Mám nejhorší vlasy na světě. Nebo ne?

Včera byl jeden z těch dnů, co tady v Americe v ženských časopisech nazývají „bad hair day“. V češtině se tomu říká špatný den pro vlasy, a když si to dáte vyhledat na Googlu, můžete si na to koupit lék: čepici - s nápisem v angličtině.

Každopádně, nejde jenom o to, že jsou vlasy třeba mastné, potřebují umýt a vy nemáte čas. Ono to totiž není lepší ani po umytí. Vlasy se cuchají, nejdou rozčesat ani vyfoukat, kdybych si ruku s kulatým kartáčem ukroutila. Lítají na všechny strany, chybí délka, chybí objem. Jediný jako že náznak objemu, který mám, je to elektrizující chmýří, co mi po vyfénování poletuje okolo hlavy. A ne, nejde to uhladit vodou, gelem, tím zázračným olejíčkem z Itálie za tisícovku. Protože to ale ani za takových okolností nevzdávám a chtěla jsem si vytvořit účes v tomto případě hodný důležité schůzky, vzala jsem na pomoc žehličku a snažila jsem se vlasy s její pomocí naaranžovat do něčeho, co má vypadat … reprezentativně. Nezdálo se ale, že by to situaci zlepšilo. Nevzdala bych to ani poté, ale když hrozilo, že mi ujede autobus, musela jsem toho nechat a vydat se ven s tím, co vypadalo jako z reklamy na šampon "předtím".