16.04.18

Kulturní rozdíly: Děti – 2. Díl

Články na téma kulturních rozdílů vás evidentně baví, na blogu jsou suverénně nejčtenější a na ten poslední týkající se dětí jsem dostala spoustu ohlasů. Takže jak jsem slíbila, tady je pokračování.


Rozdíl pátý: Výběr kočárku
Zatímco většina mých kamarádek v Česku automaticky pořizují kočárek s hlubokou korbičkou, tady ve Virginii jsem s takovým kočárkem žádnou maminku neviděla. Nejdřív jsem si namlouvala, že prostě potkávám jenom matky, které z nějakého důvodu používají pouze autosedačku, jenže pak se začaly hromadit drtivé důkazy: korbička ve Spojených státech prostě není norma. Musela jsem se B. hodně napřemlouvat, abychom korbičku pořídili a musela jsem to několikrát nahlas zopakovat i v obchodech, kde korby prodávají minimálně a tvářili se, že je to zbytečnost – na rozdíl třeba od polstrované podkolenní podložky k vaně, abych si při koupání miminka neodřela kolena. :) Americké ženy, co jsem poznala, si jako kočárek pořizují pouze autosedačku – vajíčko, která se dá použít do auta i jako běžný kočár.Miminko je v něm v jakémsi polosedu, což se zdá dost nepohodlné a Bena mi bylo líto ještě když byl v břiše. Nedovedla jsem si představit, že si na žádné procházce nebude moc natáhnout záda nebo volně změnit polohu. Nedokážu říct, čím to je, že korby v Americe nefrčí, ale zdá se mi, že to má co dělat s americkou nutností jezdit všude autem a také s vytížeností zdejších žen, které se prakticky okamžitě po porodu vracejí do práce. Kdy by měly čas chodit s dětmi na dlouhé procházky v pohodlném kočárku?  

Rozdíl šestý: Spaní bez polštáře a přikrývky
Je ve Spojených státech součástí kampaně "Back to Sleep", která má za cíl snížit počet miminek, která umírají na syndrom náhlého úmrtí. Už na předporodním kurzu jsem dostala hromadu letáků o tom, že dítě by nemělo mít polštář ani přikrývku ideálně do dvou let věku. Na začátku se miminka balí jako burrito do velké pleny. Když jsou větší, pořizují se speciální pytle jako je například Magic Sleep Suit, který milují snad všechny maminky v našem kurzu plavání. Upřímně nechápu, proč si ho tak oblíbily, když v něm mají miminka holé nožičky (Brr! Já miluju nohy v teple, takže z toho mám husinu jenom když na to kouknu!) a za druhé je pytel dost tlustý, čímž prakticky drží miminko "přispendlené" v postýlce v poloze na zádech a nedává mu prostor se hnout. Zajímavé je, že tenhle rozdíl je dobře patrný i v hotelích. V hotelích ve Spojených státech vždycky dostaneme postýlku pouze s matrací, naopak v Evropě – v Praze, na Slovensku a ve Vídni jsme ji pokaždé dostali vybavenou povlečeným polštářem a přikrývkou. 

Rozdíl sedmý: Obřízka
Řada amerických chlapečků je obřezaná. Tohoto zvyku se drží nejen Židé a muslimové, ale i spousta křesťanů a lidí bez vyznání. Podrobně jsem o obřízce psala tady.

Rozdíl osmý: Jídlo
Byla jsem velmi překvapená, když mi americký pediatr v Benových takřka jedenácti měsících oznámil, že můj chlapeček může jít všechno a že pokud nikdo z rodiny netrpí žádnou alergií, mám mu okamžitě začít zkoušet nejrůznější potraviny – včetně třeba arašídového másla nebo mořských ryb a různých druhů koření – to v menším množství. Pravda je, že všechny anglicky psané publikace, které mám na téma dětského jídelníčku doma, píší něco podobného. Naproti tomu kniha britské autorky Annabel Karmel, kterou jsem dostala od kamarádky přeloženou do češtiny, obsahuje dlouhý – odborníky z České pediatrické společnosti psaný úvod – který řadu autorčiných jídelníčků rozporuje a například mořské ryby doporučuje zařazovat až od dvou a půl let věku. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem absolutně nevěděla, podle čeho se zařídit. Nakonec jsem se rozhodla, že Benovi zkusím postupně a v malých množstvích dávat všechno. Zatím mám štěstí, že všechno jí rád a bez jakýchkoliv reakcí.Zdá se mi, že pediatrovo doporučení vychází hlavně z přání, aby děti získaly pestré jídelní návyky, protože to v Americe úplně chybí. Několikrát jsem byla v rodinách svědkem situací, kde rodiče nadšeně předkládají dětem jako svačinu cereálie Cheerios nebo makarony se sýrem z krabice. A podobná je situace v restauracích. Americké restaurace jsou fantastické v tom, že tam mají na české poměry až neuvěřitelné vymoženosti – vysoké židličky, hračky, pastelky, přebalovací pulty na toaletách, většinou všechno dohromady. Bohužel co se týká jídla, dětské menu nabízí prakticky totéž, ať jdete do americké, italské, mexické, čínské: hamburgery, smažené kuřecí nugety, pizzu, mac and cheese, někdy špagety. Podobně vypadá mimochodem i nabídka občerstvení na poslední chvíli v herničce, kam občas chodíme s Benem: balíčky cereálií, mléko, sladké jogurty, chipsy a – ovocné džusy s nápisem organic. Pokaždé, když Bena někde venku krmím červenou čočkou nebo hnědou rýži s lososem a brokolicí mám pocit, že jsem bohyně kuchyně a nejlepší matka na světě. :)

6 komentářů:

  1. Krásný večer :-)
    Děkuji za další ze skvělých článků,vždy se těším, kdy už bude další. :-)
    Jinak jsem se chtěla zeptat, zda máte nějakou oblíbenou kuchařku, ze které čerpáte recepty pro Beníka? Já mám dceru Emu, je jí 8 měsíců. A s jídlem trochu tápu. Snažím se vařit, ale ne úplně vždy to má úspěch a nechci jí to jídlo znechutit nebo pořád dokola opakovat to stejné.
    Krásný večer a ať se vám všem daří. :-) Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, my měli korbičku do 8 měsíců, vyměnili jsme ji až pořádně seděl. Autosedačku na kočár jsme nikdy nedali, vždy jsme přendali z auta rovnou do nosítka a šup s miminkem, kam jsme potřebovali. Jídlo měl ze skleničky poprvé až v roce, na dovolené, kde jsem nemohla vařit, do té doby jen a jen od maminky :) Taky sní všechno a ještě spokojeně pomlaskává. Matýsek spinká ve spacím pytli, je tak zvyklý, je pořád v teple a v noci cestuje po celé posteli, v pohybu mu to nijak nebrání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, děkuju! ... Já jídla ze skleničky docela využívám, hlavně na cesty, musím říct, že v Česku se mi zdály lepší a větší výběr než tady v USA - a to chodím do slušných obchodů. Jak to děláš s jídlem teď, když pracuješ? Já pořád hledám nějaký systém, protože některé dny mám pocit, že jen vařím a plním myčku.

      Vymazat
  3. Diky za zajimavy clanek Jani, jako vzdy :) Ani jsem si neuvedomila, ze nektere veci jsou rozdilne proti CR, tim ze jsme meli deti az tady. Nejvic me stve tady to jidlo. Doma jim to udelame podle sebe, ale treba co do nich cpou ve skolce, to je des. Taky je berou na ruzny field tripy a tam je to skoro vzdy mcdonald atd. (to jsme zprvu ani netusili) Jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme chteli jednou v restauraci dat hranolky, jakoze to pro ne bude nove a poprve a ony hned hlasily: mamo a kde je k tem hranolkam kecup? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, děkuju. Jinak o jídle ve školách už mi pár holek tady říkalo, to mě upřímně děsí. Pár Češek, co tady znám, připravují jídla doma - je to sice časově opravdu náročné, ale děti mají svoje jídlo a vědí, co v tom je. Každopádně musí být asi těžké vysvětlovat, proč jiné děti mají a mohou brambůrky a české mámy to zakazují. No uvidíme! Jinak kečup mě pobavil, Brian ho hledá v každé české restauraci. Minule mu v jedné řekli, že jsou tak dobrá restaurace, že mu bude chutnat i bez kečupu, tak byl hodně skeptický a stejně nakonec říkal, že tomu kečup prostě chyběl. No hrůza! :)

      Vymazat
  4. Dekuji za dalsi zajimavy clanek. Mnoha z techto veci jsem si povsimla u svych americkych kamaradu, ale nebyla jsem si jista, nakolik je to typicke.

    OdpovědětVymazat