27.02.18

O kolik víc se ještě můžu zamilovat do svého syna?

Loni touto dobou jsem byla bytostně přesvědčená, že co se týká vztahu k Beníkovi, neexistuje větší láska než ta, kterou jsem pocítila na porodním sále a v porodnici. Zdálo se mi, že ten nádherný moment, kdy člověku položí na holé tělo trochu fialové, ulepené a teplé miminko byl vrcholem, na jaký budu vzpomínat, že to bylo TO ONO - TO MAXIMUM.

Poslední zhruba měsíc si nicméně uvědomuju, jaký to byl omyl. Bylo to jako srovnávat brut s pravým francouzským šampaňským.

Počáteční láska k mému synovi byla nová, vzrušující, rozjařující. Kdyby mi někdo řekl, že jde zdvojnásobit nebo spíš zněkolikanásobnit – nevěřila bych mu. A přece se to poslední dobou děje. Jak Ben roste, objímá mě malinkými pažemi, zničehonic přijde, vyhrne mi tričko a dá mi pusu na madlo lásky, co mi přetéká z džínů nebo když v sobotu po poledni přijdu ze školy a on běží přes obývák s nataženýma ručičkama, aby mi padnul do náruče, říkám si, že moje láska je oproti loňsku nesrovnatelně silnější a skutečnější, protože už nejsem na takovém hormonálním kolotoči jako po porodu.  

Minulý pátek jsme jeli na plavání, já za volantem, Ben vzadu ve své autosedačce, otáčel hlavou sem a tam a díval se ven. Vůbec netuším, co tam viděl, ale když už jsme byli skoro u cíle, zničehonic se neuvěřitelně rozesmál až skoro hýkal a do toho ještě sem tam mlasknul. Smála jsem se taky a k tomu začala dělat potrhlé skřeky – haha, hihi, hohohohóóóó, což ho ještě víc rozjelo a chechtal skoro stejně hystericky jako když ho lechtám. Dívala jsem se na něj ve zpětném zrcátku, jak tam sedí, hlavu na stranu, pusu roztaženou a řehtá se. Načež jsem se rozhihňala taky až jsem se úplně dojala a začaly mi téct slzy – bylo to jako záchvat, jako bych se pomátla štěstím a láskou. 

No a tak je to poslední dobou u nás furt. 

Snažím se teď tenhle pocit dát nějak do slov, abych si ho uchovala, ale stejně se mi zdá nepopsatelný. Zasluhoval by si spíš svůj vlastní parfém.   

💙💙💙


12 komentářů:

  1. Ahoj Janka-svätá pravda-koľko krát si s R.-manzelom hovoríme:vedeli sme;že malého budeme milovať;ale zaskocilo nas ;ze AZ tak VELMI!;)Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, zdravím! ... Mě to taky zaskočilo, hlavně jak ta láska pořád zesiluje a zesiluje. :)

      Vymazat
  2. Mila Jani, to jste krasne napsala a pravda, tyhle pocity stesti se slovy vyjadrit proste nedaji. A dobre tak. Nemusi se vsechno umet popsat. Pravy cit je v srdci a dovede nas v nekterych situacich tak zaplavit, ze ty slzy z dojeti nejde udrzet. To je prece prava laska. Telo se neda osidit!
    Mejte se fajn
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, vy jste úžasná, že mi takhle píšete. Děkuju za každý milý komentář, opravdu moc! Zdravím do Německa!

      Vymazat
  3. Jani, poslední dny si říkám to samé :) Jelikož chodím do práce, vítá mě Matýsek každý den odpoledne a právě včera to bylo velice intenzivní, taky natahoval ručičky, smál se až halekal a byl taaaak šťastný, že mě vidí...skoro jako já, že vidím jeho, lásku moji malinkatou. Jak moc ta láska ještě může zesílit?! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano! ... Jaký byl návrat do práce? A máš pocit, že je teď práce s malým hodně jiná? DĚKUJU za všechny komentáře, jsem ráda, že píšeš! :)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. To je úžasné, jak dokážete písemně vyjádřit všechny ty emoce, které cítí snad každá matka, úplně mě to dojalo. Už se těším (ne že bych Vám to přála, ale asi je to nevyhnutelné), až u vás nastane období vzdoru a vy zde zase pregnantně popíšete, co to s Vámi dělá. Já to mám se synem právě teď (je mu 20 měsíců) a někdy mám pocit, že nenacházím slov :-D. Z někdejšího andílka se stal ďábel! Ale když se ptáte, zda se můžete ještě víc zamilovat do svého syna, tak věřím, že určitě. I tahle vzájemná zkouška posiluje mateřskou lásku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, děkuju. :) ... Ano, jsem na to zvědavá. Pomalinku to u nás začíná, když Beníkovi vezmu nějakou hračku, protože jdeme třeba jíst nebo musíme někam odejít, někdy se už dokáže pěkně zlobit. Zatím jsem to vždycky ustála, nabídla jsem nějakou alternativu a přešlo to, ale věřím, že bude hůř. No aspoň bude o čem psát. :)

      Vymazat