17.08.14

Okamžik radosti: Být sama doma


Miluju svého muže a ráda s ním trávím veškerý volný čas, který nám jeho náročná práce a všechny povinnosti kolem umožňují. Nevzdala bych se těch chvil za nic na světě a kdykoliv stojím před rozhodnutím, co si vybrat, jestli večer s ním nebo třeba drink s kamarádkou, dva měsíce po svatbě z pochopitelných důvodů vždycky volím tu první.
Přesto mám dny, kdy mi melancholicky proběhne hlavou, že svatbou jsem ztratila nejen svobodu formální, ale také tu nakládat se svým životem a časem čistě podle vlastního rozhodnutí. Nezávidím svobodným kamarádkám jejich naprostou volnost a čas úplně na všechno, kdy se nemusejí ohlížet na nic a na nikoho. Zároveň musím přiznat, že když mi B. s omluvným výrazem minulý týden oznámil, že ho posílají na pár dnů na pracovní cestu mimo domov, mrzelo mě, že nemůžu jet s ním, zároveň jsem ale v duchu zajásala: několik dní jenom pro sebe a hned mi proběhlo hlavou, co všechno budu a nebudu dělat:

  • Nebudu vařit. Tím pádem konečně dočtu všech pět knih na nočním stolku, dvě v iPadu a taky všechny časopisy, které jsem si nakoupila za uplynulé tři měsíce.

  • S nimi si sednu do kavárny a budu tam sedět tak dlouho, dokud nezavřou.

  • Konečně vyrazím do supermarketu na neomezeně dlouho, takže si budu moct dopodrobna prohlédnout všechny regály, v nich všechny potraviny a dokonce přečíst jejich složení. A taky si budu moct prolistovat všechny časopisy. :)

  • Vypnu klimatizaci, otevřu dokořán balkon a všechny okna a neuslyším ani jednu námitku.

  • Vyzkouším (tedy možná) recept na banánový chleba a cheesecake a když se nepovedou, což je v mém případě bohužel dost pravděpodobné, budu to vědět jenom já.

  • Zapálím si konečně tu voňavou svíčku, kterou jsem dostala na Vánoce a o které B. říká, že „reeks“, což je ještě horší ekvivalent českého slova smrdět.

  • Budu mít doma ticho. Bez televize a reklam na rychlá auta, přípravky proti řídnutí vlasů, hamburgery, hranolky namočené v padesáti příchutích kečupu a provokujících sladkostí všech tvarů, velikostí a barev

  • Nebudu plánovat. Chci jít právě teď do Georgetownu? Vyrážím. A vrátím se s posledním metrem.

  • A pak to sepíšu do blogu. V jednu ráno. V naprostém tichu. Bez doporučení, že si mám i k počítači rozsvítit lampičku, abych si nekazila oči.

A s poslední tečkou se začnu těšit, až bude sobota a B. se vrátí zpátky domů.

Žádné komentáře:

Okomentovat