09.06.23
Kam dál?
Tak jo. Benjamín je dnes dopoledne naposled ve škole. Jak dopíšu tento blog, začnou nám prázdniny. A za pár hodin budeme sedět v letadle směr Vídeň. A pak - Morava. V minulosti tam málokteré dny byly na zastavení a vydechnutí a nepředpokládám to ani letos: když se do tří týdnů snažíte vecpat, co jste nestihli přes rok, je toho v seznamu vždycky hodně. Takže poslední dny proškrtávám jednotlivé položky, abych mezi povinnostmi měla čas sednout si s našima, s pár kamarády, sednout na kolo, jít běhat, možná si něco přečíst nebo půlden probendit nicneděláním u nás na dvoře, díváním se, jak se děti rýpou v hlíně a hloubí tunely vedle rajčat a okurek. Těším se na to. Věřím, že budu mít spoustu zážitků a postřehů, o čem psát. Letos v Japonsku jsem si ale vyzkoušela, jak příjemné je nestresovat se pocitem, že bych měla, protože na blogu už zeje týdenní, dvoutýdenní, čtyřtýdenní! přestávka. A tak ji ohlašuju v předstihu s tím, že se vrátím zase v polovině července.




