouka film Plaz-a ja už v bolestiach som si sadla na gauc a muj chot se na mňa divne dival...na moju otázku co tak kuka-vies Janka ten gauc je nový-a keby tz praskla voda!!!;-)...v aute sa mu podarilo ma rozosmiat a ja citim lup a hovorim mu:Rasto asi mi praskla voda a môj pohotový muz-to nevadi mame stare auto!:)(voda to nebola)...a dakujeme uz sme ok...rychlovka to bola-Mamka vravela;ze mala takisto rychle porodz...krasny vecer J

      Vymazat
    3. P.S neoholene nozky ma rozosmiali...ja som citliva a stidliva;ale ked som hopsala na fit mici tak mi bolo vsetko jedno-i keby ma nahu v ten moment videla cela Praha...;)...pa J

      Vymazat
  2. Mila Jani, mela jsem take takovy strach, rec jsem taky jeste 100procentne nezvladala. Voda mi praskla ve vane, v 6 rano, byla velikonocni nedele, manzel mel volno. Vse jak to melo byt. Hodna sestricka, hodny doktor, syn sice potreboval vic casu nez se nam predstavil, ale da se to prezit i v pohode. Drzim palce, aby vse probehlo hladce a podle vasich predstav a jeste dodatecne gratuluji. Hlavne se nemaji poslouchat ty horory maminek, ktere rady vypravuji jak zkousely. Urcite existuji i prijemnejsi chvilky, ale kdyz to miminko na vas koukne, je vsechno okamzite zapomenute a snad ten nejkrasnejsi pocit, ktery se da v zivote zazit. Krasny den vam drem .....Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, děkuju moc! Voda ve vaně - můj sen. Manžel doma z práce - také. Tak snad. :)

      Vymazat
  3. Nám co máme své porody za sebou se to směje při čtení těchto řádků, ale současně si uvědomuji, že jsem prožívala totéž! Přála jsem si dorazit na porodní sál v noci, aby tam nebylo moc rodiček a věnovali se jenom mně.Pak jsem přijela v 8hod.ráno na sále bylo plno sestřiček žákyněk a plno mediků.Před poslední kontrakcí se mi chtělo říct, že už to nedám, nemůžu, když za minutu bylo dítě na světě a pocit absolutního štěstí byl nezapomenutelný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)) Je mi jasné, že je to k smíchu. Já jsem zvědavá, až si to po sobě budu číst za půl roku nebo za rok. :))

      Vymazat
  4. Pěkný článek, za sebou dva porody a u každého jsem jsi říkala jak bych to chtěla. Moc s plánů nevyšlo, voda mě předem nepraskla ani jednou, tak obava u mě zbytečná. U první holky jsem na předporodní kurz a cvičení nechodila, a u druhé jsem jsi nenechala ujít ani jeden. A jsem za to moc ráda, druhý porod jsem měla úžasný a myslím jsi (i když to možná tak není), že mě to dodalo sílu a byla jsem na porod více připravená. Hodně štěstí. Petra Kneslová

    OdpovědětVymazat