14.01.18

Co je pro mě těžké na mateřské II. díl

První díl byl mezi deseti nejčtenějšími články uplynulého roku. A tak je myslím nejvyšší čas zveřejnit pokračování, protože materiál na něj rozhodně mám.

Pracuju mnoho hodin denně a není to vidět
Jsem aktivní člověk a odjakživa mi čas utíkal rychle. Od té doby, co se mi narodil Ben, mám ale pocit, že sprintuje. Mizí jako písek mezi prsty, zatímco já … ano, co dělám já? Přebaluju, převlékám, stavím věže, štěkám, mňoukám, bučím jako kráva, otevírám, zavírám, uklízím, vařím, peru, suším, skládám, krmím, třicetkrát za hodinu odchytávám dítě zdrhající do krbu, desetkrát vrátím knížky do poličky – a to se v různém pořadí opakuje den za dnem. Je to boj, a ačkoliv není nijak hrdinský, je to boj proti přesile. Protože bez ohledu na to, kolik práce doma odvádím, přetékají místnosti špínou a nepořádkem, na koberci jsou ve dne v noci fleky od mrkve a v některém rohu minimálně jedna zapomenutá kostka. Ačkoliv moje pracovní doba začíná ráno kolem půl sedmé a končí kousek po osmé, není toho za mnou zatím mnoho vidět a NIC si za to nekoupím.

Jsem zoufale pomalá
Poslední dobou mám navíc neodbytný pocit, že mi péče o rodinu a udržovací práce na domácnosti, zásobách jídla a všechny další nudné, avšak potřebné úkoly, zaberou veškerý čas. A to mám jedno dítě! Dělám něco špatně? Chybná organizace? Nebo jsem snad při výkonu těch úkolů pomalá? Měla bych rychleji dávat do pračky? Nebo skládat? Vařit na silněji rozpálené plotýnce, ať je oběd dřív? Bryskněji objednávat potraviny z internetu? Nebo trochu šlápnout na plyn, když do obchodu jedu autem? Po porodu jsem nadšeně psala o tom, kolik se toho dá zvládnout za pár minut času. Teď, když se dostanu k psaní, kolikrát zírám na prázdný papír a mám pocit, že omezený čas nefunguje jako inspirace, ale že mě spíš zablokovává. Píšu čím dál pomaleji a když si to po sobě čtu, jsem si tím čím dál víc nejistá.  

Těžko se smiřuju s tím, že mužova práce má vždycky přednost
Ačkoliv jsem práci omezila na úplné minimum, ponechala jsem si pár projektů, kterým se věnuju. Přinášejí mi uspokojení i nějaké peníze, ale zdaleka ne tolik, aby se daly počítat jako seriózní rodinný příspěvek. Můj muž vydělává víc a živí nás, a tak moje práce vedle jeho vypadá, že si "jen tak něco šmudlám na počítači". V důsledku toho má jeho práce vždycky přednost. Když B. nemá čas hlídat, protože má služební cestu nebo důležité jednání, tak prostě nemůže … Když řeknu, že nemůžu já, protože mám uzávěrku, pak prostě musím, protože nikdo jiný se o Bena a domácnost nepostará. Je jasné, že když B. vydělává víc, je tento model efektivnější. Na druhou stranu, možná by moje pracovní příležitosti a výdělky taky vypadaly trochu jinak, kdybych na ně měla tolik prostoru a klidu, doma plnou lednici, v pracovní tašce svačinu a na stole teplou večeři.    

Moje práce není oceněná
Uvědomuje si můj muž vůbec, kolik toho dělám? Nebo je to jako s mateřstvím, že navzdory tomu, co všechno o něm slyšíte a kolik článků přečtete, nedovedete se do toho vžít, dokud se vám doopravdy nenarodí dítě? Nejsem si jistá. Co ale vím určitě, že od té doby, co navenek pracuju minimálně a doma na plné obrátky, mimořádně toužím po pochvale. Hrozně bych si přála, aby B. řekl něco jako: „Páni, vůbec nechápu, jak to děláš! Máme tak aktivního syna, a ty jsi ještě zvládla napsat blog a upéct k večeři kuře?“ … Místo toho ale častěji slyším spíš: „Na ten úřad jsi fakt zavolat nestihla?“ Anebo: „Hm, vegetariánské chilli, tak to asi dneska nemám ani hlad.“ Prostě když už teď nesbírám medaile za články, chci je sbírat aspoň za vysátý koberec nebo sporák bez mastných skvrn. A navzdory všem těm řečem o tom, jak je potřeba si o takové věci říkat, si stejně pořád myslím, že by od B. bylo hezké, kdyby to nějak zaznamenal sám, že domů chodí do čistého a že to možná není úplná samozřejmost.

16 komentářů:

  1. Tak daleko jsem dosla, ze se ptavam "vsimnul sis, ze jsem umyla zachod?" :))) Diky opet za Vase clanky, Jani. Bez zbytecneho zjednodusovani, a presto vzdy vystizne. Zdravim do USA a preju dobrou aklimatizaci a malo styskani si po vecerkach na Zlicine (byt ten pocit uzkosti uplne chapu a hrozne jsem to s Vami prozivala).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)) Já jsem se taky včera ptala - "Všimnul sis, že jsem vysála?" - když mi B. zase šlápnul na koberec v botách z ulice. No jo no. A to já si všímám a chválím, když on něco udělá. Myslím, že ti chlapi to mají vážně jinak nastavené. :)

      Vymazat
  2. Janičko, jedno dítě, žádné dítě. To, co popisujete, jsem zažívala, když jsem ty malé děti měla tři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je podle me dalsi z veci, kterou si clovek absolutne neumi predstavit, dokud ty deti nema tri ... ;)

      Vymazat
  3. To je sice pěkná hláška "jedno dítě, žádné dítě" - Ale to si plně člověk uvědomí, až když má minimálně dvě a jedno z nich je zrovna na prázdninách. Pak to jedno doma rovná se opravdu téměř žádné ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, jak to mate, prosim, s chuvou a pani na úklid? Chapu, ze se pohybují v jiných částkách než tady v Čechách, ale diky nim získáte energii a cas na koníčky, svou praci, kterou mate tak rada a nabijí Vás :-) U nas rodinu také živí manžel, ale ja si z mala co vydelam praci, ktera me bavi a chci ji dělat, ani ne tak pro penize, ale pro radost a seberealizaci, si zaplatím chuvy a hospodiny, ktera nejenom pomaha s úklidem, ale také vaří, nakupuje, pomaha s organizaci domácnosti (zaridit malíře, zavolat na úřad atd.) protože to vše patří do mých kompetenci tak to platím převážně sama, ale i kdybych vydelavala jen na to, ze mi penize pokryjí náklady, tak to ma pro me smysl - věnuji cas věcem, ktere me bavi...chapu, ze je těžké v každodenním kolotoci vše si takto naplánovat, ale vyplati se to. Naučit se delegovat domacnost a nechat si pravidelne pohlídat Amalku, abych získala cas na sebe, na manžela a byt ještě odpocata je pro me stále výzva, ale velkou motivaci pro druhé miminko :-) Manžel podniká, proto me učí vést rodinu (domacnost/partnerství/péči o dite/vlastní seberealizace) jako kdyby to byl můj podnik a on byl investor :-) Nejsem dokonalá máma, manželka..jsem také občas zoufalá, unavená, neupravena, ale věřím, ze dokonalost se dá naplánovat, predat úkoly, ktere jdou a vyvážit všechny oblasti rodiny tak, abychom byli spolu šťastní. A na tom ted usilovně pracuji :-) Dekuji za Vaše upřímne články a moc Vam přeji, aby jste si uvolnila ruce a mela více casu nám psát :o) Srdecne zdravim, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, díky moc! Chůva k nám chodí jen na občasnou výpomoc, když dodělávám třeba závěrečné práce na zápisnících a potřebuji se opravdu urputně soustředit. A paní na úklid nemáme. U nás je to ještě komplikované s pomocnicemi kvůli B. práci, takže nejde jen o peníze, i když samozřejmě - vydělávat v českých korunách a platit americké honoráře je dlouhodobě neúnosné. Každopádně, situace se nám od příštího roku vypadá to trochu změní - jak to půjde, napíšu o tom, takže pomoci by mělo být více. :)

      Vymazat
  5. Jani, ja to vidim, tak, ze jestli B. neregistruje, co cely den zvladnete, nepochvali, tak to asi vnima jako normalni,predevsim, jestli si nepostezujete. Ja bych si o tu pochvalu rekla, aby ho to trklo :-)) Muzsky asi potrebuji prime "pokyny" a ne mluvit kolem veci. A i na rovinu rict, ze Vas to mrzi a byt uprimna. Vetsinou to tem muzskym pak dojde. S tou chuvou bych taky moc souhlasila, alespon na volny cas pro sebe, na dobijeni baterek. A na vikend nebo vecer bych mu taky trochu prace shovala :-)))
    Hezky pozdrav
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, ano, dneska jsme to zase řešili. :) Já jsem poletovala, zatímco on si něco četl, tak říkám: "A ty nemáš výčitky svědomí, když mě takhle vidíš?" A on: "Vidíš, ani jsem si nevšiml. Kdybys řekla, hned bych to udělal." Já to samozřejmě vím, ale pořád tak nějak doufám v ten ideál, že si všimne ... že přece o něco, co je tak zřejmé, nemusím pořád žádat slovně. Ale asi se pletu. :)

      Vymazat
  6. Zdravím a mám podobný názor jako Dagmar...Já tedy na pochvaly moc nejsem. Já jsem spíše na tu pomoc od druhé strany. Abych řekla pravdu, tak já jsem sice teď s prckem doma, ale nakupuje a vaří můj chlap. Ne denně, ale jídlo a vše kolem toho je z 99% jeho záležitost. Taky se totiž nechci jen 24 hod. denně věnovat domácnosti a povinnostem kolem prcka. To bych zcela určitě naprosto zblbla:) Naštěstí on vaří rád a baví ho to, mě vůbec:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je parádní, že to tak máte ... :) Hned to jdu překládat muži. :)

      Vymazat
  7. Ne, urcite nejses zoufale pomala, ani nedelas nic spatne, naopak. Je smutny, ze se ti mozna prave ted nedostava zadny credit za tvrdou praci, kterou kazdy den odvadis. Me staci jen letmy pohled, a to zdaleka nestiham sledovat vzdy a vse, co delas. Blogujes pravidelne, mnohem casteji nez jini, kteri nemaji doma mimino. Publikujes profesionalne, behas maratony a mnoho dalsiho o cem nemam vubec tuseni... A to hlavni, "udrzujes" vas rodinny zivot v klidku a pohode. Troufam si rict, ze je to diky tobe, ze tvuj syn ma to nejlepsi, co muze dostat a stejne tak manzel! Zkus si predstavit, kdybys to nedelala a treba na 2-3 tydny odjela. To by byl chaos!

    To ze to funguje je z velke casti jen diky tobe, za to bys mela rozhodne dostat credit. Jedna vec je na to vydelavat, ale ta druha je vsechno drzet po kupe a drit jeste bokem, i kdyz za to nemas tolik jako manzel a nemas na to zrovna energii. Me tvuj clanek mluvi tak z duse, protoze s tim bojuju doted a vzdycky me to dost mrzi. Od zacatku jsem pro vetsinu "jen" matka v domacnosti, prestoze jsem po tri roky po 12ti hodinnove sichte s detmi skocila na praci na par hodin/minut vecer nez jsem kompletne odpadla. Vysledek? Pribuzni a kamaradi se ptali kdy si konecne najdu poradnou praci, kdyz uz jsem ty tri roky "doma s detma". Tohle me dostava dodnes. Neptaji se jak jde moje podnikani, nepovazuji to za dostatecne seriozni praci, protoze jsem preci jen matka a vlastne nemam co na praci.

    Frustrujici, ale nektery lidi to vubec nepochopi a nekterym, na kterych ti zalezi, to nejspis musis neustale opakovat a presvedcovat ze si pochvalu fakt zaslouzis. Je mi fakt lito ze lidi neocenuji co delas. Ja osobne te obdivuju a posilam velkou pochvalu na dalku. Ale ver mi ze to ma smysl a je to OBROVSKY kus prace! Pokracuj a hlavne se za to ocenuj sama, kdyz to nejblizsi nevidi (doufam ze nakonec uvidi).

    A jeste jedna vec, co kdybys fakt na jeden dva tydny odjela? Mas taky sve dulezite ukoly a challenge a mela bys mit pravo aspon jednou za rok vypadnout a nechat to na manzelovi. U nas to funguje perfektne na to aby si jeden nebo druhy uvedomil jak moc prace to je obstarat rodinny zivot. U nas to manzel nastesti vi i bez mych odjezdu, protoze povinnosti poctive sdili, a vari treba vyhradne on (diky bohu!). Ale moje (ne)pracovni vylety mimo na dva tydny tento pocit znacne upevni!

    Kdyz jsem naposled prohlasila, ze musim odjet na 14 dni do vzdalene pouste, kde nebude ani mobilni signal, filmovat ultra maraton a ze je to zivotni sance, tak mi to proste nejak umoznil. A pak vazne ocenil, kdyz jsem se vratila a zase jsme se o povinnosti delili a nebyl na to sam, protoze by ho jinak jeblo :) Muzes se nekam takhle jednou za cas "vyparit"?

    V tvem pripade, to co delas nelze vyvazit ani zlatem, kdyz vidim jake hodnoty prinasis do rodiny a jeste toho zvladnes tolik bokem. Takze cisla "kdo kolik" nejsou uplne urcujici. Doufam, ze ziskas vic casu pro sve cile a hlavne ziskas za tu tvrdou praci ohodnoceni jake si opravdu zaslouzis...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně napsáno :-)

      Vymazat
    2. Take se pridavam, verzana to popsala naprosto presne!

      Vy, Jani, asi nemuzete na 14 dni(kolik ze ma B. dni dovolene na rok?), ale na vikend nebo aspon na 24 hodin?
      Vzpominam si na Vas povzdech na instagramu, ze 'uz hodinu uklizite, protoze hlidal B. a prece si hrali, takze nemel cas ani odnest misku ze stolu'(myslim, ze to souviselo s rozhovorem s Gretchen Rubin:-)!



      Predstavte si, kolik tech misek(a nejen jich!) by tam bylo za cely vikend;-)!

      Uz jsem slysela, ze Cesky jsou svymi manzely-cizinci vnimany jako hospodynky, ktere bez ptani poskytuji 'full service'. Vas pripad to doufam neni, ale stejne, pozor na to!

      A taky pred nim asi neprohlasujte, ze si praci v USA nedokazete predstavit-i kdyz bude mit Benjamin dva sourozence, jednou vsichni dorostou do skolky...

      Zdravime do D. C. a prejeme hodne odvahy na 'vzpouru';-)!

      Mejte se,
      L+V

      Vymazat
  8. Kdyz jsem mela jedno dite,strasne jsem se trapila,abych mela vse doma hotovo,nez prijde manzel.O 10 let starsi kamaradka,ktera mela uz treti, mi rekla,ze udelana prace( v domacnosti) neni videt,at si nachystam zehleni nebo vytirani k ruce a kdyz dite spi,zactu se do knizky.Jakmile uslysim klice v zamku,odhazuju knihu a chytam se zehlicky. Kdyz byly deti male,rano jsem si navarila jednoduche jidlo na obed,vyrazila ven nebo do materskeho centra,kde jsem dobrovolnicila,na obed domů,vyspinkat a pak zase ven.S sebou svaciny,tasku s hrackama a nejakou kamaradku s podobne staryma detma.Dnes maji deti skoro 18,skoro 15 a skoro 7 a kdyz prohlizime fotky,zjistuju,ze jsme si s nima hodne uzili a tim,ze jsme je brali i na nase dospele akce( opekani,vylety,kroket,plavani) s sebou,tak i oni s nami.Doma nebyla spina,tak trochu rad a trochu chaos a zpetne to vidime jako skvely cas.Nejlip jsem si uzivala treti materstvi,protoze jsem mela na haku vsechny cizi rady a ridila jsem se jen svymi a rodinnymi prioritami.Coz se hodi ted,kdy mi pubertak a adolescent davaji najevo,jak mam podle nich spravne zit:-)Jo,a manzelstvi zatim drzi,letos oslavime 22 let i kdyz krize byly,jsou a asi budou.Drz se a uzivej si kazdy den.Utikaji rychle.Zuzka.

    OdpovědětVymazat
  9. Ja bych naopak rekla, ze druhe dite neni zdaleka tak velka zmena. Prvni dite pro me byl docela sok, prave i proto, ze mi pripadalo, ze nic nestiham, nikde neni nic videt, chybela mi i zajimava prace. Ale mezitim jsem si zvykla na jiny zivotni styl a jiny rytmus a neni to takovy stereotyp, protoze den se odviji podle starsiho ditete a je to zabavnejsi. Dari se mi z domova pracovat i se dvema detmi, ale prace si neberu moc, protoze jsem u prvniho videla, jak to az prilis rychle uteklo.

    OdpovědětVymazat