Zemřela Sophie Kinsella, žena, která mě naučila číst v angličtině
Zpráva o její smrti mě hodně zasáhla. Sophie Kinsella, která dřív psala pod svým pravým jménem Madeleine Sophie Wickham, je totiž ženou, díky které jsem kdysi začala číst v angličtině. V první dekádě nového milénia publikovala jednoduše psané knihy, kterým člověk porozuměl i tehdy, když byl v angličtině věčný začátečník. První kniha, kterou napsala a kterou jsem jsem od ní přečetla právě v angličtině, byla Confessions of a Shopaholic. Nešlo jen o to, že jsem díky jednoduchému jazyku neměla po třech stránkách pocit, že jsem loser, protože nerozumím kontextu ani každému druhému slovíčku. Dokonce se mi stalo, že jsem si čtení v angličtině užila.
Bavil mě příběh Becky Bloomwood, ekonomické novinářky, která má čtenářům radit s osobními financemi, zatímco sama má přečerpané kreditky, spotřebitelské úvěry a v podstatě denně očekává exekuci. Ona však dál vesele nakupuje. Ano – nezní to jako žádná "velká literatura". A taky není. Ale mně v něčem změnila život.
Večer po přečtení zprávy o její smrti, jsem dlouho přemýšlela o tom, jaký by byl můj život bez knih Sophie Kinselly. To, že jsem v roce 2011 začala uvažovat o studiu v Austrálii a chtěla se naučit lépe anglicky, je totiž do jisté míry taky její zásluha. A to, že jsem tam nakonec skutečně odjela, je zase díky jedné větě přítele mé kamarádky. Řekl mi tehdy: "Jeď, tady za rok o nic nepřijdeš." K tomu mi ještě předal kontakt na ženu, která mi pomohla zařídit víza, školu... Vtipné na tom je, že od té doby jsme se neviděli a dneska by si to nejspíš ani nepamatoval. Kdybychom se potkali na ulici, možná se nepoznáme.
To, že jsem začala publikovat v časopisech, je zase zásluha jedné ženy, která mi jednoho dne zavolala z redakce časopisu, že se jí líbí článek, který jsem tam poslala - na popud paní, která mi pronajímala byt. "A nechce napsat něco dalšího?" zeptala se mě. A já chtěla.
Často máme představu, že život člověku mění jen velké věci: pár zásadních milníků, partnerů, přátel. A podobně maximalisticky pak přistupujeme i k sobě samým. Myslíme si, že náš život má význam jen tehdy, když ho rámují velké nápady, kroky nebo činy. Tíhneme k přehnaným nárokům na to, co je důležité a hodnotné – a propadáme depresi, když nejsme mimořádní a neoslovujeme mimořádné množství lidí. (Taky se mě to týká.)
Ano, Sophie Kinselle se s padesáti miliony prodaných knih mimořádnost nakonec povedla. Ale i kdyby se její kniha prodala jenom v jediné kopii – a tu bych si vzala do ruky já – její vliv na moji angličtinu a život by byl stejně nepopiratelný.
Co mě ale během včerejšího přemýšlení dojímalo ještě víc, byla představa, kolika lidem jsem třeba nevědomky změnila život já. A kolika jste ho možná změnili vy. Jednou větou. Jedním laskavým gestem.
Smrt Sophie Kinselly v 55 letech je rána. Ale já mám spisovatelce za co být vděčná.


R.I.P. Becky Brandon, rozena Bloom wood...v delani radosti jsi mi byla vzorem!
OdpovědětVymazatBTW, Jani, ja se naucila cist anglicky na HP a Danu Brownovi;-)!!
Krasne svatky,
L(+V:-)
Ahoj Luci a Vincente, doufáim, že jste si užili krásné svátky. :) Já jsem si říkala, že od Dana Browna zkusím v angličtině jeho letošní novinku. Takže mám - beru Tvůj komentář. jako pošťouchnutí. A děkuju!
VymazatZa malo...
VymazatOsobne mi funguje vyborne cist anglicky tutez knizku, kterou v cestine uz davno znam - normalne se mi vyplavuje cesky text - na rozdil od bilingvnich knizek je to narocnejsi financne a prostorove, ale ty "bilingualky" mi proste silene rusi:-D!