13.09.17

Kdo vyhrál knihu "Dobrá tak akorát"?

Vždycky jsem si myslela, že těhotenská demence končí s porodem. Ale ouha: mně se drží i sedm měsíců po něm. Jsem roztržitá, nepozorná, přejmenovávám lidi a především jsem hrozně zapomnětlivá. Zatím se jedná relativně o drobnosti – třeba vyhlásit vítěze soutěže na blogu. Ale co když někde zapomenu Benjamína???!!! (Snad proboha nikdy ne!)

Dneska jsem si díky jedné z vás vzpomněla, že je třeba vyhlásit výsledky soutěže o knihu Báry Šťastné "Dobrá tak akorát". Takže tady jsou. :)

Knihu vyhrávají:

Barbora Hajdíková

Jaroslav Kubín

GRATULUJU! :)

Upřímně nevím, jestli dál podobné soutěže dělat nebo ne, protože vždycky když pročítám vaše komentáře, knihu bych nejraději odeslala všem, což pochopitelně nejde. Každopádně moc děkuji za spoustu ohlasů, které jste napsali. Jako u soutěže o Zápisník radosti, i tentokrát je dávám níže do tohoto článku jako inspiraci nejen pro sebe, ale pro všechny, kdo ho budou číst.




Otázka byla, kdy jste se naposled cítila opravdu šťastná a z jakého důvodu.

A tady jsou vaše odpovědi.

Opravdu šťastná se cítím pokaždé, když se na mě můj dvouměsíční chlapeček usměje – není lepšího antidepresiva.

Velký pocit štěstí jsem měla zrovna včera, když jsem byla tady v Německu na návštěvě u kamarádky, co se právě vrátila ze třídenní návštěvy Prahy. Napsala jsem jí seznam, kam musí jít, co vidět, co ochutnat. Přesně se podle toho řídila a jak mi sdělila, "všechno pilně odpracovala". Byla v sedmém nebi! Zamilovala se do Prahy a básnila o ní skoro dvě hodiny. A mně polévalo štěstí, že z toho krásného města pocházím, stále tam patřím, tu krásu jsem směla denně prožívat a mohu stále, kdykoliv to časově jde.

Opravdu šťastná jsem byla, když se můj syn Jakub vyléčil z hnusné angíny a konečně se pořádně najedl. Mimochodem, měl makové kynuté knedlíky. (Jani, to si piš, že bych si dala!)

Naposled jsem byla šťastná, když se s námi naši dva puberťáci uvolnili vyrazit do kina na film Dunkirk a oběma se film i společný zážitek líbil. To už se teď moc často nestává, takže to potěšilo!

Šťastná jsem byla zrovna včera. Měli jsme rozlučku s přáteli, kteří se stěhují do zahraničí, když jeden kamarád vytáhl společnou fotku z jedné dávné oslavy narozenin, kde jsme se mnozí z nás vlastně poznali. Všichni se začali předbíhat ve vyprávění zážitků a byla to radost.

Absolutně šťastná jsem každé ráno, když na mě z postýlky kouká náš zázrak, na který jsme čekali sedm let, a směje se, nehledě na počasí ani na to, jak krušnou jsme měli noc. Každé ráno nás ráda vidí a každý den má smysl vstávat a radovat se s ní ze života.

Je to zvláštní, ale asi tak posledních 14 dní mám pocit štěstí pořád. Nevím přesně proč, ale pořád tam je. Třeba teď v úterý mě strašně potěšilo, že náš pubeťák opravdu nechtěl na trénink a všem nám to dal pěkně sežrat. Nakonec ale uznal, že jsme měli pravdu, když jsme ho tam posílali, a všem se nám omluvil, že byl protivný.

Šťastná jsem pokaždé, když jsem u nás na zahradě, když svítí sluníčko, starší syn si skáče na trampolíně, dvouměsíční spí spokojeně v kočárku, já se šťourám v hlíně na záhonku, muž nám griluje něco dobrého a okolo běhá náš čtyřnohý hlídač.

Opravdu šťastná se cítím dnes. A důvod? Po dlouhé době užíváme s přítelem obyčejnou sobotu – sami, doma, vlastně bez žádných velkých plánů.

Hrozně šťastná jsem zrovna teď, když jsme s miminkem a manželem na víkend u mých prarodičů. Nejlepší je pozorovat, jak drsoň děda taje, když si chová pravnučku. (Aleno, to mi něco připomíná. :) )

Intenzivní pocit štěstí mě překvapil teď na mých promocích. Byla se mnou moje rodina, kamarádi, a já jsem se přistihla, že mám pocit, že vesmír zařídil všechno tak, jak má být.

Nejšťastnější jsem byla na dovolené, kdy jsem na chvíli mezi hektickými přejezdy a balením vyšetřila dvacet minut na večerní běhání na belgické pláži. Kdy se zastavil čas a mohla jsem bosýma nohama chodit v písku a ve vlnách, sbírat mušle a koukat na obzor. Těch dvacet minut mi dalo víc než dva týdny dovolené.

Naposledy jsem se opravu šťastná cítila včera, když jsme s partnerem udělali veget v posteli, natahali si do ní jídlo a pití a podívali se spolu na film, který jsme ani jeden předtím neviděli. Znáte to; ta blaženost, že už nic nemusíte, můžete si ponocovat, jak chcete a můžete usnout v objetí bez stresu z nenařízeného budíku. Tohle moje "nudné" štěstí mi nemohla zkazit ani čerstvě zlomená noha.

Nejšťastnější za poslední dobu jsem byl v červenci, kdy jsem jel na měsíc do Švédska se známými. Jsem student, pořád se kolem mě něco děje, a - abych navázal na Báry poslední příspěvek na blogu - řadím se mezi ty, po nichž okolí vyžaduje být extrovertní, i když se cítí jinak. Jezero Vänern, příroda, klid, ticho a skoro žádní lidé. Nic lepšího jsem si skutečně přát nemohl. Tichá a klidná meditace na skalách kolem obrovského jezera, čerstvý vzduch a všudypřítomná pohoda. To bylo absolutní štěstí. Odreagovat se, na měsíc prostě vypnout a žít jiný život. Do teď myslím na to, jak rád bych tam před měsícem stopnul čas a už se nevrátil.

Přijela jsem z velké akce Historie Vyškova v živých obrazech, na kterou jsme se připravovali hodně dlouho. Dobře to dopadlo! Po příjezdu domů jsem v mobilu měla sms od dcery, že děvčata zdárně z hor dorazila do civilizace - oddechla jsem si. Na nedalekém hřišti probíhala Letní noc, kapelu jsem slyšela až do pokoje. Tak jsem dala prádlo do pračky, sedla k počítači a prohlížela fotky a videa z odpoledne. Pohoda, štěstí!

Šťastná jsem každou chvíli, když jsme naše malá rodina všichni spolu. Hlavně proto, že synovi jde v očích přečíst taková láska a radost, že jsme s ním máma i táta dohromady.

Šťastná jsem byla naposled před chvilkou, kdy se z chůvičky ozvalo "máma". Konec klidu, ale začátek další společné radosti!

I já jsem dobrá tak akorát. Jsem deset let po CMP. Před čtrnácti dny jsme jeli na Orlík, byl to dárek k manželovým sedmdesátinám. Můj devítiletý vnuk při jízdě autem jen tak zničeho nic pronesl, že jsem načinčaná buchta. Potěšilo to! :)

Můj život na mě se štěstím tak trochu šetří, ale opravdu hrozně krásný pocit "štěstí", který se mi rozlil po celém těle, jsem zažila před pár měsíci, kdy jsem si v nemocničním pokoji uvědomila, že jsem probrala z těžké operace a přežila to. Ten pocit sice nevydržel moc dlouho, protože pak přišla náročná rehabilitace a rekonvalescence, ale naučila jsem se tyto pocity štěstí zálohovat a později z nich čerpat. 

Naposledy jsem byla opravdu šťastná včera, když si přítel udělal celý den čas, nikam nespěchal a užívali jsme si den spolu na výletě.

Já jsem byla nejšťastnější minulý týden, když jsem se sama se svým psem vydala na několikadenní výlet, byla jsem pánem svého času, kochala jsem se krajinou a večer koukala na hvězdy, dokud jsem neusnula! Bylo to dokonalých par dní!

Šťastná jsem byla, když se můj syn přestal bát cáknutí do obličeje vodou a začal se potápět, a pak se potápěl, potápěl a potápěl :)

Zrovna minulý čtvrtek! Ležela jsem na terase v objetí mého nového přítele. Všude byly svíčky, cvrlikali cvrčci, krásná tma, letní večer a my dva spolu. Vlastně jsem si až druhý den uvědomila, jaká úžasná romantika to byla!

Šťastná bývám o víkendech po ránu, když k nám do postele přijdou všechny tři dcerky a válíme se, tulíme se, povídáme si a nikam nespěcháme.

Já se považuju za šťastného člověka, takže jsem většinou šťastná denně. Naposled to bylo výraznější 19.8., kdy jsem na svatbě kamarádů chytla svatební kytici. Byla jsem tam se snoubencem, který byl z kytky nadšený a protancoval se mnou večer. Spousta lidí nám pak říkala, jak jsme skvělý pár a jak z nás ta láska úplně čiší. Jsem zvědavá, kdo chytne kytku na naší svatbě 18.8.2018.

Zrovna jsem se vrátila z prodlouženého víkendu s manželem, dětmi i rodiči ve slovenské Bešeňové. Tam jsem se cítila opravdu intenzivně šťastná každou minutu. Stačilo podívat se na nádherné hory všude kolem, na šťastné děti i rodiče, vychutnávat si tu krásu a všechno, co to místo nabízí.

Jakožto velice šťastný člověk, musím říct, že mi k tomu, abych byla šťastná, stačí velice málo. Ať už je to třeba marnivý kup nějakého oblečení (bez něhož bych samozřejmě nemohla žít, hlavně taky proto, že je se 70% slevou!) - a to se týká jak běžeckého, tak i toho normálního oblečení, nebo třeba vyvolání starších fotek. Je prostě spousta maličkostí, které mě dělají šťastnou.

Kdybych měla vybrat maličkost, která mě naposledy učinila nepřekonatelně šťastnou, tak to bylo udělání zápočtu z histologie. Zbytek toho dne jsem se nemohla na nic soustředit a byla jsem plná euforie. Teď bych ještě potřebovala udělat zkoušku z anatomie a moje srdíčko se potom asi štěstím rozskočí.

Opravdu šťastná jsem byla před měsícem, kdy se mi narodila dcera. Nádherný okamžik setkání po devíti měsících v bříšku. A stále jsem šťastná, že se malé daří.

Dneska ráno, když jsem viděla, že se modrá obloha a bude hezky. Upřímně se těším z každého dne, jsem zdravotní sestra a vím, jak rychle se může všechno změnit. Byla jsem šťastná i včera, když jsem se mazlila s chlapečkem mé kamarádky a budu i odpoledne, kdy s manželem sedneme ke kávě.

Opravdu šťastná jsem byla v neděli, kdy jsme se vypravili s dětmi na statek s minizoo ve vesnici poblíž. Bylo to parádní, všichni jsme si to moc užili!

Pocit štěstí mívám často. Naposledy minulý týden. Měli jsme s manželem u nás na prázdninách tři vnoučata 4,4,6 let. Každý večer, když ti prcci usnuli, prožili jsme opravdové chvíle štěstí.

Poslední dobou mi dělají radost všední věci. Začala jsem si nastavovat denní ranní a večerní rutinu, kdy si vědomě připomínám to, za co jsem po probuzení a na konci dne vděčná. A během dne si vědomě říkám třeba: "Zatraceně, to bylo dobrý kafe, to si večer připomenu." Největší radost mi v sobotu udělal luxusní východ slunce. Šla jsem venčit naše štěně do polí a celá obloha byla růžovo-rudá, na loukách odkvétaly máky a byl to takový mix nového (nový den, sezóna) a konec toho starého (noc, léto). Vzalo mi to dech a byla jsem vděčná za to, že mi ten náš teror (štěně) vytáhnul z postele.

Nacházet malé každodenní chvilky štěstí mi pomáhají takové blogy, jako je váš a Bářin. Nejsem založením optimista, takže mi to dává práci, ale když si uvědomím, že stejné pocity ohledně žití jako já, mají i ostatní, moc mi to pomáhá. A dokážete to obdivuhodně formulovat. Abych splnila zadání: šťastná jsem byla mimo jiné v sobotu, kdy jsme byli s malou turistickou skupinkou na výletě, sešli jsme se znovu po prázdninách a v lese bylo nádherně.


Minulou sobotu jsem začala běhat. Trasu čtyři kilometry jsem uběhla bez zastavení, což jsem vůbec nepředpokládala, a tehdy jsem se cítila šťastná a taky na sebe pyšná.

Žádné komentáře:

Okomentovat