Kde je moje energie?

Dneska ráno se mi z kuchyňské linky zřítilo na zem pět plastových krabiček, Benův hrnek na čaj a několik příborů. Na relativně malém odkapávači už bylo tak neúměrně velké množství nádobí, naskládané do něčeho, co skoro připomínalo umělecké dílo, že prostě stačilo rychleji máchnout rukou a šup - bylo po díle.

Proč jsem to od neděle nebyla schopná uklidit, když by to zabralo pár minut, a po několik dní tam vrším další a další kousky, ačkoliv je jasné, že to tak musí skončit?

Pravdivá odpověď je, že jsem to neuklidila, protože nemám sílu.

Pokládám to za jednu z největších záhad mateřství. Mám období, kdy jsem schopná zdolávat skoro světové rekordy v tom, co se dá za den zvládnout se sedmiměsíčním dítětem. Včetně toho, že si na závěr takového dne jdu ještě zaběhat. A mám období, kdy jsem tak vybitá, že nejsem schopná vstát ze země a jít Benovi umýt dudlík – radši ho rychle omáchnu v hrnku čaje, na který dosáhnu z polohy vleže, jenom abych se nemusela zvedat. 

Mám dny, kdy spím pět hodin, z toho třikrát vstávám, a cítím se, jako bych si šlehla nějakou energetickou drogu. A mám dny, kdy se ráno plazím s postele s tím, že když v ranní show v televizi zahlédnu reklamu na postel nebo matraci Tempur-Pedic, v nichž se lidé zrovna chystají spát, prskám závistí a nejradši bych se hned vydala zpátky do ložnice. Což se mi někdy povede s Benem. A pak, zrovna když v hlavě vyřeším, co uvařím dneska k večeři, kdy zavolám opraváře na myčku (až se vzbudím), kdy napíšu všechny blogy, co mám v mysli, jak nás sbalím na třítýdenní cestu do New Yorku a odtáhnu sebe, dítě, dvacetikilový kufr, kočárek a autosedačku na autobus, dvacetkrát se přesvědčím, že jsem obskládala postel dostatečně velkým množstvím polštářů, aby Ben nespadl na zem, a usnu tím nejhlubším, nejnádhernějším spánkem, ozve se vedle mě "abú" a miniaturní ručička mi maximální silou vyrve asi tak patnáct vlasů. Je to, jako když máte šílenou žízeň, někdo vám podá sklenici vody a sotva vám do úst vlétne první kapka, zase ji odtrhne. A ještě se tomu hurónsky zasměje. Haha!

Slibuju, že až si pořádně loknu a uklidím ten přeplněný odkapávač, odpovím všechny e-maily a doženu své resty s články na témata, o která jste si psali ... 

Akorát úplně nevím, kdy to bude.