3 malé věci, ve kterých mě změnilo mateřství
Minulý týden jsem byla nechat opravit mixér. Když jsem podepsala fakturu, paní v opravně se na mě podívala a řekla: "Vy máte takový… velmi rovný podpis."
Na papíře bylo v podstatě jen "L", náznak „e“ a pak už jen linka mizící do ztracena.
Nepamatuju si, co jsem odpověděla. Byla jsem tak zabraná do zírání na ten podpis a přemýšlení, co ho způsobilo, že jsem úplně ztratila pozornost. Přišla jsem na to až v tramvaji, s mixérem přehozeným přes rameno.
Tohle je jeden z malých důsledků mateřství, kterého bych si dřív vůbec nevšimla. A přitom jich je jich víc.
Písmo a nečitelný podpis
Od první třídy jsem měla hezké písmo, za které mě všichni chválili. A protože jsem ráda psala, šlo to tak nějak ruku v ruce. Na vánočních pohledech jsem si dávala záležet na každém písmenku, do formulářů jsem se vždycky vešla do vytištěných čtverečků a můj podpis byl sice lehce nakloněný, ale vždy v něm bylo výborně čitelné každé písmeno.
Nejsem si jistá, kdy se to změnilo. Písmo ještě jakž takž držím, ale podpis – pokud zrovna nepodepisuju doklady, kde na něm záleží – je dneska jen první písmeno následované jakýmsi škrtnutím po papíře. Přičítám to nástupu dětí do školky a školy, kde je monumentální množství administrativy. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného, než pořád něco tisknu a podepisuju. Třeba v Benjamínově škole: povolení na výlet, z jedné strany česky, z druhé anglicky, obě podepsat.
Je to úsměvné… nebo je v tom mizejícím podpisu nějaká metafora postupného vytrácení se?
Smradlavé vůně
Začátek téhle změny si pamatuju naprosto přesně. Bylo to po porodu Benjamína, kdy jsem otevřela svůj oblíbený parfém a měla pocit, že… žlukl.
Najednou jsem se nedokázala nejen navonět, ale ani umýt jiným sprchovým gelem než úplně obyčejnou Niveou bez parfemace. Všechno ostatní mi přišlo, jako bych na sebe lila rozpuštěné bonbony dávno po expiraci. Myslela jsem, že to přejde, až přestanu kojit. Ale ne. Všechno - včetně prodejny Victoria’s Secret - mi smrdělo a smrdí pořád stejně dávivě přeslazeně.
Příští rok to bude deset let, co neutrácím za parfémy a v koupelně nesnesu nic parfemovaného. Některé parfémy se mi na první přivonění líbí, třeba když si je sem tam nastříkám v obchodě na zápěstí, ale při druhém už mi začnou připadat… divné.
Konec přechází na červenou... teda skoro
Většinu pravidel dodržuju. Ale čekání na zelenou na semaforech, kde široko daleko nic nejelo, s tím jsem mívala problém. I tohle se změnilo. Děti mě naučily čekat - a nejen na semaforech.
Co mě ale trochu znepokojuje - když se mnou nejdou nebo mě nevidí, pořád mám tendenci to střihnout na druhou stranu na červenou. Nebo klidně úhlopříčkou uprostřed silnice rovnou domů - obzvlášť když je mi velká zima nebo potřebuju akutně čurat. Co mě na druhou stranu ale těší, že od doby, co jsem máma, dokážu stát a čekat na zelenou nejen kvůli vlastním dětem, ale i kvůli těm cizím. Jdu přece příkladem. Minimálně dětem do puberty. Pak, jak jsem vysledovala, už mě u cizích často přemůže starý návyk.
Vše kromě toho podpisu (protože ještě batolátko) bych mohla podepsat :) S tím přecházením na červenou jsem si občas říkala, jak to vnímají jiní. Ve mně se tato povinnost počkat usadila už před mateřstvím. A uvědomuju si, že taková analogie je... že když jsem před cizími dětmi, stejně jako před tím vlastním řeším na mobilu když už tak jen jen minimum věcí a nescrolluju. Kéž bych měla možnost vyzdvihnout to jako nový trend :D
OdpovědětVymazatA s těmi vůněmi. Uvědomila jsem si to nedávno, že to začalo asi pracím gelem, který měl být pro miminko jemný a neutrální a od toho se nakonec odvinula veškerá drogerie - hlavně nic výrazného! Přijde mi to jako takový návrat ke kořenům - hlavně co nejvíc přírodních, základních věcí, jednoduchost.
Moc se těším na další článek o změnách mateřských. Pro mě je to teď téma, nad kterým často přemýšlím (jsem mámou celkem krátce a ještě si dobře pamatuju tu starou Elišku). Asi nejvíc ve mně rezonuje, že se učím lépe poznávat své hranice a říkat ne, když se mnou něco nesouzní. Jsem za to moc ráda, protože bylo na čase :) A jsem zvědavá, jaké další změny přijdou!
Díky za Vaše psaní, Jano! Eliška
Milá Eliško, já moc děkuju za komentář. :) S tím scrollováním jsem se v tom taky poznala, ale je pravda, že i to se mění. Když byli kluci menší, snažila jsem se telefon nebrat moc do ruky, protože se po něm hned natahovali. Včera už Benjamín připravoval Oliverovi v Canvě pozvánku na narozeniny - a já se zase přistihla, že jestli jsem dřív měla předsevzetí držet krok se svými dětmi, co se technologií nebo nějakého přehledu o trendech týká, teď pomalu přijímám to, že to nebude v mých silách a že to možná i trochu vzdávám...? :) Užívejte čas s batolátkem a ještě jednou díky, že čtete.
VymazatMila Jani, s prechazenim na cervenou a s vunemi to mam uplne stejne :) Zjistila jsem, ze snesu jen ty “eko-bio”, a to jeste jen nektere - a to v pripade parfemu i osvezovace na WC :) P.
OdpovědětVymazatTohle je opravdu můj nejoblíbenější typ komentářů - utvrdit se, že člověk v tom není sám. :) Moc děkuju!
Vymazat