11.04.18

Helena Suchomelová: Jen pět věcí můžete zvládnout dobře

Když jsem se přestěhovala do Spojených států a začala psát blog, stala se mi zajímavá věc. Seznámila jsem se prostřednictvím internetu s několika ženami, s nimiž se známe a udržujeme kontakt vlastně pouze díky moderním technologiím. Osobně jsme se nikdy neviděly, ale zvláštní shodou náhod jsme k sobě přilnuly, píšeme si, pomáháme si, a doufáme, že příležitost vidět se a popovídat si z očí do očí jednou nastane.

Helena Suchomelová je jedna z nich, taky proto, že společně sdílíme vášeň pro běhání. Jenže zatím co já si běhám víceméně sama pro sebe, Helena k tomu za posledních pět let stihla nadchnout velkou část ženské populace v Česku. Povedlo se jí to díky projektu Jdu běhat (koukněte na skvělé stránky www.jdubehat.cz a jarní běžecké kurzy), který založila, protože jí chybělo místo pro začátečnice, které by mohly běhat pod vedením a dozvěděly, jak správně na to. Tím pochopitelně rapidně zvýšila šance, že ženy, které běh zkusí, si ho také oblíbí a že u něj zůstanou. Běžecké kurzy dnes Helena pořádá na několika místech v Praze a v Brně a já se nemůžu dočkat až příště přijedu a alespoň pár hodin snad také vyzkouším.    

Je dost dobře možné, že když píšu tento text, Helena je zrovna na porodním sále, aby přivedla na svět svoji druhou holčičku. Jako sportovkyně, podnikatelka i maminka je mi inspirací, a tak mě napadlo navázat na dotazník, který jsem na blogu začala zveřejňovatminulý rok a požádat o odpovědi právě ji. Tady jsou.  

Co bys dělala s hodinou navíc, kdyby měl den 25 hodin?
Věnovala bych se něčemu, čím bych udělala radost své rodině, hlavně manželovi, mamince nebo (pra)rodičům svého manžela. Co máme dítě, připadám si, že jen chci něco po nich a nemám dost energie už pomoc oplácet.

Co pro tebe znamená, když říkáš "nemám čas", a jak často toto spojení používáš?
Ve skutečnosti jsou to aktivity, které nepovažuju v určitém období za důležité a neudělám si na ně čas. Někdy je to vědomě, někdy spíše podvědomě. V posledním roce, kdy jsem se víc zaměřovala na práci, je to například tvorba rodinného programu. Kdybych hledala výmluvu, řeknu, že "nemám čas", ale ve skutečnosti jsem poslední měsíce dala přednost práci. 

Kdo nebo co trpí nejvíc, když nemáš čas?
Moje – naše – manželství. Na dceru mám energie vždy dostatek, ale na partnerství a udržování ohně u rodinného krbu už poslední rok tolik ne.


Na běžecké kurzy pro ženy "Jdu běhat" se můžete přihlásit na mnoha místech v Praze a v Brně. 
Jaký je tvůj praktický tip na ušetření času?/Jak zvládáš to, co zvládáš?
Praktické tipy na ušetření času moc nemám, respektive nic nového: hlídání, školka, Rohlik.cz, delegování úklidu. Zvládat věci mi pomáhá fakt, že jsem vlastně sobecká. Miluju svoji dceru, ale sebe pořád dávám na první místo. Potřebuji mít prostor na svoji práci, sport, na odpočinek nebo vzdělání. Když byla dcera malinká, prostoru pro mě bylo jen velmi málo, ale vždycky nějaký byl. Mám pocit, že tohle mnoho žen za důležité nepovažuje. Já jsem přesvědčená, že mě právě tento přístup umožňuje zvládat to, co zvládám.

Čím trávíš čas, protože musíš, ale nechceš?
Nákupy jídla. To je nikdy nekončící rutina, která mi radost obvykle nedělá.

Na co si naopak vždycky čas najdeš?
Uvidím, jak to půjde s druhým miminkem, ale na večerní hodinu v posteli s mojí dcerou. Usíná společně se mnou, nebo ve třech s tatínkem.

Kdy pracuješ a kde jsou děti, když pracuješ?
Pracuji přes den. Večer průměrně jen jednou až dvakrát v týdnu, víc ne. Moje práce je hlavně o setkávání se s lidmi a řízení malé firmy, což po večerech ani dělat nejde. Dceři jsou teď tři roky. Od čtyř měsíců do dvou let jsem měla výpomoc, kterou jsem postupně navyšovala z pár hodin vožení v kočárku na tři hlídací dny. Od dvou let chodí dcera do školky, ze dvou půldnů se postupně staly tři celé dny a hlídání tím pádem využívám na zbylé dva dny. K tomu funguje babička, případně děda. A druhá babička na jeden až dva víkendy v měsíci.

Která část tvého dne je časově nejkritičtější a jak ji řešíš?
Večery. Do teď je nemám moc vyřešené, je to chaos. Doufám ale, že miminko nás donutí k tomu udělat si nějaký řád.

Co je podle tebe nejlepší vynález, který ti zjednodušuje život?
Soukromé školky pro děti mladší tří let. Moc si vážím, že existují a že jsou lidé, kteří je provozují, ačkoliv to pro ně jistě není zlatý důl a naopak je to hromada zodpovědnosti. Velmi oceňuju také to že v Česku děti ve školkách mají zajištěný kompletní stravovací program a my mámy nemusíme každý den připravovat spoustu jídla. To je neuvěřitelný servis, který za hranicemi, například v USA, běžný vůbec není.

Jak řešíš jídlo a vaření u vás v rodině?
Na tohle nejsem vůbec dobrá! Naopak, tady bych potřebovala velmi poradit. Každopádně, postupně si buduju v telefonu seznam 20 rodinných jídel včetně netypických ingrediencí, ke kterému se při pátečním nákupu vrátím a jedno až dvě jídla tam vyberu, co pak uvařím.

Co nakonec nejspíš uvaříš, když si pár minut předtím říkáš, že absolutně nevíš, co dnes uvaříš? 
Obvykle přijdu na to, že se dá ze zeleniny a nějaké rýže/kuskusu/bulguru/polenty vykouzlit nějaká alespoň "kejda".

Co děláš jako první věc po probuzení?
Upřímně: projedu Instagram. To mě vždycky probudí.


Trenéři kurzů "Jdu běhat" na setkání v Praze. 
V kolik chodíš obvykle spát a co se ti honí hlavou, když večer usínáš?
Snažím se být v posteli nejpozději v půl dvanácté. Hlavou se mi honí různé rodinné a pracovní úkoly, a tak si místo toho ordinuju snít: malovat si nějaké hezké situace, které bych chtěla zažít, vzpomínám si na mladší roky nebo se snažím vybavit si aspoň tři dobré věci, co se mi ten den staly.

Co tě zlobí/štve na debatě nebo v článcích týkající se spojení mateřství a kariéry?
Věty typu: "Své dítě bych chůvě nesvěřila", "Pracuji zásadně až večer, když děti spí." Plus romantizování maminek  - podnikatelek, které neříká celou pravdu: že vždycky je potřeba si vybrat a něčeho vzdát, tak jako se lecčehos musí vzdát profesionální sportovci. A taky že zvládnout ve středním až větším měřítku podnikat je tak pro jednu ženu z tisíce, neboť je to podobně náročné jako vrcholový sport. Mrzí mě, že tyhle věci se v časopisech vedle fotek úspěšných žen většinou nedočtu, protože o malých i větších obětech, co člověk musí ustát, tam nikdy není ani slovo.

Vadí ti, když se vás v rozhovorech ptají, kolik máš dětí a jak to zvládáš? Mají být tyto otázky v rozhovorech i v časopisech tabu?
Za mě je to naprosto relevantní otázka. Děti přinesou do života úplně jinou dynamiku a operativu. Akorát by se novináři mohli začít ptát i mužů. Například můj manžel má s naší dcerou taky o mnoho méně času na práci i sebe, než míval.

Je něco, co se v péči o děti moc přeceňuje, přitom to, aspoň tebe, vůbec není tak důležité?
S jedním malým dítětem nejsem expert, každopádně doma se snažíme nebrat výchovu moc absolutně, redukovat rodičovské frontální promluvy a omezení. Učím dceru, aby se sama rozhodla a věděla, pro co se rozhoduje a co to znamená. Například ji učím, která jídla jsou zdravá, která nezdravá, aby sama věděla, že nejdřív je potřeba dát si něco zdravého, potom něco křupavého. Ale jestli budeme úspěšní se ukáže až mnoho let a vůbec netvrdím, že to děláme dobře.

Očekáváš od svého muže, že se záležitostem kolem dětí a domácnosti bude věnovat stejně pečlivě a přičítat jim stejný význam? Proč ano/proč ne?
Myslím, že kdyby na to byl sám, zvládal by rodinu stejně dobře jako já. Ale proč by měl, když má manželku?

Jak si s mužem dělíte domácí práce?
Můj manžel řeší auto, program s přáteli a rodinné kreativní vize, já řeším vše ostatní, jako je sbírání ponožek a spodního prádla.

Jakou nejlepší radu jsi dostala ohledně kombinování mateřství, práce a života?
V první práci ve velké firmě mi na školení říkali "you can never have it all"/nikdy nemůžeš mít všechno. Taky tam zaznělo, že člověk může hrát v životě jen pět rolí a když nějaká přibude, jiná musí zase ustoupit. To je pravda. S novým mateřstvím jsem například postupně ztratila energii na budování vztahů s přítelkyněmi. Vedle dítěte, rodiny, vlastního podnikání, pravidelného sportování už na to zkrátka nemám energii. Ale nepláču kvůli tomu, vím, že tuhle životní fázi zase obnovím.

Kdyby ses mohla vrátit čas do života před dětmi, udělala bys něco jinak?

Naučila bych se líp hrát tenis. Zhruba rok a půl předtím, než jsem poprvé otěhotněla, jsem ten prostor měla, ale myslela jsem, si že jsem hrooooozně vytížená.

Máte v plánu se letos na jaře pustit do běhání a chcete vědět, jak na to? Podívejte se na Helenin projekt "Jdu běhat", má tam fůru kurzů a inspirace. Stačí sebrat odvahu a tenisky, všechno ostatní vás naučí. :)


2 komentáře:

  1. "Pracuji zásadně až večer, když děti spí." To má paní Suchomelová velkou pravdu. Je škoda, že spousta dnešních žen, co má děti, to bere jako určitou normu, kterou chce naplnit. V případě nějakého malého přivýdělku to možná ještě jde, ale jinak? Z druhé strany také není moc příjemné, když musíte spolupracovat s někým, kdo se k důležité práci dostává po celém dnu až večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, zrovna něco podobného jsem si taky říkala. :) A hlavně, vůbec nechápu, kde ty ženy pracující večer berou energii. Já také občas něco dělám, ale rozhodně nevydržím dlouho a vím, že nelze dělat "velké věci" - myšleno třeba psát článek. Ještě tak nějaká administrativa, to třeba budiž, ale pokud se má člověk po celém dni na něco soustředit a odevzdat kvalitní výsledek, v mém případě rozhodně neplatí, že taková věc přichází z práce odvedené kolem půlnoci ... :(

      Vymazat