10 otázek, které si pokládám, než něco nasdílím na internet

Píšu veřejně hodně věcí, hodně fotím. Ale pořád je víc těch, které končí jenom v počítači nebo v telefonech nejbližší rodiny, ačkoliv vím, že bych za ně jistě dostala spoustu lajků. Nemám na sdílení informací žádná striktně daná pravidla. Nevím, co je správně a co špatně v roce 2024 a nevím, co bude správně a co špatně za deset let, ale nechci se stresovat body 1 - 10 (tohle ne, tohle ano), které mi neumožní dělat, co mám ráda nebo kvůli nimž budu záměrně cenzurovat části svého života – například svoji mateřskou roli. Svůj názor na sdílení textů i fotek si v hlavě pořád ladím a přenastavuju, což sami čtete a vidíte. V tomhle měnícím se světě mám pocit, že to stejně nejde jinak, než pořád iterovat. Nejen v tématu sdílení věcí na internetu, ale v životě obecně. Tohle ohledávání a vylaďování, co je správně a co přes čáru, ale vždycky dělám s několika otázkami, které mi u toho běží hlavou. 

Říkala jsem si, že ať je nemám jenom v hlavě, nebylo by od věci si je sepsat. Třeba by inspiraci, jak v tomto tématu postupovat, mohly přinést i vám. Takže: na co se sama sebe ptám, než něco publikuju tady na blogu nebo na sítích?   

Pokládám si tyto otázky: 

• Bude mi vadit, když si to přečtou/uvidí moji rodiče, lidé, které znám, lidé, se kterými pracuji nebo někdo z firmy, se kterou bych si přála spolupracovat? 

• Bude mi vadit, když si to přečtou lidi, kterým ležím v žaludku?  

• A hlavně: bude mi vadit, když to uvidí úplně cizí lidé? Jsem připravená na to, že s textem nebo fotografií, které dávám ven, mohou zacházet různí lidé různě? Ustojím to? 

• Až jednou texty, které jsem napsala nebo fotky, které jsem vyfotila, uvidí moje děti, jak to asi budou vnímat? Nebude jim to proti srsti? Nebude jim za matku trapně? 

• Psala bych to, co píšu o nich, o dospělém člověku? Řekla bych to, co píšu o sobě nebo o svých dětech, veřejně i v offline světě? 

• Nekompromituju tím, co zveřejňuju, někoho? Rodiče? B.? Děti? Nevystavuju texty nebo fotky, ve kterých jsou rozpoznatelní lidé, kterým publicita nemusí být příjemná? 

• Nasdílela bych totéž, co se chystám sdílet, za 24 hodin? Nesdílím teď věci jenom z momentálního pohnutí? (Hlavně u textů to často dělám tak, že si je připravím a pak si od nich dám den odstup, abych zjistila, jestli jsem je nenapsala v náhlém pohnutí mysli.) 

• Přinese to někomu něco zajímavého, podnětného nebo to má jen pohladit moje ego? 

• Pokud pohladit moje ego, nestačilo by nasdílet historku nebo fotku rodině? (Většinou stačilo.)

• Proč píšu a zveřejňuju tento text? Anebo dávám ven tuto konkrétní fotku?