19.07.18

Konec kojení

Ačkoliv je to už měsíc a půl, mám pocit, že si téma zaslouží nějak uzavřít, když už jsem o něm tady na blogu napsala tolik.  


Benjamína jsem nakonec kojila skoro šestnáct měsíců, což je ve Spojených státech nevídané. Když se mě před několika měsíci jedna žena v kavárně zeptala "Ty ještě kojíš?", nedokázala jsem rozlišit, jestli se ptá proto, že se mnou na dálku soutěží v kojící výkonnosti nebo proto, že ji pohoršuju. 

S kojením jsem neměla žádné problémy, naopak, jsem vděčná, že jsem pro Benjamína měla takovou spoustu mléka. Kojit mého syna pro mě byla rozkoš. Líbilo se mi, jak mléko proudilo ze mně do něj, jak chvatně sál, moje prso se vyprazdňovalo a on hlasitě polykal teplou tekutinu. Několikrát jsem si říkala, že krmení mateřským mlékem je jedna z nejsmysluplnějších věcí, které jsem kdy dělala. Takže jsem pociťovala lehkou paniku při pomyšlení, že jednou přestanu. Přišlo mi, že je to takový první životní mezník, kdy definitivně končí jedna etapa mateřství a miminkovství. Taky proto jsem konec kojení odkládala několik týdnů a odkládala bych ho zřejmě i dál, kdybych se alespoň jednu noc pořádně vyspala. Jenže stejně jako se kojení líbilo mně, líbilo se u mého ňadra i Benjamínovi. Ke konci už tak moc, že mi nepřetržitě šmátral ve výstřihu a v noci vstával co třicet minut, aby se přisál, uklidnil a zase na chvilku zdřímnul. 

Jednu neděli už jsem kvůli tomu měla prsa tak podrásaná a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se rozhodla, že je na čase dát mu poslední dávku. Nakojila jsem ho, stáhla jsem ňadra do pevné běžecké podprsenky, v noci jsem začala spát v tričku, co připomíná rolák a začali jsme. Zatímco Benjamín to k mému velkému údivu okamžitě vzal jako fakt, po mléku neplakal a už třetí noc prospal úplně celou ve své vlastní postýlce (to trvá do teď), já jsem trpěla. 

První překvapením pro mě bylo, že ještě po měsíci jsem pořád měla nějaké mléko. Myslela jsem, že když skončím s kojením, zmizí z těla tak do tří dnů, maximálně do týdne. 

Druhá věc byly emoce, které mě zalévaly, speciálně když jsem si ho ráno vzala k sobě do postele a zuby nehty se držela, abych mu mléko už nenabízela. Jako nějaký nezvladatelný příval se do mě vlil také velký smutek z toho, jak mi roste před očima, jak život hrozně rychle utíká, jak je křehký a že mu vlastně vůbec nerozumím. (Tohle bylo mimochodem v době, kdy spáchali sebevraždu návrhářka Kate Spade a šéfkuchař Anthony Bourdain. – Nikdy jsem moc nechápala lidi, kteří oplakávali slavné osobnosti a mně připadalo, že přehánějí. Teď jsem to měla úplně stejně. Smrt obou mě v pohnutí hormony velice zasáhla a nedokázala jsem na ně přestat myslet.) Toto celé smutně vyladěné období pak vyvrcholilo tím, když mi moje maminka oznámila, že je nemocná. Jakkoliv miluju měsíc červen, letos jsem byla vděčná, když skončil.  

Posledním obrovským překvapením pak pro mě bylo, jak moc začal Benjamín najednou jíst. Když si to teď rekapituluju, většinu června jsem strávila u plotny nebo vyndáváním a nandáváním nádobí do myčky. A i když jsem mu naservírovala porci o velikosti, kterou běžně jím já, stejně se choval, jako by neměl dost. To mi hlava nebere. Znamená to, že navzdory příkrmům snad hladověl? ... Tohle se mimochodem po pár týdnech trochu změnilo. Benjamín jí pořád celkem dost, ale už mám aspoň pocit, že stíhám doplňovat lednici. 

Celkově jsem na něj moc pyšná, že se mléka vzdal tak hladce a během tak kratičké doby. Ručičku si občas pokládá do výstřihu pořád, ale to už mi tak nevadí. Naopak. Vlastně mám radost, protože to znamená, že pořád je to ještě miminko podobné tomu z obrázku. :)

8 komentářů:

  1. Moc pěkné, cítila jsem to před lety velmi podobně, ale tak krásně bych to neuměla vyjádřit.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mela jsem to uplne stejne. Kojila jsem dva roky, mela jsem pocit, ze je to jedna pro me z nejsmysluplnejsich veci na svete. A ano, skoncila pro me jedna z nejkrasnejsich etap v zivote. Muj rostak uz neni to me male detatko. Al.

      Vymazat
  2. Dobry den, Jano. Jako kojici maminka 9-mesicniho chlapecka Vam rozumim. Ale z jineho soudku - Vase proste dokonale zaznamenane materske zkusenosti mi moc pomahaji. Citim se lip a na jedne lodi s Vami, kdyz popisujete sve prozitky. Aktualne s nocnim nespankem :-) Narazela jsem na cestovatelske clanky od Vas uz pred par lety. Z meho pohledu urcite nebyly spatne, ale take nebyly vyraznejsi nez desitky jinych. Prestoze Vy jste nebyla davova turistka. Ale Vas blog a aktualni clanky jsou presne to, o cem chci cist. Zajimava temata, naprosto uprimny pohled, na nic si nehrajici pristup, chytre postrehy.. Kdyz vidim Vase jmeno kdekoliv v casopise, ctu Vas clanek jako prvni. Tesim se na pokracovani blogu. Kniha od Vas bude urcite zazitek, koupila bych si ji klidne na pas blind :-)

    Preji Vam co nejvic sil k podpore maminky!

    Radana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radano, jsem hrozně pohnutá a dojatá. Děkuju za nádherný komentář! Budu si ho číst ještě hodněkrát dokola a vždycky, když si budu myslet, že psát nemá cenu nebo že mi to nejde. ... Jsem ráda, že blog existuje. Přece jen, v časopise člověk vždycky musí držet trochu mustr titulu, přání šéfů atd., nemůže se úplně rozšoupnout - ani co do uchopení tématu a už vůbec ne do délky. Takže mě těší mít volnou ruku a jsem ještě radši, když někdo napíše, že mu dělám radost!!!! Děkuju! A kniha bude. Jak budu vědět víc, něco sem o ní napíšu. :) Moc zdravím a užívejte mateřství.

      Vymazat
    2. Jani, dekuji za odpoved. Neda mi nepokracovat: i diky te skromnosti jste tak sympaticka :-) Ale Vy psat jednoznacne umite, mate skvely styl a umite vyhmatnout a zpracovat zajimava temata. A na rozdil od jinych autoru rozvijite myslenky do hloubky, abyste prisla vecem a problemum na kloub (Vase "jenze", "ale", "co kdyz"). Proste delate moc uzitecnou praci a radost zaroven. A ja za to dekuji a tesim se na turecke pokracovani. Radana

      Vymazat
  3. Diky za vas clanek, ja stale kojim svou 16mesicni holcicku, take si rikam ze bych mohla prestat, ale ja se na rozdil od vas v noci vyspim, tak jeste nemam uplne duvod! Dekuji za vase clanky, tim ze mam podobne stare dite, resim v podstate stejne veci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Já vím, že kdybych se trochu vyspala, kojila bych radostně dál. Ale už to prostě nešlo. Užívejte si to, pro mě to byly fakt speciální momenty! A děkuju za komentář - to vždycky potěší. :) Jana

      Vymazat