Rada od nejšťastnějšího muže světa: Jak si uchovávat vzpomínky?

Vždycky mě dost znepokojovalo, jak málo si pamatuju ze své minulosti. Byl to ostatně jeden z důvodů, proč jsem začala psát tento blog. Abych si vybavila nejen co jsem dělala, když bylo Nagano, padaly Dvojčata a vzpomněla si na víc než na první pusu. Chtěla jsem si uchovat, o čem jsem přemýšlela, když jsem se přestěhovala do USA, co jsem jedla v březnu roku 2015, jaké to bylo, když se mi narodil Benjamín a teď před pár týdny Oliver.


Chtěla bych nikdy nezapomenout, jak teď Benjamín mluví, třeba když potká na hřišti psa: "Pes, look, naše miminko v kočárku." a jak jsem plná obav z Oliverkových několikabarevných vlásků a kůže. Jenže vím, že se to samozřejmě stane a já zapomenu. Každopádně, říkám si, dalo by se – kromě psaní blogu – udělat ještě něco proto, abych zapomínala méně? Abych si za pár let vybavila i dny nebo okamžiky, které se mi teď zdají úplně obyčejné? Toužím si je vybavit, protože věřím, že nejen že přinášejí radost, ale že je to důležitá součást osobnosti člověka. Jsou to takové slupky cibule, které skládají naši osobnost, formují ji, učí nás lépe žít v přítomnosti a snít o budoucnosti.

Stejné otázky si položil i Meik Wiking z Dánska - ano, to je ten muž na úvodní fotografii, co vypadá jako model z obrázku z fotobanky. O Meikovi už jste určitě slyšeli. V Dánsku je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí a o štěstí píše knížky. A protože vzpomínky jsou se štěstím úzce spjaté, napsal jednu i o nich. Jmenuje se "Umění vytvářet vzpomínky", vyšla v nakladatelství JOTA a je to milé čtení kombinující výzkumy, poučení o mnemotechnikách, autorovy vlastní vzpomínky a nádherné jednoduché ilustrace. A tohle jsou jeho základní tipy, jak si vzpomínky vytvářet a uchovávat: 

Knihu "Umění vytvářet vzpomínky" koupíte v každém knihkupectví nebo třeba zde.