14.12.17

O módě, mateřství, Vánocích a lepším životě s Falešnou Pařížankou

Ačkoliv moje přečtené knihy mají tady na blogu samostatnou kapitolu, nedávno jsem narazila na jednu, které bych ráda věnovala víc pozornosti. Kniha Kamily Boudové Falešná Pařížanka pro mě totiž určitě bude další ze čtenářských zážitků roku.

Dostala jsem se k ní v době, kdy je mi zase těžko v americké společnosti nadprodukce, plýtvání a neustálém kolotoči nákupů a vyhazování, který se týká bydlení, jídla, ale i módy. Už celá léta sním o šatníku, který bude jednoduchý, líbivý a ať si z něj vezmu cokoliv, budu upravená a zajímavá. Zároveň bych chtěla, aby se mi všechny věci vešly ideálně do jednoho velkého kufru a vydržely mi několik let, abych zbytečně nezatěžovala planetu vyhazováním ani svoji psychiku, protože nákupy mi dost lezou na nervy. (A trička, která se po vyprání mění v hadry na podlahu, mě doslova ničí.)

Přestože jsem vědomě skromná a šetrná, rozhodně bych spoustu věcí ještě mohla vylepšit. Nejen v šatníku, ale tak nějak v životě celkově. A tak mě napadlo popovídat si o tom s Kamilou, autorkou knihy, která se právě těmito tématy zabývá. Ačkoliv na můj vkus je Kamila v některých věcech možná až zbytečně extrémní (já bych na kopřivy kvůli vaření čaje rozhodně nevyrazila) a příliš velká idealistka, její knihu jsem zhltla za víkend a rozhodně je pro mě zajímavou inspirací.

Kamilo, kam mám zajít pro obyčejné bílé tričko, které mi vydrží déle než jedno, dvě vyprání, a jak takové tričko poznám?
Ve Spojených státech bych zkusila Everlane nebo Patagonia. Až budete v Evropě, doporučuju Le Petite Mort nebo Two Thirds. Kvalitu zajišťuje gramáž materiálu a kvalita úpletu. Můj bratranec si pochvaluje bavlněná trička s příměsí polyesteru, ale ty směsi neumíme zatím recyklovat. Není to udržitelné, takže pro mě to není. Navíc ta trička smrdí. Já bych proto šla do organické bavlny nebo třeba do konopí – Bohempia jedno bílé tričko v nabídce má, ale zatím jsem ho nezkoušela.

Taky mi to nedá: v knize píšete, že nenosíte silonky, protože většinou vydrží maximálně jedno nošení. Co oblékáte místo nich?  
Mám jedny normální punčochy, na kterých se oko udělá jen stěží. Ty bych v případě nouze vytáhla, ačkoliv obecně teď sukně moc nenosím. Každopádně musím se přiznat, že nedávná svatba partnerových přátel mě donutila si silonky koupit. A téhož dne z nich byl odpad.

Za dva týdny budou Vánoce. Jak to má žena, která hlásá udržitelnost, s nákupem dárků?
Moje zásada je kupovat jedině pokud vím, že budou mít úspěch. Jinak nekupuju. Nebo, pokud se jedná o společenský tlak – doporučuji koupit třeba kus lesa a zachránit ho tak před vykácením. Mrkněte na projekt Místo pro přírodu nebo Prales Dětem. Nebo něco od Člověka v tísni. Obdarovaný dostane certifikát, že se takhle v časech lásky někde opravdu stalo něco dobrého jeho jménem.

Opakovaně mezi kamarádkami hlásím, že žádné dárky nechci, ale stejně je pořád dostávám. Vy ne?
Taky se mi to stává, hlavně od příbuzných z partnerovy strany. Dělám to tak, že dárek s díky přijmu a vzápětí vymýšlím, jak ho buď prodám na online bazaru nebo se ho jinak udržitelně zbavím.  

Jak byste popsala někomu, kdo o tom v životě neslyšel, co topro vás znamená udržitelná móda?
Pro mě je to životní styl, nástroj na změnu hodnot ve společnosti. Díky tématu tak žádanému a hltanému, jako je móda, mohu snadno demonstrovat nefunkčně nastavený systém, ve kterém žijeme. A protože móda je víc než oblečení, zasahuje i do elektroniky, jídla, cestování, bytových dekorací, cestování a mnoha dalších oblastí našich životů, má pro mě téma udržitelné módy moc doslova změnit svět.

Sama se snažím mít ve skříni minimum věcí, kvalitních a zároveň kombinovatelných. Na druhou stranu, vůbec nevím, kam pro ně. V sekáči moc vybrat neumím a když jdu do butiku s udržitelnou módou, je to podobné. Myšlenka je úžasná, ale produkty jsou především třásně, batika, podivné střihy, nic z toho absolutně není můj styl. Co s tím?
Tak to je jen škoda, že nežijete v Praze. Tam dvakrát do roka (a letos dokonce chystáme výjimečnou vánoční edici) pořádáme SLOU Fashion Days, kde je kvalitní, udržitelné, etické a slušivé módy spousta. Ale možná ještě dřív je třeba se zeptat: jaký máte styl? Co konkrétně vám chybí v šatníku? Zkuste možná strávit víc času u vlastní skříně. Všechno z ní vyházejte a začněte si jen tak hrát a kombinovat to, co tam teď je. Když najdete nějaký outfit, který se vám líbí, vyfoťte se v něm a všechny možné kombinace si potom vylepte na dveře skříně. Možná že zjistíte, že vůbec nic nepotřebujete? A pokud dokážete určit jeden kus šatníku, který vám chybí, hlavně si ho kupte kvalitní.

Vy máte ve skříni podle všeho pětatřicet kousků. Můžu vědět jakých?
  • 3 bílé košile
  • 1 béžové tričko po mamince 
  • 1 černé chlupaté tričko 
  • 1 staro-růžový vlněný svetřík  
  • 2 šedivé topy 
  • 1 džíny 
  • 1 jeggings 
  • 1 černé legíny  
  • 1 kalhoty z Afriky od tchýně 
  • 1 šedivé kalhoty s vysokým pasem 
  • 1 plisovaná krémová sukně ve stylu Marylin Monroe 
  • 1 tmavomodrý kabát 
  • 1 černý kožich z umělých vláken 
  • 1 béžový trenchcoat po kamarádce 
  • 1 sáčko v královské modři 
  • 1 hnědé sako po tátově přítelkyni 
  • 1 krémové šaty 
  • 1 tyrkysové šaty  
  • 1 tmavě šedivý vlněný rolák po partnerovi 
  • 1 tmavě modrý vlněný svetr ze sekáče 
  • 1 džínové kraťasy z druhé ruky 
  • 1 mentolové kraťasy po mamince 
  • 2 letní topy 
  • 2 šedivé mikiny z organické bavlny 
  • 1 šusťákovka na případné záchvaty sportovního ducha  

Takhle z hlavy jsem si vzpomněla na osmdvacet, ale to skoro bude všechno. Zbývá mi místo na župan, trička na spaní, bikiny a spodní prádlo.



Kolik máte párů bot?  

Mám černé kožené kozačky, které mám asi 7 let.
Pak černé kožené polobotky, které mám skoro 6 let.
Dál zlaté sandálky, které mám 6 let a našla jsem je v Africe, kde jsem byla jako dobrovolník.
A taky modré sandálky na platformě, které jsem si koupila před pěti lety, když jsem byla v Číně - bylo to na pokraji mého záchvatu udržitelnosti, tak jsem si to omluvila tím, že nakupuji lokální produkci. Což je v Číně snadná výmluva.
Pak mám ještě baleríny Melisa, ale dřou mě, takže je téměř nenosím. Stejně jako slip ons od Playbag, takže nabízím ve velikosti 40 případným zájemcům.
A mé nejoblíbenější boty jsou určité mé super udržitelné a super minimalistické bačkory z recyklované vlny. Jsou vyrobné ve Francii a jsou šité. Není na nich ani kousek lepidla, takže jsou dál recyklovatelné nebo kompostovatelné. A jsou tak krásné a pohodlné, že bych si přála, abych je dělali i ve verzi na ven!

Jak probíhá vaše ráno, kdy si vybíráte, co na sebe?
To je strašně snadné! Nosím i několik dní to samé. Střídám třeba ty bílé košile a vlněné svetry - ty se skoro nemusí prát. Stačí, když je nechám v koupelně, když si dávám sprchu. Já pracuji opravdu brzy ráno a necítím žádný společenský tlak nosit každý den něco jiného. Nosím pořád to samé třeba i dva týdny v kuse. Potom najdu nějakou novou oblíbenou kombinaci a zase nosím dva týdny jeden nebo dva outfity.

Jak dokážete odolat všem trendům, tipům, instagramovým inspiracím, barevným výlohám, které míjíte cestou do/z práce?
Nemám s tím vůbec žádný problém. Dřív jsem se definovala tím, že nosím každý den jiný outfit a kombinuji oblečení. Trávila jsem ráno půl hodiny před skříní a vymýšlela, co si k čemu vezmu, abych přišla do práce zase v něčem novém. A byla jsem na to hrdá. Tato hodnota pro mě určovala, kdo jsem. Představte si, že dnes to mám ÚPLNĚ OBRÁCENĚ. Že dnes mě určuje přesně to, že JÁ NOSÍM POŘÁD TO SAMÉ. VŠECHNO MÁ NĚJAKÝ SMYSL. Vším, co nosím a vším, co dělám, se snažím pečovat o všechny lidi na zemi a naši planetu. Čas, který strávím koukáním do výloh a na sociální sítě nikomu život nezlepší. Ale to, že půjdu vyhodit šlupky na kompost a upeču domácí buchtu a tím ušetřím spoustu obalů, to o maličko zlepší život nás všech. Jsem blázen, že tak uvažuji? Nebo hrdina? Upřímně, je mi to úplně jedno. Sama ve svém chování nacházím ten hlubší smysl v životě, který všichni tolik chtějí najít. Jsem takhle prostě šťastná.

Kniha končí tím, že jste těhotná. V reálném životě máte skoro roční dceru. Jak udržitelně přemýšlet o dětské výbavě? 
Já mám všechno půjčené, poděděné nebo ze sekáče. Nové jsem koupila jen vlněné bodýčko na www.suvi-online.cz. Přes den jedeme bezplenkovou metodu a textilní plínky. Na noc a delší cesty či návštěvy máme eko papírové plínky. I s miminkem na zádech v šátku nebo nosítku jsem odcházela z domova jen s normální kabelkou a v ní jsem měla jednu plínku. Nikdy jsem neměla žádné přebalovací tašky, žádné lahvičky, žádné sunary, žádné vlhčené kapesníky. Hledala jsem prostě tu nejsvobodnější verzi maminkování, která by mi vyhovovala. A omezit počet "věcí" doma i v kabelce byl základ. 

Pro mě osobně je na udržitelném životním stylu asi nejtěžší to, že aspoň na začátku na něj musí člověk neustále myslet – abych si naplnila láhev s vodou, než odejdu z domova, když koupit si plastovou na první benzině je o tolik jednodušší. Stejné je to s časem: najít v Americe ševce mi trvalo dva dny, prodejnu nové obuvi mám na každém roku.
Já to beru tak, že prožívám život pomalu. Málokdy je pro mě něco "urgentní". Takže když se mi třeba odlepil proužek na botě, vyžádala jsem si na recepci hotelu lepidlo a tuhým lepidlem na papír jsem ho přilípla zpátky, aby to vizuálně nepřekáželo při mé nadcházející konferenci. A švec mohl další dva dny počkat. A dále to mám nějak takto: Doma je binec? No a co? Prezidenta nečekáme, a i kdyby u nás zaklepal, pochopil by, že máme miminko a pomohl by nám třeba naskládat špinavé nádobí do myčky. Když nemám čas umýt si vlasy, udělám si turban. Prostě dokážu vždycky najít řešení, které ve mě nastolí pocit, že je všechno v pořádku, vypadám skvěle, jsem skvělá a celý svět je fajn. Všechno prostě počká. O tom ten pomalý životní styl asi je. :)

A ještě malá poznámka ode mě: Kamilou pořádaná vánoční akce Slou Fashion Days se koná už tento pátek a sobotu 15. a 16.12. Takže pokud nemáte na třetí adventní víkend žádný plán, potkáme se na Smetanově nábřeží v Praze! :)


1 komentář: