27.06.17

Veronika Jonášová: Důležité je nechat si pomoct

Čím víc se nořím do mateřství a do všeho, co je s ním spojené, tím víc mám pocit, že individuální zkušenosti nejrůznějších lidí jsou pro mě cennější než všemožné (a často hodně nerealistické) rady odborníků. Obzvlášť mě zajímá téma kombinování mateřství a práce, na které se ptám každý měsíc jedné zajímavé ženy. Tentokrát jsem si vybrala novinářku Veroniku Jonášovou. 

S Veronikou se zatím známe pouze online. Svedlo nás dohromady vydavatelství Mladá fronta, ve kterém vyšel můj Zápisník radosti a Veroničina kniha Berlíňanka. V německé metropoli strávila tři roky se svým manželem, televizním zpravodajem. A v Německu v roce 2015 s nemluvnětem na klíně taky napsala svoji prvotinu. Jmenuje se Deník matky a obsahuje zápisky od narození miminka do tří let, které Veronika kdysi publikovala v Lidových novinách. Kromě toho, že je Veronika autorkou dvou knih a třetí – Příběh Berlín – vydají společně s manželem v září, pracuje jako novinářka. Deset let strávila v České televizi, dnes působí v projektu Seznam zprávy. Je rovněž autorkou dokumentu S mámou v base a doslova před pár dny dokončila celovečerní časosběrný film Máma z basy, který bude mít premiéru rovněž v září. Veronika má dvě děti, osmiletého Kryštofa a dvouletou Laru.  

Takto odpověděla na můj dotazník:

Co byste dělala s hodinou navíc, kdyby měl den 25 hodin?
Vyspala bych se. To by ovšem stejný názor musely mít i naše děti, na což nesázím. :)

Kolikrát denně si říkáte, že "zase nestíháte" a jak tenhle nepříjemný pocit řešíte nebo se ho zbavujete? 
Nemám tak často pocit, že nestíhám, protože jsem docela zorganizovaná a ráda plánuju. Myslím, že je to v případě, že chcete skloubit děti a práci, praktická vlastnost. Na druhou stranu už na sebe taky nekladu tak velké nároky jako dřív, umím delegovat na ostatní a taky umím odmítat. To jsem se naučila časem.

Kdo nebo co trpí nejvíc, když nemáte čas?
Nejvíc trpím asi já, moje fyzička a můj rozhled. V první řadě totiž šidím sebe a své aktivity, na děti si vždy čas najdu. Teď mám za sebou hektické období, kdy jsem pracovala intenzivně ve střižně na dokončování svého dokumentu – zabralo to asi tři měsíce každodenní práce. Do toho jsem měnila po jedenácti letech zaměstnání. To jsem byla opravdu přetížená. Ale byla to časově ohraničená akce. Jinak už jsem se naučila zbytečně si nenabírat moc aktivit. Od narození dětí už třeba pracuju jen na částečný úvazek. 


Veronika s dcerou Larou
Jaký je váš praktický tip na ušetření času?
Nechávám si pomoct. Mám paní na úklid, která mi i žehlí. Taky jsem se naučila objednávat nákupy přes internetový obchod – mám vždy stejný seznam všeho, co kupujeme, takže jen párkrát kliknu a nemusím se o nic starat.

Čím trávíte čas, protože musíte, ale vlastně nechcete?
Prádlem. Mám pocit, že pořád peru a něco skládám do šuplíků. V Berlíně jsem manželovi často s nadsázkou říkala, že nejvíc času v této metropoli jsem strávila věšením prádla. Teď mám konečně sušičku, kterou považuju za skvělého pomocníka.

Na co si naopak vždycky čas najdete?
Skoro vždycky si najdu čas na večerní zprávy a taky na večerní čtení pohádek dětem, i když jsem sebevíc unavená. Je to náš rituál od jejich narození. Taky si vždy najdu čas na cvičení -  potřebuju minimálně dvakrát týdně pohyb.

Čím už čas rozhodně neplýtváte od té doby, co máte děti?
Kromě zpráv se v podstatě vůbec nedívám na televizi. A také se ve volném čase nescházím s lidmi, kteří mi nemají co říct. Obecně chci trávit volný čas jen s přáteli a známými, se kterými se cítím dobře. Takže jsem si dopřála si ten luxus, že se obklopuju jen lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě.

Která část vašeho dne je časově nejkritičtější a jak ji řešíte?
Ráno. To zná každý rodič školních dětí. Zvládáme to tak, že se střídáme s manželem – jeden den má službu on a já se vyspím a druhý den naopak. Všichni už to máme naučené, ale začátky byly krušné. Když vypravujete dvě děti ven, chystáte jim snídani, svačinu, řešíte jejich dotazy, usměrňujete šarvátky, přebalujete a ještě k tomu musíte nějak vypravit sebe – to je fakt výzva.  

Vedete "čas je pro sebe"? Kolikrát týdně/měsíčně a jak ho trávíte?
Minimálně dvakrát týdně chodím cvičit, ideálně třikrát. Taky chodím pravidelně jednou měsíčně na kosmetiku, kde si pokaždé odpočinu.

Máte nějaký rituál?
Večerní čtení a zpívání dětem, náš uspávací rituál. Taky si vždy o víkendu děláme dlouhé snídaně s palačinkami a k tomu zůstáváme v pyžamech a koukáme na pohádky. Na to se vždy těším.

Co je podle vás nejlepší vynález, který vám zjednodušuje život?
Sušička, myčka, jednorázové pleny, nákupy přes internet s dovozem domů, mobil. Mám ráda tyhle vymoženosti moderní doby.


Veronika je autorkou knihy Berlíňanka, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta

Jak řešíte jídlo a vaření u vás v rodině?
Přes týden vařím hlavně jednoduchá jídla k večeři, složitější si nechávám na dny volna nebo na víkend. Naštěstí obě děti mají jídlo ve školce a škole, což je v Česku výhoda. Vím, že mnoho mých známých v zahraničí to tak nemá. Já si neumím představit, že ve svém režimu denně kromě svačin vymýšlím a balím dětem ještě i obědy.

Co nakonec nejspíš uvaříte, když si pár minut předtím říkáte, že absolutně nevíte, co dnes bude k večeři? Jednoduchý recept?
Mixovanou polévku. Třeba mražený hrášek, vývar, brambory, smetana. Uvařit, rozmixovat a doplnit o opečené kousky houstiček. Skvělá a rychlá polévka, kterou mají mé děti rády. Obě dvě – a to je úspěch. Nebo krupicová kaše, či topinky  - prostě klasika, na které jsem vyrostla i já.

Co děláte jako první věc po probuzení?
Podívám se na mobil, kolik je hodin, pokud mám svou "vstávací službu k dětem".

V kolik chodíte obvykle spát a co se vám honí hlavou, když večer usínáte?
Okolo jedenácté. A pokaždé si říkám, že jsem měla jít dřív. Hodně přemýšlím nad tím, co mě druhý den čeká, co bych měla všechno vyřídit. Občas myslím na to, co mě aktuálně trápí.

Co je podle vás v článcích o slaďování mateřství a kariéry největší tabu?
To, že si samy ženy často stojí v cestě. Kolikrát jsme se s tím setkala, třeba takové ty nepřejícné komentáře na kolegyně typu, že "ta se jen protočí v turniketu a hned se vrací do práce", které jsem slýchala v televizi. Vadí mi taky, když někdo hodnotí negativně fakt, když druhý využívá paní na hlídání či jesle - v Česku jsou v tomhle předsudky. A taky se nemluví o diskriminaci matek na trhu práce, která v Česku reálně existuje.  Zaměstnavatelé se často snaží zbavit žen po mateřské jako nepotřebných, problémových. Natočila jsem o tomto tématu půlhodinový zpravodajský dokument Dítě a trest.

Je něco, co se v péči o děti moc přeceňuje, přitom to, aspoň podle vás, vůbec není tak důležité?
Lidi zapomínají používat selský rozum a mozek a zbytečně se řídí všelijakými filozofiemi, příručkami a návody, vše vědecky rozebírají. Já taky dřív hltala příručky, ale teď razím jediné heslo a to "spokojená matka rovná se spokojené děti". A jelikož je každá matka jiná, neexistuje - z logiky věci - univerzální návod. Fascinuje mě, jak se dokáží některé matky vzájemně hodnotit a nutit druhým svou verzi jako jedinou správnou cestu. 

Jakou nejlepší radu jste dostala ohledně kombinování mateřství, práce a života?
Ber to lehce, s klidem a nadhledem. Od manžela.
Užívej si to, uteče to jako voda a jednou budeš vzpomínat. Od mé osmdesátileté babičky.

Kdybyste mohla vrátit čas do života před dětmi, udělala byste něco jinak? 
Hodně věcí, hodně konkrétních rozhodnutí. Třeba bych míň pracovala a víc cestovala, protože právě cestování si s malými dětmi nemůžeme užívat tolik, kolik chceme. Na druhou stranu mám pocit, že vše mě zase něčemu naučilo. Snažím se dívat na věci komplexně. Mám za to, že vše mělo nějaký smysl. Takže asi bych neudělala jinak nic, když se nad tím tak zamýšlím. 

Nad kterou odpovědí z tohoto dotazníku jste strávila nejvíc času nebo nejvíc váhala a proč?
Asi nad tou předposlední, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.



2 komentáře:

  1. Sušička! Přesně! Nikdy jsem si nemyslela, že ji potřebuju, dokud jsem si ji nepořídila. Teď si bez ní neumím představit život. Akorát ještě by to prádlo mohl někdo skládat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to také tak. Když jsem se přestěhovala do Ameriky, sušička byla součástí našeho bytu. Říkala jsem si: "Taková zbytečnost, na co? Akorát to žere energie." A koupila jsem si věšák na prádlo a věšela na balkon. To tady bohužel není přijímané úplně s nadšením - hyzdí to balkony, takže po druhém upozornění z recepce jsem se rozhodla sušičku vyzkoušet, no a od té doby na ni nedám dopustit. Teď s dítětem si to bez ní neumím představit vůbec. :)

      Vymazat