12.12.18

Fejeton z Turecka: Jak se hledá chůva?

Nepamatuju si už na den, kdy jsem posílala své články do redakcí s předstihem ani kdy jsem zasedla k počítači a psala něco bez přerušení víc než hodinu. Teď to vypadá, že v novém roce bych to mohla zase zkusit. Za pět dvanáct jsem o tom něco napsala do prosincového Glancu. Tady to je. 


Pokud se vám čte špatně z obrázku, článek je k dispozici i na tomto odkazu



5 komentářů:

  1. Ano, to jsou ty výhody levné práce... Ale Vy si to zasloužíte, Jani, takže gratuluji a šup do lázní/pracovat! Uvidíte, je to TAKOVÁ úleva(dětičky prominou - jednou to pochopíte:-)! I když my máme podle tet z jesliček "zlaté dítě"... Načež jim s trpkým úsměvem ukazuji kousance na rukou i na tváři a spotřebu Paralenu - malý je sice moc hodný, ale hysterka, a zuby fakt odstonáváme za všechny děti v okolí...

    Uvidíte, že se Vám uleví, a myslím, že to bude mít i pozitivní vliv na tu plotýnku - určitě jste už od konce srpna byla podvědomě taková sevřená, přetížená - a takhle se to projevilo!

    Užijte si poslední dny "na návštěvě doma", a pak šťastný let,
    Lucie

    P. S. A něco pro povzbuzení stran turečtiny: pořád je to indoevropský jazyk, a garantuji Vám, že PRVNÍ slovo už určitě umíte - najděte pak v obchodě marmelády a pročtěte etikety - na jedné z nich stoprocentně bude stát VISNE:-)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přidávám ještě jeden komentář, protože! - višně byly hned včera v letadle Turkish Airlines. :) Děkuju!

      Vymazat
  2. Jéé, Lucie, děkuju! ... Jinak na to téma levných prací se chystám ještě něco napsat. Já se totiž cítila hodně nepatřičně, když nám paní řekla cenu, zvažovala jsem, jestli vůbec říct ano, jestli ji nabízet víc nebo ji tím urazím, případně zase poškodím rodinu, u které pracuje a od které jsem dostala reference. No, jak říkám, je to na další blog. :) Držím palce, ať zvládáte zuby a předsváteční atmosféru v klidu! A ohledně turečtiny: už jsem se stihla naučit merhaba a vím, že otoman je otoman, takže višně jsou třetí! Výborně! Veliké díky! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Téma chův je v Čechách ještě dost nepatřičné a kdo chůvu má, je většinou v očích veřejnosti považován za snoba (nebo tak to spatřuji ve svém okolí). Já se při čtení článku svým způsobem zasmála, přišlo mi až neuvěřitelné co všechno vám chůva musela donést! :)) Ale chápu, že Beník je poklad, a chůva stále cizí člověk, kterému dítě budete svěřovat.
    Když jsem byla dvouletá, rodiče se dohodli, že mi chůvu (celodenně, každodenně) bude dělat má vietnamská teta, kterou kvůli tomu nechali dopravit z Vietnamu do Čech. Vtipné bylo to, že jsem po pár měsících mluvila líp vietnamsky než česky, ačkoliv předtím jsem vietnamsky nerozuměla. Tak jsem zvědavá jestli vás Beník ještě nepředčí svojí slovní zásobou turečtiny po pár týdnech hlídání! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Kim, zdravím a děkuju za účast na autogramiádě. Jsem moc ráda, že jste přišla. :) Co se týká těch dokumentů, ano, ono řadu věcí vyžaduje americká ambasáda, proto se to tolik řeší. Já bych spíš řešila (a budu řešit), jestli si sednou s Beníkem. To teprve uvidíme. A s tím jazykem vlastně taky. Upřímně mám pocit, že jak se rozmluví, rozhodně předčí nás dva s B. :))

      Vymazat