Tipy na otázku lepší než "Jak bylo ve škole?"

Když můj starší syn přijede autobusem ze školy, často se přistihnu, že se ho ptám stejně, jako se babička, děda a rodiče kdysi ptávali mě: "Tak jak bylo ve škole?" A někdy tu otázku položím i jeho korejskému kamarádovi Paulovi. 

Jako dítě jsem na ni dávala jednu jedinou odpověď: 

"Dobrý."

Vlastně nepřekvapuje, že tak odpovídají i Benjamín s Paulem. Spíš to, že tu otázku pořád pokládám, tedy jak silná je moje naučená automatická reakce, ačkoliv v odpovědi se nic nedozvím. 

Pokud se chci opravdu dobrat, jak se moje dítě mělo ve škole, musím se ptát jinak. Poslouchala jsem teď webinář rodinné koučky Pauly Fassati, která mluvila o tom, jak některé otázky dokáží zvýšit u dětí emoční inteligenci, jak jsou díky nim děti laskavější a empatičtější a navrhovala zkusit nahradit "jak bylo ve škole" otázkami trochu promyšlenějšími.   

Zaujalo mě to a píšu si tento blog jako poznámku pro sebe sama, abych si vlastními slovy urovnala, co jsem se dozvěděla, a ideálně si otázky pravidelně vybavovala. (Hlavně ve všední dny kolem třetí hodiny odpolední.)

A jaké otázky Paula navrhuje? Tak třeba: 

Co ti dneska (ve škole) udělalo radost?

Komu jsi udělala radost?

Pomohl/a jsi dneska někomu ve škole?

S kým sis dneska nejvíc hrál/bavil se/pracoval na výtvarce? 

Co tě překvapilo?  


Dopisuju tento post se slibem sama sobě, že hned za hodinku nějakou vyzkouším. 

Nepřidáte se někdo?