09.03.18

Co mi udělalo radost tento týden: Geniální přítelkyně, srovnávání, večeře za 13 minut

Jsou období, kdy mě toho napadá tolik, co bych sem chtěla napsat! To si pak témata zuřivě poznamenávám do mobilu, do e-mailu, do sešitů, na nákupní seznam v kuchyni … Jenom za poslední týden jich mám všude tolik, že se mi míhají před očima až z toho na mě jde úzkost: že ty věci nejen nikdy nestihnu napsat, ale když si je nepoznamenám, za chvilku je zapomenu.

Což už je mi teď líto, protože mám pocit, že všechny za to stojí. Tak sem vybírám aspoň v krátkosti to nejlepší za poslední týden (když nepočítám čas strávený se synem), co nechci ztratit z paměti.


Kniha: 
Geniální přítelkyně
Dva týdny zpátky jsem se začetla do knížky Geniální přítelkyně. Teď jsem u druhého dílu a čtu ji všude: ve frontě v supermarketu, doma při čištění zubů, při kojení, tajně v noci pod peřinou, abych nebudila velkého a malého B. V té knize je úplně všechno: srovnávání se, závist, obdiv, láska, násilí, chudoba, peníze a hlavně komplikovanost holčičího přátelství. Zhruba od páté stránky nemůžu vyhnat z hlavy otázku: mohou být ženy opravdové přítelkyně bez nectností a postranních úmyslů? A mohou pak fungovat dnes tolik opěvovaná ženská společenství a soudržnost, nebo je to jen přetvářka pod rouškou konkurence a pletichaření s cílem získat to nejlepší pro sebe? … Jsem zvědavá, jestli na ně na konci čtvrtého dílu budu umět odpovědět.   




Média
Dvouletí do školek: ano, nebo ne?
V době, kdy všichni až posedle přemýšlíme, jakou chemii si mažeme na tělo nebo jaké jídlo si dáváme do břicha, je možná na čase zamyslet se nad tím, co si pouštíme do hlavy. Na začátku března jsem si slíbila, že budu při čtení médií ještě poctivěji třídit balast, a naopak myšlenky lidí, které za to stojí, častěji předávat dál. První skvělou příležitost mi k tomu nabízí debata o školkách. Ze země, která garantuje 12 týdnů neplacené!!! mateřské dovolené a kde jsou děti běžně v jeslích/školkách od dvou měsíců (a často i od šestinedělí) sleduju s otevřenou pusou diskuzi na téma, jestli do školek patří dvouleté děti. Celé je to navíc naprosto surrealistické v tom, že český zákon nepřikazuje rodičům, že tam své děti dávat musí. Ale pouze nařizuje školkám, že je musejí přijímat. Pokud maminky chtějí být doma a užívat nejdelší mateřskou na světě, dál mohou. Napsala se o tom spousta nesmyslů, ale také skvělé články jako tenhle.
   
Moje práce
Porovnávání s druhými je zaručený způsob, jak prakticky okamžitě upadnout do deprese. Přestože to dobře vím, i v mém případě je to disciplína, kterou provozuju mnohokrát denně a jsem kvůli tomu zbytečně smutná. V únorovém čísle časopise Moje psychologie jsem se ptala psycholožky Kataríny Filasové, která o srovnávání napsala celou knihu, co s tím dělat. Na rozhovor přišlo po dlouhé době hromada ohlasů, za což vám moc děkuju. A pokud vám text unikl, je k přečtení tady.

Lifehack (Životní zlepšovák)
Takový ten pocit, když vám nějaká malá vychytávka naprosto změní život. Například když zjistíte, že většina aut má stranu, kde je nádrž, označenou šipkou u symbolu nádrže. Nikdy jsem si to nedokázala zapamatovat, nadávala jsem si a posléze coufala na benzince sem a tam. Teď už nemusím.



Večeře za 13 minut
Hrnec, do něj tři centimetry vody, napařovací vějířek, na něj plátek dobrého lososa – bez soli a pepře, obojí si stačí dát na stůl, jestli bez nich nemůžete žít – a 13 minut času. Včera jsem zjistila, kolik jsem ho zbytečně ztratila hledáním těch nejlepších receptů, mícháním marinád a pokládáním lososa na pánev. Ani do trouby už nikdy nesmí! Protože tenhle včerejší domácí losos z páry překonal i ty nejlepší z restaurací, co jsem kdy jedla.

Móda
Všeho všudy mám v šatníku asi čtyřicet věcí a od včerejška jednu novou. Za měsíc mi bude pětatřicet a koupila jsem si svůj první trenčkot. Abych věděla, jak ho nosit, našla jsem si kdesi na Googlu tuhle inspiraci, vytiskla ji a vylepila do skříně – taky poprvé v životě. 



 Hezké jaro!



        



7 komentářů:

  1. Co vy všechno stíháte! Jak to děláte, kolik hodin denně spíte?
    Super postřehy,ráda Vás čtu.díky Líba

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbo, děkuju, moc si toho vážím! ... Já mám právě pocit, že nic moc nestíhám. :) Jinak teď čtu ty Geniální přítelkyně, tak moc nespím. Včera jsem šla ve dvě ráno, vstávala v sedm. Ale tak to obvykle není, to je tou knihou, nemůžu přestat. A vím, že kdybych neměla dítě, čtu až do rána nebo dokud bych neusnula jako jsem to dělávala, když jsem byla svobodná. Pochopitelně pak mě to několikrát v týdnu "sejme" a usínám, ve středu jsem si šla lehnout třeba v 8.30 večer. :)

      Vymazat
  2. První 2 díly Geniální přítelkyně sem si vzala loni na dovolenou do Itálie 😊 Doslova mne to vcuclo a měla sem je přečtené během pár dní. Chvíli sem byla naštvaná, když sem zjistila, že je i 3. a 4., ale uklidnila sem se po informaci, že ještě nevyšly. 3. sem si nadělila k vánocům a čekám na správný okamžik kdy ho začnu číst. Možná počkám na ten 4. a zase si je vezmu do Itálie 😃

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mončo, za to čekání vás obdivuju! :) Tohle já vůbec neumím, naopak, přistihávám se, že jsem na tom čím dál hůř a nevím, čím to je - možná i touhle zemí, která mě skoro čekat odnaučuje? ... Když je něco dostupné, musím začít "hned", nedovedu si věc odložit a čekat. Vzpomínám si, jak jsem se jako puberťačka dívávala na nějaké seriály a mezi díly bylo třeba týden čekání. Nechápu, jak jsem to vydržela, když dneska odsleduju klidně pět dílů za sebou, někdy i celou sérii za jeden či dva večery ... Chtěla bych s tím něco dělat, ale zdá se, že puzení je silnější. S knihami to mám taky - tam nejsem tak rychlá jenom proto, že mě volají rodinné povinnosti, jinak bych taky neměla stopku. Hrůza! A vám velký obdiv. :)

      Vymazat
  3. Mila Jano, tak lososa na pare take moc rada delam. Je to rychlovka a mnamka.
    K tem jeslim bych jenom dodala, ze i ja byla od 2 let v jeslich, v te dobe co rodice pres den museli pracovat. Jeste si pamatuji, jak jsem se tam tesila a milovala pani ucitelku :-). Tady v Nemecku je to take normalni davat deti jiz driv do pece, je sice hezke si uvedomovat (ac spravne nebo ne), ze jsou deti jeste hodne male, ale ve vetsine pripadu tady z jednoho platu zit nejde. Ja osobne myslim, ze kdyz ma vychovatel/ka kvalitni vzdelani a cit k detem, tak jim to neuskodi, naopak. Existuji i maminky, ktere deti doma posadi pred televizi, aby mely klid, v tom pripade jsou jesle pro vyvoj ditete, podle meho nazoru, lepsi.
    Tu knizku si urcite objednam, zni to napinave.
    Hezky pozdrav
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, děkuju! ... Ano, myslím, že v tom článku je to hezky a pravdivě popsané. Problém je zkrátka najít kvalitní zařízení s dobrými lidmi, kteří mají vzdělání, cit a dětem se opravdu věnují. Občas když vidím chůvy tady, které jsou víc na telefonu než s dítětem, je mi z toho úzko. A vybrat tady v USA daycare nebo jakékoliv zařízení je opravdu náročné právě z toho důvodu, že těch mizerných je hodně ... Do jisté míry je to i proto, že to není nijak regulované, daycare si může zařídit skoro každý, podmínek není moc, odpovídající vzdělání kolikrát ani není třeba, což je právě jedna z věcí, které třeba mě osobně odrazují. :( Knihy jsou celkem čtyři, doporučuju, teď končím druhou a stále mě to drží - čtu všude! :)

      Vymazat
  4. Jani, zdravím! Geniální přítelkyni čtu taky každou volnou chvilku. Jsem u 4. dílu a přála bych si, aby nikdy neskončila. :)
    A trenčkot je opravdu super všestranný kousek.
    Terka

    OdpovědětVymazat