22.03.15

Mám nejhorší vlasy na světě. Nebo ne?

Včera byl jeden z těch dnů, co tady v Americe v ženských časopisech nazývají „bad hair day“. V češtině se tomu říká špatný den pro vlasy, a když si to dáte vyhledat na Googlu, můžete si na to koupit lék: čepici - s nápisem v angličtině.

Každopádně, nejde jenom o to, že jsou vlasy třeba mastné, potřebují umýt a vy nemáte čas. Ono to totiž není lepší ani po umytí. Vlasy se cuchají, nejdou rozčesat ani vyfoukat, kdybych si ruku s kulatým kartáčem ukroutila. Lítají na všechny strany, chybí délka, chybí objem. Jediný jako že náznak objemu, který mám, je to elektrizující chmýří, co mi po vyfénování poletuje okolo hlavy. A ne, nejde to uhladit vodou, gelem, tím zázračným olejíčkem z Itálie za tisícovku. Protože to ale ani za takových okolností nevzdávám a chtěla jsem si vytvořit účes v tomto případě hodný důležité schůzky, vzala jsem na pomoc žehličku a snažila jsem se vlasy s její pomocí naaranžovat do něčeho, co má vypadat … reprezentativně. Nezdálo se ale, že by to situaci zlepšilo. Nevzdala bych to ani poté, ale když hrozilo, že mi ujede autobus, musela jsem toho nechat a vydat se ven s tím, co vypadalo jako z reklamy na šampon "předtím".

Nicméně jsem nastoupila do autobusu a sotva jsem si sedla, naklonil se ke mně kluk ze zadní sedačky a řekl mi: "Můžu ti něco říct?" Načež následovalo: "Máš krásný vlasy. Od toho, co jsi nastoupila, si říkám, co by za to ženy u nás v Kongu daly. Nejspíš by tě okamžitě ostříhaly."

Myslela jsem, že si dělá legraci. Jenomže nedělal. Když domluvil, opřel se do sedačky, otevřel knížku a začetl se tam, kde skončil.

Takže jak vidíte, nekecají nám, kdo říkají: je to všechno o úhlu pohledu. Je v tom nejen radost, ale i jistá úleva. Uklidnění.

Třeba že příště můžu místo půlhodiny v koupelně radši v klidu posnídat. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat